Glosa: České století ožilo. Nemluví už jen hlavy, ale i lidé

Martin Svoboda Martin Svoboda
17. 11. 2014 8:50
Seriál České století pokračuje v lepší formě. Nejnovější díly těží z kontinuity vyprávění i obecné znalosti živé historie, ale poněkud přehnaně chtějí imitovat známé osobnosti politické scény.
Marek Daniel jako Václav Havel v dílu Je to jen rock´n´roll (1976).
Marek Daniel jako Václav Havel v dílu Je to jen rock´n´roll (1976). | Foto: Česká televize

Glosa - První set Českého století vzbudil před rokem všechny možné reakce. Je scenárista Pavel Kosatík bulvární historik, nebo podchytil atmosféru doby tam, kde chybí fakta? Utopil se režisér Robert Sedláček v moři mluvících hlav, nebo neodolal banálním zjednodušením ve jménu divácké atraktivity? Názory se rozeběhly mnoha pozitivními i negativními směry, což byl podle režisérových slov také cíl.

Až do 7. prosince bude nedělní prime time na ČT1 patřit čtveřici nových dílů, které mají potenciál vyvolat dokonce ještě větší ohlas, protože už překračují hranici živé historie. Tedy historie, na kterou jsme samozřejmě všichni odborníci a každý nejlépe víme, jak to vlastně bylo. Nebo jsme o tom alespoň pevně přesvědčení.

České století v České televizi

České století

Musíme se dohodnout (1968) - 16. 11. od 20:00 na ČT1

Je to jen rock´n´roll (1976) - 23. 11.

Poslední hurá (1989) - 30. 11.

Ať si jdou (1992) - 7. 12.

Jen doufejme, že budou reakce skutečně směřovat k seriálu, ne nedávné kauze s fleecovou bundou a vyznamenáním. Robert Sedláček byl v posledních dnech až příliš snadno odsunut do pozice jakéhosi Zemanova přisluhovače, což k němu není úplně spravedlivé. Jistě, stálo by za dohady, nakolik se tenkrát před lety nechal během natáčení portrétu unést Zemanovým charismatem, rozhodně by ale byla škoda, kdyby tyto dohady převzaly otěže a o seriálu České století už se mluvilo s odsudkem Sedláčka nejlépe rovnou v perexu. Tak moc živou historii nechme raději spát.

Tentokrát to je osobní

Pokračování Českého století je totiž nepochybně lepší, než byly všechny minulé díly. První polovinu série jsem označil za „chvályhodné selhání“, protože sousto, s nímž se prala, bylo od počátku až příliš velké. Zásadní témata se zde musela smrsknout do jasných konfliktů a postavy našich dějin dvacátého století se přeměnily ve schránky pro autorské teze. Každý aspekt byl kompromis ideálu a až příliš mnoho kompromisů příliš mnoha ideálů vždycky škodí.

Nyní se však pohybujeme na poněkud jiné rovině a České století našlo alespoň zkusmo osobní vrstvu. Robert Sedláček obecně nemá cit pro něco, co bychom nazvali „civilním projevem“, všichni jeho hrdinové vždy mluví podivně knižně a „nelidsky, jak jistě potvrdí především diváci seriálu Život a doba soudce A. K. Přesto už se zde potýkáme s charaktery, jež lze vnímat jako obraz lidských bytostí, což bylo minule zásadně těžší.

V epizodě Musíme se dohodnout o moskevských posrpnových jednáních sice stále vidíme tendenci ke karikování a až přílišnému stavění protikladů (až humorně působí scény s Dubčekem a Husákem v hotelovém pokoji), tu ale můžeme vnímat jako jakýsi „dozvuk“ předchozího pojetí.

Poslední čtyři díly nabízejí téměř kontinuální vyprávění, vystupují v nich zčásti totožné postavy (především Havel), odpadá tedy tíživá nutnost expozice a na poměrně velkorysé stopáži už se daří vyvolat dojem kontaktu s něčím, co můžeme nazývat „realitou“.

První polovina Století se odehrávala v podivně nadreálných místnostech, jimiž proplouvaly neživotné "mluvící hlavy" přednášející teze. Šlo spíš o rozpohybované (pseudo)dějinné výjevy neustále zahalené oparem nedotknutelnosti.

I skrze tento přístup lze minulost reflektovat a netřeba ho odsuzovat, když se však disidenti sejdou ve sklepě, aby Magor Jirous seřval Havla, už se ocitáme na pevnější půdě a máme dojem něčeho hmatatelného.

Ne zcela, pořád poznáme vypravěčskou licenci například v narážkách na věci budoucí, jež mohly postavy těžko odhadovat, posun je to ale nepochybně pozitivní. I dlouhé debaty v závěrečném dílu o rozdělení Československa nyní působí životněji.

Havlovštější než Havel, klausovštější než Klaus

Ne všechny posuny v případě závěrečné čtveřice jsou však pouze k lepšímu. Sedláček propadl jednomu nešvaru typickému pro dramata odehrávající se během živé historie.

Ačkoliv doposud mu na fyzické podobnosti herců a jejich předobrazů nejspíš příliš nezáleželo, najednou upřednostnil imitování před přesvědčivostí, což je vždy tím patrnější, čím výraznější projev dané osobnosti mají. Václavové Havel s Klausem disponují velmi unikátním a notoricky známým souborem mimických gest, pohybů a slov, tudíž tento přístup vede k nutnému přehrávání.

Jaroslav Plesl v roli Klause si s tím poradil o něco lépe než Marek Daniel coby Havel. V obou případech však jejich vlastně zdařilé exhibice až příliš strhávají pozornost. Není vyhnutí, to samé platilo, když Meryl Streep s chirurgickou přesností imitovala železnou lady. Když se herec natolik soustředí na samotnou mimiku, ztrácí zkrátka možnost působit lidsky.

Divák pak má tendenci vnímat ho jako kulisu, jako objekt spíš než jako postavu. Vzhledem k tomu, jak se seriál přiblížil k osobní rovině, podobné omezení zamrzí. Ono by vážně nevadilo, že Havel ráčkoval o něco málo méně, kdybychom pak víc pochopili, proč říká, co říká.

Šlo by vůbec namítnout, že osoba Václava Havla šla víc „naťuknout“ vzhledem k tomu, že se rozkročuje přes tři epizody. Na druhou stranu až příliš mnoho intimity by vzhledem k parametrům nastaveným zbytkem seriálu působilo nejspíš divně.

Ze zobrazení Václava Klause pak můžeme vyčíst něco jako Sedláčkovu škodolibost. Dlouho si prý lámal hlavu nad tím, jak ocenit jeho pozitivní přínos a nemstít se mu za věci podle režiséra nepovedené. Docílil toho svébytně. V poslední epizodě Klaus Havla zatlačuje do kouta a vychází ze situace jako jasný vítěz.

Když pak vypneme televizi a opět vplujeme do dneška, uvidíme, že tohle vítězství se kamsi vytratilo. Minulost navazuje kontakt se současností, jíž by se Sedláček rád věnoval v navazujícím projektu o velkých justičních kauzách. Uvidíme, jestli najde v České televizi i tentokrát oporu, za pokus by to ale stálo.

 

Právě se děje

před 31 minutami

Končící liberecký šéf policie Husák se přesune k útvaru policejního vzdělávání

Nynější liberecký krajský policejní ředitel Vladislav Husák bude působit jako metodik Útvaru policejního vzdělávání a služební přípravy. Z místa krajského šéfa ho policejní prezident Jan Švejdar kvůli účasti na narozeninové oslavě v teplickém hotelu odvolá 1. února, od té doby nebude dostávat příplatek za vedení. Husák o přeložení sám požádal.

"Vladislav Husák dnes doručil policejnímu prezidentovi žádost o převelení na jiné místo ve stejné služební hodnosti. Policejní prezident jeho žádosti vyhověl," uvedla mluvčí policejního prezidenta Kateřina Rendlová. Husák podle ní nadále zůstane v desáté platové třídě, odebráním příplatku za vedení a zvláštního příplatku mu klesne příjem o zhruba 20 000 korun měsíčně.

Zdroj: ČTK
před 35 minutami

Aktivisté dostali za poškození věže elektrárny peněžité tresty až padesáti tisíc

Pět aktivistů ekologické organizace Greenpeace dostalo ve středu za poškození chladicí věže elektrárny Chvaletice peněžité tresty od 28 000 do 49 000 korun. Soud jejich jednání kvalifikoval jako přečiny poškození cizí věci a poškození a omezení provozu obecně prospěšného zařízení. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce, zmocněnec elektrárny i všichni obžalovaní si ponechali lhůtu na odvolání.

Aktivisté v říjnu 2016 od 3. do 5. října obsadili chladicí věž elektrárny na protest proti povolení její modernizace a tím prodloužení provozu do roku 2030. Za pomoci horolezecké techniky se z věže spustili a navrtali do opláštění kolem stovky děr, poté na ni ukotvili a rozvinuli transparenty. Uvnitř chladicí věže odpálili několik dýmovnic, aby vizuálně znázornili exhalace z elektrárny. Podle elektrárny tím věž znečistili.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

V Kamerunu se srazily autobus a kamion s benzínem, uhořelo 53 lidí

Při srážce autobusu s kamionem přepravujícím benzín uhořelo v noci na středu na západě Kamerunu 53 lidí, informovala s odvoláním na tamní policii agentura AFP. Dalších 29 cestujících bylo vážně zraněno, nejčastěji se jedná o popáleniny. Mezi zraněnými jsou i tři děti.

Oběti kvůli požáru, který způsobil unikající benzín, nebylo možné identifikovat, uvedl guvernér regionu Awa Fonka Augustine.

Podle informací listu Actu Cameroun cisterně selhaly brzdy, srazila se s autobusem přepravujícím sedm desítek lidí a vše vybuchlo. K nehodě podle svědků nejspíš přispěla také mlha a špatná viditelnost na úzké silnici vedoucí po úbočí hory.

Zdroj: ČTK
Další zprávy