Praha - Počínaje uplynulým pátkem druhý program České televize uvádí pravidelně britský seriál The Young Ones neboli Mladí v partě.
I pro ty, kdo se považují za milovníky britského humoru, je tato show někdy špatně pochopitelná. Vychází z určité doby a prostředí, ale díky kombinaci mladické revolty a zároveň jejího zesměšnění se seriál rozhodně nepřežil.
Pro našince možná pojem „britská televizní komika" reprezentuje jednoznačnou a homogenní představu toho, co považujeme za typický ostrovní humor. V praxi to většinou znamená, že průměrný hláškomil uctívá Monty Pythonův Létající cirkus, respektuje Jistě, pane ministře, občas si vzpomene na Haló haló, zná zpaměti možná až příliš mnoho citací z Červeného trpaslíka, v lepším případě z Black Books, a rád se kdykoli zapojí do debaty o tom, která sezóna Ajťáků byla nejlepší a jestli to jde celé do kytek.
Jenomže země zaslíbená všech televizních a stand-up komiků se vyvíjela mnohem pestřejším způsobem. A přestože celé generace tvůrců považují Monty Pythony za svůj vzor, i proti nim bylo kdysi potřeba se vymezit a ukázat, že mladší ročníky sice respektují předchůdce, ale mají vlastní jazyk.
Anarchisti, hipíci a jiná sebranka
Jednou z těch nejdůležitějších evolučních zastávek byli právě Mladí v partě, seriál z počátku osmdesátých let, který se soustředí kolem čtyř spolubydlících studentů představujících různé módní aktivistické směry tehdejší generace. Rick (Rik Mayall) je otravný anarchista, Vyvyan (Adrian Edmondson) agresivní punker, Neil (Nigel Planer) ublížený hipík-melancholik a Mike (Christopher Ryan) prakticky jediná příčetnější osoba v bytě a zároveň autorita pro zbytek party.
Všichni až na Mika jsou programově naštvaní a představují parodii na angažované srdcaře zamilované do hesel a toužící dodat své nudné přízemní existenci na zajímavosti. Svoje přesvědčení zastávají dětinsky - a jako děti (přesněji řečeno spratci) se taky většinou chovají. Celý seriál se neustále pohybuje ve sféře nadsázky a záměrné karikatury, která často přechází až ve fyzický slapstick. Kopance, rvačky a výbuchy nakonec vyvrcholily momentem, kdy v jedné epizodě Vyvyan za jízdy vystrčí hlavu z rychlíku, tunel mu ji urazí, on si pro ni dojde a vztekle ji kope po trati.
Ve stopách gigantů
Protože se Mladí v partě s českým publikem občas míjí, bude užitečné si trochu rozpitvat důvody, proč jsou právě takoví, jací jsou, a proč si zaslouží, aby je za to měl člověk rád.
Dovolte notorické milovnici časů, kdy rock byl ještě rock, použít hudební příměr, který se z mnoha důvodů nabízí: Představte si Monty Pythony jako Led Zeppelin: na začátku divná skupinka drzých floutků s nečekaně dobrou průpravou, kterým nikdo nepředvídal skvělou budoucnost, na konci kariéry ovšem ikona, se kterou už napříště každý musí počítat. Nemůžete točit televizní skeče a neznat Mrtvého papouška, stejně jako nemůžete vzít do ruky elektrickou kytaru, aniž byste kdy slyšeli Black Dog. A když to uděláte, počítejte s tím, že výsledek bude jenom slepé klopýtání po dávno prošlapaných cestách.
Mladí v partě jsou v tomhle srovnání asi jako Sex Pistols. Jsou drzí, potrhlejší, nezakládají si tolik na slovní vycizelovanosti a jejich snaha jde sem tam do ztracena, ale byli potřeba. Ukázali, že není možné zůstat na místě. A z dnešního pohledu patří ke klasice, což herci i scenáristé nesou trochu s úsměvem. Pokud Monty Python pracují hlavně s absurditou, Mladí v partě zastupují dadaismus hraničící se surrealismem. V jejich světě je dámský tampon bílá myš a špinavý záchod hlasitě odmítá Domestos.
Byl by ale omyl hledat v seriálu radikální názory. Mladí v partě jsou sarkastičtí vůči všem postavám a nestojí na ničí straně. Dokonce i způsob vyjadřování hlavních čtyř antihrdinů je stylizovaný - nekopíruje stoprocentně to, jak by asi mluvili v reálu, místo toho jim často dodává určitou divadelnost typickou pro tehdejší mladé komiky z univerzitního prostředí. Dohromady tak vzniká zvláštní kontrast, který byste těžko hledali v jiném pořadu.
Hosté
A pak jsou tu samozřejmě kapely. Ono přirovnání se nabízelo hlavně proto, že pro Mladé v partě byla hudba zásadní a v seriálu se pravidelně objevovaly soudobé skupiny jako Madness, Dexy's Midnight Runners nebo Mötörhead. Kromě toho postava Ricka byla velkým fanouškem Cliffa Richarda, který znamená v britské popkultuře něco podobného jako u nás Karel Gott (symbol zarezlého popu, který se už dlouho líbí hlavně starší generaci - v tomhle případě navíc s přídavkem křesťanského poselství).
|
|
|
A nejenom to, Mladými v partě prošla jako vedlejší postava nejedna osobnost komiky: Stephen Fry, Hugh Laurie a Emma Thompsonová, Lenny Henry, Griff Rhys Jones, spoluautor seriálu Ben Elton nebo Jennifer Saundersová a Dawn Frenchová, které později společně vytvořily možná nejslavnější ženské komické duo French and Saunders (a Jennifer se vdala za „Vyvyana" Adriana Edmondsona, ale to je už jiná story). Mimo jiné je na tom dobře vidět, jak relativně úzká a navzájem provázaná skupina lidí v Británii spoluvytvářela všechno to, co se dá považovat za špičku komediální televizní produkce.
Mladí v partě už zkrátka patří k Pythonům a dalším drzým, podvratným a rouhačským hrdinům, bez kterých by vaše oblíbené sitcomy nevypadaly tak, jak vypadají. Pusťte si je.
