Ve světě znovu naplno frčí pokémoni, chystají se celovečerní Strážci vesmíru, mluví se o Xeně, za pár měsíců se do kin vrací Záhada Blair Witch a našli bychom toho mnohem víc. Češi nezůstávají pozadu. Díky TV Barrandov sledují reprízy devadesátkových estrád, vrátilo se Chcete být milionářem? a nyní se TV Prima pouští dokonce do vlastní Pevnosti Boyard.
Jde o zvláštní úkaz, protože se tu na pohled zdá, že se u nás děje to samé co za hranicemi, i když ve skutečnosti jde o opačné posuny. Na Západě se popkultura ještě pevněji zaměřuje na dvacátníky a mladší.
Do této doby se výrazné nostalgické hity symbolizované Stallonovými Expendables vracely spíš k estetice 80. let a cílové publikum tu tesknilo po něčem, co z velké části samo nezažilo – nyní dorostlo do věku, kdy má vlastní minulost, a může tedy vzpomínat samo za sebe.
Zatímco v Česku jde přesně opačně o opuštění snahy zůstat s mladými. Reprízy Petra Novotného, vzpomínání na lišáckého moderátora Vladimíra Čecha a nyní archaické a konzervativní vzrušení z Pevnosti Boyard, která je oproti moderním akčním soutěžním show velmi klidná a odpočinková. To vše cílí na střední a starší generaci.
Angažováním českých celebrit namísto "opravdových" soutěžících se u Boyardu zdůraznilo, co o pořadu platilo vždy – vlastně není důležité, jestli a kolik tým vyhraje, soutěží se totiž pro charitu, která sto tisíc dostává automaticky. A sice potěší přihodit pár desítek korun navíc, ale nejde už o adrenalinové vzrušení, jen o čistý relax s nádechem akce.
Zatím úspěšný relax. Premiérový díl sledovalo 1,3 milionu lidí, což je slušné číslo. Opravdový úspěch však přijde až s dalšími epizodami, nyní jistě rozhodovala do značné míry zvědavost. A pořad, který není na pokračování, se opouští relativně snadno.
Prima zkrátka nemá zdaleka vyhráno, stačí si vzpomenout, že její Trosečník s Markem Vašutem skončil před lety fiaskem a odsunutím na horší vysílací čas. Při konkurenčním boji letošního pozdního léta a podzimu není nic jisté.
Těžko pak odhadovat, jestli diváci vydrží. Česká Pevnost Boyard není horší ani lepší, než její potenciál nabízí – je přesně taková, jakou ji čekáte a jakou si ji pamatujete.
Vypadá jak z jiného světa, tedy z jiné doby, a to včetně retro grafiky a Honzy Rosáka pronášejícího roztomile ochotnickou dikcí moudra. Nepřipomíná dokonce ani dnešní francouzskou verzi, jež se přece jenom pokouší modernizovat – česká show vypadá jako ta francouzská ve svých začátcích. A záleží především na náladě publika a konkurenci, jestli to ocení.