Obrazem: Staré továrny je škoda bourat. Stávají se z nich tělocvičny, kavárny i koncertní sály

hrz
Aktualizováno 6. 3. 2017 23:32
Průmyslové objekty jsou svědky období velkých vynálezů a rychlého hospodářského růstu. České země představovaly již od první poloviny 19. století v rámci monarchie průmyslové zázemí pro celé Rakousko-Uhersko. Mnohé tyto objekty šly v novodobé historii k zemi. Národní památkový ústav v Ostravě se pokusil v Norsku inspirovat, jak vdechnout technickým památkám nový život. Na počátku 20. století byl v Norsku při stavbě elektráren „zkrocen“ velký počet vodopádů. Vzdálené a sotva zalidněné vesnice se ze dne na den staly moderními průmyslovými obcemi a ze země se stal hlavní dodavatel hliníku, dřeva nebo třeba umělých hnojiv. Dnes Norové řadu objektů odvážně revitalizovali.
Zlín, hlavní ulice továrny, vlevo budova gumáren č. 42, blok budov 32–33 (centrální sklad obuvi), vpravo budovy 41, 31, 21, rok 1939.
Zlín, hlavní ulice továrny, vlevo budova gumáren č. 42, blok budov 32–33 (centrální sklad obuvi), vpravo budovy 41, 31, 21, rok 1939. | Foto: Josef Vaňhara

Promyšlený komplex Baťových továren ve Zlíně

Vznik obuvnické továrny firmy sourozenců Baťových znamenal zásadní změnu pro rozvoj z původně malé obce Zlín v plně moderní město. Nová výstavba nebyla omezena pouze na tovární budovy, ale soustředila se i na rozsáhlé čtvrti dělnických domků a občanskou vybavenost včetně škol, nemocnice a objektů s obchodní a kulturní funkcí. U vlastního továrního areálu šlo zpočátku o živelnou výstavbu.
V roce 1906 vzniká budova s prvními prvky standardního výrobního objektu.

 

Právě se děje

Další zprávy