Ještě nedávno učila na základní škole, letos poprvé otevřela v Encovanech na Litoměřicku samosběr květin. Veronika Fibichová se ke květinám a zemědělství nedostala náhodou: vyrůstala v zemědělské rodině a s manželem hospodaří na stovkách hektarů. Vlastní květinové pole pro ni představuje úplně novou zkušenost. „Věděla jsem, že to bude práce. Že až taková, to jsem netušila,“ přiznává otevřeně.
Na fotografiích působí políčko plné cínií, krásenek, chrp a měsíčků téměř idylicky. Lidé prochází mezi barevnými řádky, stříhají si vlastní kytice, fotografují motýly a čmeláky a za dobrého počasí odtud dohlédnou až na Říp. Za obrazem, který se dobře vyjímá na sociálních sítích, jsou ale týdny práce: ručního pletí a v letošním suchu také nekonečného zalévání.
Zemědělství pro Veroniku Fibichovou přitom není nový svět. Její rodiče chovají býky a věnují se rostlinné výrobě, manžel pak hospodaří přes dvacet let. Rodinná farma má kolem 700 hektarů a poslední čtyři roky funguje v ekologickém režimu. Učitelství tak bylo podle Veroniky spíš životní etapou v době, kdy byly její vlastní děti malé.
„Květiny mě provázejí odjakživa. Jen jsem to až letos poprvé zrealizovala v takovémhle měřítku,“ vypráví. Inspiraci přitom našla v zahraničí. Klasických malých květinových farem, které květiny sklidí, uvážou je do kytic a následně prodávají, už podle ní vzniklo dost. Jí ale vadila jedna konkrétní věc, a tak se rozhodla, že se zařídí po svém.
„Nelíbí se mi myšlenka, že květiny svážete do kytice a někdo si ji pak musí koupit takovou, jaká je. Říkala jsem si, že by si je lidé třeba rádi natrhali a vybrali sami podle svého. Nikoliv podle vkusu někoho jiného,“ vysvětluje.
S rozlohou tu netroškaří
A tak vznikl samosběr na ploše zhruba 3000 metrů čtverečních. „Říkali jsme si: když už, tak už. Nechtěli jsme udělat nějakých pět metrů, chtěli jsme, aby to bylo zajímavé i vzhledově.“
První sezona ale přinesla i vystřízlivění. Zájem podle Fibichové není tak velký, jak původně očekávala. Samosběr je však otevřený teprve zhruba měsíc a půl a svoje sehrálo jak mimořádně suché léto, tak skutečnost, že o místě zatím lidé příliš nevědí.
„Zájem je, ale ne takový, jak bych si představovala, asi i proto, že se jedná o novinku, která v ČR ještě není,“ přiznává. Přesto chce příští rok pokračovat a po letošních zkušenostech některé věci změnit.
Typickými návštěvníky jsou podle Veroniky ženy. Muži se objevují hlavně jako doprovod nebo fotografové, přesto už dorazili i tací, jací chtěli překvapit partnerku, a odvezli si celý kýbl vlastnoručně natrhaných květin.
„Ženy říkají, že je to pro ně zážitek. Není to jen o tom, že si natrháte kytky. Máme to tu krásné, je odsud vidět na Říp, je tady neuvěřitelné množství hmyzu. Lidé se tu procházejí, sednou si, dají si svačinu, koukají na včely.“
Princip samosběru je sám o sobě jednoduchý. Návštěvník si vybere jednu ze dvou velikostí nádoby, případně může nově nakupovat jednotlivé květiny, vezme nůžky, a ještě než se pustí mezi květiny, farmáři mu ukážou, jak rostliny správně stříhat.
Cenu pak Veronika Fibichová nastavovala tak, aby podle jejích slov nebyl samosběr luxusem. Do středního kýble se vejde přibližně 120 až 130 květin. „Když si to propočítáte, vychází jedna květina asi na sedm korun. To nikde jinde nepořídíte. Viděla jsem růže za 160 korun za kus, gerbery za sedmdesát. Je to nesrovnatelné.“
Nejoblíbenější jsou prý mezi lidmi zatím cínie. Právě ty mají pro Veroniku zvláštní význam.
„Inspirovala mě moje babička. Před čtyřiceti lety je pěstovala na zahradě a chodila je prodávat na trh mezi meruňky a jahody. Takže možná tam po ní ještě něco mám,“ vypráví. Vedle cínií dále rostou krásenky, chrpy v několika barvách a měsíček. Některé návštěvnice si přijely natrhat bílé krásenky na svatbu, jiné sbírají měsíček nebo chrpu na sušení.
Pro profesionální floristy ale není samosběr podle Fibichové tak atraktivní, jak by se mohlo zdát. „Oni chtějí kytky z velkoskladu, které mají stejnou délku stonku. Tady je každá trochu jiná.“
Největší boj první sezony ovšem nepředstavovali zákazníci, ale počasí a plevel. Semena objednávala už na podzim a v zimě, některé rostliny se předpěstovávaly od února. Pak přišlo sucho. „Vybírala jsem odolné květiny a původně jsem si myslela, že tolik zalévat nebudeme. Jenže ono vůbec nepršelo.“
A když konečně rostliny vzešly, vyrazil s nimi také plevel. Celou plochu museli tak museli společně s manželem, manželovou maminkou a částečně i s dětmi několikrát ručně vyplít.
„Fakt jsme tam v rukavicích lezli mezi rostlinami jako mravenci. Když jsme došli na druhou stranu, ta první byla zase zarostlá,“ popisuje Veronika. Jedno kompletní pletí zabralo nejméně týden. „Druhý den jsem se nemohla zvednout z postele. A to ještě nejsem tak stará. Tak strašně mě bolela záda, že jsem měla problém se narovnat,“ dodává s tím, že ačkoliv to může znít komicky, jí samotné prý do smíchu příliš nebylo.
Krajina pookřála, přilétly včely
Letošní mimořádné sucho pak přidalo další každodenní rutinu. V největších vedrech vyrážejí manžel s tchánem zalévat už kolem čtvrté ráno. „Je to jediný čas, kdy ty rostliny nespálíte. Večer je pořád 35 stupňů, půda i rostliny jsou rozpálené. Musí se zalévat obden, aby člověk lidem nenabídl polouvadlé kytky.“
Přestože první sezona zatím žádný velký podnikatelský úspěch nepřinesla, majitelka to bere s nadhledem. Pokračovat chce i příští rok. „Já ty květiny miluju,“ krčí výmluvně rameny.
Za největší překvapení nakonec nepovažuje zákazníky ani samotné rostliny, ale to, co květinové pole udělalo s okolím. Objevily se na něm různé druhy motýlů, můry, čmeláci, včely, drvodělky i malé žáby, které tam dřív nevídala. Někteří lidé podle ní pak dokonce přijedou jen fotografovat přírodu a květiny si vůbec netrhají.
„Říkala jsem si, že i kdybychom už nic jiného neudělali a nikdo ty květiny nechtěl, udělali jsme aspoň něco pro místní ekosystém.“
Veronika zároveň vidí velký smysl svého projektu v lokálnosti. Květiny pěstuje v biorežimu bez chemických postřiků a lidé si je řežou přímo na poli. „To, co si dáte doma do vázy, není týden stará květina z druhého konce světa. Je čerstvě ustřižená a vyrostla tady,“ říká. Dovozové květiny podle ní často putují přes zahraniční burzy a velkosklady a během přepravy bývají ošetřovány, aby si zachovaly čerstvost.
„Spousta lidí vůbec netuší, jakou cestu má běžná květina za sebou, než si ji dají doma do vázy. U nás ji člověk ustřihne a odnese. Pro mě je právě lokálnost a to, že v tom není chemie, asi nejdůležitější,“ uzavírá Veronika Fibichová.
VIDEO: Hydroponie v obýváku: Saláty a bylinky v ní můžete pěstovat celý rok, říká Zatřepálek
Zdroj: autorský text
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Ve věku 80 let dnes zemřel spoluzakladatel a frontman Yo Yo Band Richard Tesařík
Ve věku 80 let dnes zemřel zpěvák, textař a kapelník Richard Tesařík, který se proslavil zejména díky působení v kapele Yo Yo Band. ČTK o tom dnes informoval jeho syn Štěpán Tesařík. Rodina prosí o respektování soukromí. Informace o posledním rozloučení zveřejní později. Syn Richarda Tesaříka ČTK řekl, že jeho otec zemřel po nemoci.
"Děsivé." Expremiér Fiala komentuje výsledky německých voleb. To Okamura s Turkem jásají
Nestává se často, aby čeští politici komentovali kriticky výsledky voleb v zahraničí. A už vůbec ne tak moc kriticky a otevřeně jako to udělal v neděli večer český expremiér Petr Fiala v případě německých voleb. Nebyl přitom sám. Nelichotivě se o rozhodnutí voličů v Německu vyjádřil i předseda STAN Vít Rakušan. To šéf SPD Tomio Okamura a poslanec Motoristů Filip Turek reagovali zcela jinak.
Drama jako v Londýně. Nosková využila až šestý mečbol a je ve čtvrtfinále US Open
Linda Nosková postoupila poprvé do čtvrtfinále tenisového US Open. Wimbledonská šampionka a nasazená šestka porazila dnes v New Yorku Ukrajinku Martu Kosťukovou 7:5, 5:7, 6:4. Zápas ukončila při šestém mečbolu. V boji o semifinále vyzve na místním betonu světovou jedničku a obhájkyni titulu Bělorusku Arynu Sabalenkovou.
Třetího Docenta ničí křečovitá snaha o drama. Ale boduje vtipem a hereckými výkony
Údajně to mělo být do třetice naposled a ideálně všeho nejlepšího, nakonec je to spíš jen naposled. Třetí řada kriminální minisérie Docent, diváckého hitu předešlých let, má tentokrát co dělat, aby divákovu pozornost zvládla udržet až do finále. Režisér Jiří Strach měl ale šťastnou ruku na herce, které umí vést, a rozumí si i s disciplínou jménem humor.
Sparta v dalším průšvihu. Po Slavii prohrála i s Hradcem a v lize je až desátá
Fotbalisté Sparty prohráli v utkání 7. ligového kola v Hradci Králové 1:2 a v neúplné tabulce klesli na desátou příčku. Pražané si připsali již čtvrtou porážku v ročníku nejvyšší soutěže. Východočeši se posunuli o bod před letenský celek na osmé místo. V prvním poločase skórovali domácí Vladimír Darida a Mick van Buren, před přestávkou snížil Adam Karabec. Ve druhém dějství se už skóre nezměnilo.