„Svědění tak šílené, že by se umlátil k smrti.“ Veterinářka popsala virus, který se potvrdil u Prahy

Státní veterinární správa informovala o výskytu Aujeszkyho choroby u divokých prasat na Nymbursku. S virem, který pro člověka nepředstavuje riziko, ale pro psy má fatální následky, se v minulosti setkala i veterinářka Daniela Perglerová. „Nakažený pes měl obrovské svědění hlavy. Byl z toho úplně nepříčetný, vypadalo to jako vzteklina“ vzpomíná veterinářka na případ starý víc než deset let.

Právě tato nákaza se nyní potvrdila i ve středních Čechách. Na Nymbursku byl potvrzen výskyt Aujeszkyho choroby u divokých prasat, a to konkrétně v honitbě Kersko. Dva pozitivní nálezy pocházejí z kerských lesů, po jednom případu hlásí také Semice a Krchleby. Informace potvrdila i obec Hradištko-Kersko a přidala upozornění, že jde o virové onemocnění, kterým se mohou nakazit také psi, kočky či skot. „Pro psa je tato infekce smrtelná. Infekční mohou být i sliny, moč a nosní sekret prasat. Člověk se nakazit nemůže,“ uvádí.

Aujeszkyho choroba, někdy označovaná jako pseudovzteklina, je nakažlivé onemocnění, které postihuje široké spektrum zvířat. Přirozeným nositelem viru je prase – domácí i divoké. Právě prasata jsou jediným druhem, který může infekci přežít a virus v sobě dál přechovávat. U ostatních savců nemoc téměř bez výjimky končí úhynem.

Virus napadá především nervovou soustavu. U prasat se může projevit poruchami pohybu, změnami chování nebo dýchacími obtížemi, nejvážnější průběh mívá u selat. U psů a dalších zvířat se typicky objevují prudké neurologické příznaky a extrémně silné svědění. Zvíře je neklidné, dezorientované, může být agresivní nebo naopak apatické. Právě nesnesitelné svědění je pro tuto nemoc typické.

„Není proti tomu lék“

To potvrzuje i zkušenost veterinářky Perglerové. První případ ji v minulosti zaskočil. „Ta choroba se tehdy běžně nevyskytovala, nebylo to něco, s čím bychom se setkávali často,“ říká. V paměti jí ale utkvělo právě chování psa. „Měl obrovské svědění hlavy a destruktivní sklony. Mlátil hlavou do zdi. Bylo to velmi intenzivní.“ Když se podobné příznaky během několika dní objevily i u druhého psa ze stejné domácnosti, diagnóza už byla jasnější. „Věděli jsme, že proti tomu není lék. Druhého nakaženého psa jsme rovnou uspali,“ dodává.

Léčba Aujeszkyho choroby skutečně neexistuje. Jak uvádí Státní veterinární správa, nemoc se neléčí a u jiných druhů než prasat končí vždy úhynem. V minulosti se proti ní bojovalo očkováním prasat, díky němuž se podařilo nákazu z domácích chovů vymýtit. Ozdravovací program byl ukončen v roce 1987 a od roku 1988 je Česká republika podle mezinárodních kritérií považována za zemi prostou této choroby v chovech domácích prasat. Tento status byl potvrzen i po vstupu do Evropské unie.

„V souvislosti s přiznaným statusem byla vakcinace zakázána, zákaz vakcinace se týká však pouze prasat. Možnost preventivní vakcinace je často diskutována v souvislosti s výskytem ojedinělých případů onemocnění loveckých psů. V současné době však na trhu Evropské unie není dostupná vakcína pro vakcinaci psů. Použití inaktivované vakcíny určené pro prasata u psů může způsobovat závažnou postvakcinační reakci vedoucí až k úhynu, a proto ho nelze doporučit,“ stojí v prohlášení Státní veterinární správy.

Virus je podle SVS navíc poměrně odolný. Ve vnějším prostředí dokáže přežít delší dobu: v mase až několik měsíců, v tekutých výkalech zhruba dva týdny, na trávě několik dní. Ničí jej až vysoké teploty, přímé slunce a vyschnutí. Naopak při zmrazení infikovaného masa může virus přežít poměrně dlouhou dobu. Riziko tak představuje například kontakt psa s uhynulým divočákem nebo s čerstvými zbytky z ulovené zvěře. Na webových stránkách Státní veterinární správy je v současné době k dispozici i aktuální mapa zaznamenaných případů Aujeszkyho choroby u divokých prasat.

Podle údajů Veterinární univerzity v Brně mělo v roce 2017 protilátky proti viru přibližně 21 procent vyšetřených divokých prasat. To ukazuje, že virus v populaci černé zvěře dlouhodobě koluje, i když domácí chovy zůstávají bez nákazy. Ojedinělé případy u loveckých psů se v minulých letech objevily: například v roce 2017 byly zaznamenány čtyři, další případ u kočky v roce 2018 a v roce 2020 byl potvrzen výskyt u loveckého psa na Moravě. Skutečný počet může být vyšší, protože nemoc se ne vždy podaří jednoznačně diagnostikovat.

Současné případy z Kerska a okolí tak nejsou zcela výjimečné, přesto představují vážné varování pro majitele psů. Základní ochranou je zabránit kontaktu zvířat s divokými prasaty a jejich tkáněmi, nepodávat syrové maso z divočáka a mít psy při pohybu v rizikových oblastech pod kontrolou. Pro člověka nemoc nebezpečná není. Pro psa však může být setkání s virem osudové – a jak ukazuje zkušenost z veterinární ordinace, průběh bývá rychlý a krutý.