Reklama
Reklama

Strážný usnul a k pobřeží se blížili piráti. Italskou vesnici zachránil nečekaný hrdina z mořských hlubin

Když se uprostřed jedné bouřlivé noci roku 1660 rozezněly kostelní zvony, nebyl to uklidňující zvuk svolávající věřící k modlitbě. Byl to poplach. Obyvatelé malé rybářské vesnice Tellaro na ligurském pobřeží obrátili zrak k moři a ve tmě spatřili nepřátelské lodě. Kdo ale nebezpečí odhalil a zachránil je před obávanými piráty? Místní mají jasno. Podle legendy jim život zachránila obří chobotnice.

Reklama

Stojím pod kostelem svatého Jiří na samém okraji skalnatého výběžku a pozoruji moře. Vlny narážejí do útesů, mezi zpěněnou hladinou se občas vynoří osamělé skály. Tellaro není místem širokých pláží a pozvolných mělčin. Pobřeží je tady divoké a zrádné. Jen pár metrů od břehu se mořské dno prudce propadá do velkých hloubek.

Právě tady člověk snadno pochopí, proč se v italské Ligurii zrodilo tolik příběhů o mořských příšerách. Když se dívám do temné modři pod sebou, není těžké představit si, že zde může žít leccos. Obzvlášť za bouřlivé noci, kdy vítr hvízdá kolem kostelní věže a moře pohlcuje světlo i zvuky z pevniny.

Místo světce hlavonožec

Když jsem před několika lety začala pravidelně jezdit do Tellara, jedné z nejkrásnějších vesnic na ligurském pobřeží, všimla jsem si zvláštní věci. Kamkoli jsem se podívala, narážela jsem na chobotnice. Byly vytesané do klepadel na dveřích, namalované na fasádách domů, ukryté ve výlohách obchodů. Zatímco jinde v Itálii bývá symbolem města světec, erb nebo významná historická událost, tady vládl hlavonožec s osmi chapadly.

Nejdřív jsem tomu nepřikládala velký význam. Jenže čím častěji jsem se do Tellara vracela, tím víc mě zajímalo, proč právě chobotnice. Odpověď jsem našla v příběhu, který se v této části Ligurie vypráví už více než tři století. Příběhu tak neuvěřitelném, že by dnes pravděpodobně zapadl mezi internetové hoaxy. Jenže v Tellaru ho berou vážně dodnes.

Reklama
Reklama

Vesnice na konci světa

Tellaro se krčí na skalnatém výběžku nad mořem na samém konci takzvaného Zálivu básníků. Úzké uličky se tu vinou mezi pastelovými domy natěsnanými jeden na druhý a kostel svatého Jiří stojí doslova na hraně útesu, jako by každou chvíli mohl sklouznout do moře. Právě jeho poloha nebyla náhodná. Po staletí sloužil nejen jako duchovní centrum obce, ale také jako pozorovatelna. Ligurské pobřeží totiž od středověku čelilo nájezdům pirátů, kteří připlouvali ze Středomoří a přepadali bohatší přímořská sídla.

Největší strach budili takzvaní saracéni. Evropané tímto označením po staletí souhrnně nazývali muslimské korzáry a nájezdníky ze severní Afriky a osmanského prostoru. Jejich rychlé lodě útočily na pobřežní vesnice od Španělska až po Itálii. Obyvatele zabíjeli, unášeli do otroctví a odváželi vše cenné. Ligurie byla kvůli své poloze jedním z míst, kde byly podobné útoky na denním pořádku. Mnohé vesnice proto budovaly strážní věže a hlídky. Když se na obzoru objevily nepřátelské lodě, rozezněly se zvony a lidé hledali úkryt.

Kde leží Tellaro

Tellaro je malá rybářská vesnice v Ligurii na severozápadě Itálie. Leží na konci takzvaného Zálivu básníků (Golfo dei Poeti) nedaleko La Spezie. Díky pastelovým domům, úzkým uličkám a poloze nad mořem patří mezi nejkrásnější historické vesnice Itálie. Inspiroval spisovatele a básníky, mimo jiné D. H. Lawrence či Eugena Montaleho.

Noc, kdy hlídka selhala

Podle místní legendy se rozhodující událost odehrála roku 1660. Byla temná noc. Vítr bičoval pobřeží a déšť ztěžoval výhled na moře. Na věži kostela svatého Jiří držel službu strážný, který měl v případě nebezpečí rozezvučet zvony. Jenže usnul. Právě tehdy se k pobřeží začaly nepozorovaně blížit pirátské lodě. Bouře jim poskytovala ideální krytí. Tellaro spalo a nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží útok.

Reklama
Reklama

Pak se ale stalo něco podivného. Zvony se samy od sebe rozezněly. Jejich hlas probudil obyvatele, kteří pochopili, že se něco děje. Vyběhli ven, zahlédli lodě a stihli se připravit na obranu. Když pak několik mužů vystoupalo ke zvonici, aby zjistili, kdo alarm spustil, čekal je nečekaný pohled. Na provaze zvonu se podle legendy svými chapadly držela obrovská chobotnice, která vylezla z moře a sama začala zvonit. Právě ona měla zachránit celou vesnici.

Chobotnice z Tellara, obří hlavonožec údajně zachránil před piráty celou vesnici.
Chobotnice z Tellara, obří hlavonožec údajně zachránil před piráty celou vesnici. Foto: italian-traditions.com

Chobotnice, která dostala pamětní desku

Podobných legend existují v Evropě stovky. Jen málokterá se ale dočkala takové pocty jako ta tellarská. Na vnější zdi kostela svatého Jiří totiž dodnes visí kamenná deska připomínající událost z roku 1660. Ať už člověk na příběh věří, nebo ne, místní ho přijali za součást své identity.

Chobotnice se stala symbolem vesnice. Najdete ji na obrazech, keramice, domech i v restauracích. Každý návštěvník na ni dříve či později narazí. Možná proto, že nejde jen o historku o zázračné mořské bytosti. Vypovídá také o tom, jak silný vztah mají obyvatelé Ligurie k moři. K živlu, který je po staletí živí, inspiruje, ale zároveň v nich budí respekt.

Země draků, mořských hadů a příšer

Právě tímto směrem se vydal i italský cestovatel a novinář Nicolò Balini. Během projektu pro National Geographic procestoval Ligurii a pátral po původu místních legend. „Na naší cestě jsme potkávali rybáře a místní obyvatele, kteří nám vyprávěli o nejslavnějších pozorováních neidentifikovaných tvorů, jejichž existence ale nikdy nebyla potvrzena,“ napsal Balini.

Reklama
Reklama

Ukázalo se, že příběh o chobotnici z Tellara není v regionu žádnou výjimkou. Ligurie je doslova laboratoří mořských mýtů. V zálivu mezi Portofinem a Camogli se podle dávných pověstí ukrýval drak požírající lidi. U ostrova Tino měl řádit obrovský mořský had. Rybáři z Cinque Terre zase vyprávěli o mnohohlavé hydře číhající mezi skalami.

Kdo byli saracéni

Saracéni bylo označení, kterým středověcí Evropané nazývali muslimské nájezdníky a korzáry ze severní Afriky a později také z oblastí pod osmanskou kontrolou. Od 15. do 17. století podnikali časté útoky na pobřeží Středozemního moře. Přepadávali vesnice, loupili majetek a obyvatele často odváděli do otroctví. Právě strach z těchto nájezdů vedl k budování pobřežních strážních věží po celé Ligurii.

Balini při pátrání zjistil, že řada legend mohla vzniknout z reálných setkání s neobvyklými mořskými živočichy. Někdy šlo pravděpodobně o velké žraloky, jindy o skupiny kytovců vynořujících se současně nad hladinu. A právě u Tellara narazil na další fascinující teorii.

Někteří místní totiž nevylučují, že dávná legenda mohla být inspirována skutečně mimořádně velkou chobotnicí. Ve Středozemním moři sice nežijí krakeni z námořnických příběhů, ale velké druhy chobotnic se zde běžně vyskytují a svou inteligencí fascinují vědce dodnes.

Reklama
Reklama

Pohádka? Možná. Ale v Tellaru žije dál

Nikdo už dnes nezjistí, zda se onoho bouřlivého večera opravdu vyšplhala z moře chobotnice a zachránila vesnici před piráty. Možná šlo jen o způsob, jak si vysvětlit nečekanou záchranu. Možná příběh postupně přikrášlila fantazie vypravěčů.

Když ale stojíte večer pod kostelem svatého Jiří, posloucháte narážející vlny a díváte se do temnoty Ligurského moře, pochopíte, proč legenda přežila staletí. V Tellaru totiž hranice mezi historií a mýtem nikdy nebyla úplně jasná. A právě proto tu dodnes věří, že jejich vesnici kdysi zachránila chobotnice.

Na její počest se navíc každoročně koná slavná Sagra del Polpo, tedy Festival chobotnice. Obyvatelé si během něj připomínají legendu o „zvonící chobotnici“. Tradiční slavnost se zpravidla koná během druhého srpnového víkendu a do úzkých uliček Tellara přivádí tisíce návštěvníků z celé Itálie. Na talířích se objevují místní speciality z chobotnic a na náměstích se znovu vypráví příběh, který se tu předává už více než tři a půl století. Pro místní totiž není chobotnice jen mořský živočich. Je součástí identity vesnice.

Zdroj: autorský článek, italian-traditions.com, National Geographic, www.tellaroitaly.com, www.navigazionegolfodeipoeti.it

Reklama
Reklama
Reklama