Stovky dní v řadě a tisíce bodů. Naučili jste se jazyk, nebo jen propadli aplikaci?

Výzkum přitom přináší překvapivě příznivou odpověď. Jazykové aplikace mohou být při učení skutečně účinné – alespoň u začátečníků a alespoň v některých dovednostech. Zároveň ale neplatí, že několik minut denně v telefonu automaticky nahradí skutečnou komunikaci.

Duolingo se postavilo proti klasické výuce

Jedna z nejnovějších studií, která se pokusila rozdíl změřit, vyšla v březnu 2026 v odborném časopise Studies in Second Language Acquisition. Vědci sledovali 183 lidí, kteří začínali s francouzštinou. Rozdělili je do tří skupin: jedna se učila pouze ve třídě, druhá pouze pomocí Duolinga a třetí kombinovala klasickou výuku s aplikací. Výzkum trval 16 týdnů.

Související

Papírová brčka zřejmě problém neřeší. Vědci v nich znovu našli „věčné chemikálie“

Výzkumníci přitom nezkoušeli jen slovíčka. Účastníci absolvovali testy zaměřené na celkovou úroveň jazyka, gramatiku, slovní zásobu, pragmatiku a komunikační schopnosti. Vědci tedy sledovali i to, jak si studenti poradí s používáním jazyka, nejen jestli poznají správnou odpověď.

Výsledek může překvapit: všechny tři skupiny se během výzkumu výrazně zlepšily a míra jejich zlepšení byla ve většině sledovaných oblastí podobná. Výjimkou byla jedna pragmatická dovednost, tedy rozlišování francouzského tu a vous, kde lépe dopadla skupina kombinující výuku ve třídě s Duolingem.

Podle učitelky angličtiny Lucie Novotné ale samotný princip, na kterém podobné aplikace stojí, žádným překvapením není. „Duolingo používá metodu intenzivního opakování, která je v klasické výuce léty prověřená,“ říká.

Neznamená to ale, že vědci zjistili, že Duolingo je univerzální náhradou jazykového kurzu. Šlo o začátečníky, konkrétní jazyk a šestnáctitýdenní období. Studie navíc porovnávala konkrétní podobu aplikace a výuky, nikoli všechny možné aplikace a všechny možné způsoby jejich používání. Přesto je výsledek důležitý. Ukazuje, že jazyková aplikace nemusí být jen doplněk pro zábavu. Za určitých podmínek dokáže člověka posunout i v poměrně široké škále jazykových dovedností.

Na slovíčka funguje telefon překvapivě dobře

Jedna oblast má přitom pro mobilní aplikace zvlášť dobré výsledky: slovní zásoba. V roce 2026 vyšla v časopise ReCALL rozsáhlá meta-analýza, která spojila výsledky 65 experimentálních a kvaziexperimentálních studií z let 2010 až 2024. Vědci v nich sledovali, jak mobilní aplikace pomáhají s učením slovíček.

Při dlouhodobém používání, tedy ve studiích, kde výuka trvala nejméně deset týdnů, vyšel velký pozitivní efekt mobilních aplikací na učení slovní zásoby. Studie zároveň ukázala, že výhoda se může projevit i při pozdějším ověřování toho, co si studenti zapamatovali.

To dává smysl. Aplikace mají jednu vlastnost, která se pro zapamatování slov hodí téměř dokonale: dokážou je vracet stále znovu. Slovo člověk nejprve uvidí, potom ho musí vybavit, za nějaký čas se objeví znovu a později ještě jednou.

Nejde přitom jen o obyčejné přečtení seznamu slovíček. Uživatel je musí opakovaně vybavovat z paměti. A právě takové opakování patří mezi základní mechanismy, na kterých stojí úspěšné učení. Podle Lucie Novotné ale záleží i na tom, jak člověk aplikaci používá. „Aplikaci je třeba používat nejen aktivně, ale i vědomě, soustředěně. Mám s ní vlastní zkušenost. Někdy méně je více,“ říká. Za půl roku pravidelného používání se podle ní dá poměrně výrazně rozšířit právě slovní zásoba.

Znát slovo ještě neznamená umět jazyk

Tady se dostáváme k důležitému rozdílu. Člověk může například poznat, že anglické slovo although znamená „ačkoli“. Může ho správně vybrat ze čtyř možností. Dokonce může doplnit větu, ve které se objeví. To ale ještě neznamená, že ho v rozhovoru spontánně použije.

Právě rozdíl mezi poznáním informace a schopností ji sám vytvořit a použít je při jazykovém učení zásadní. Výzkum mobilního učení slovní zásoby ostatně ukazuje, že aplikace jsou účinnější u některých jednodušších částí znalosti slova – například propojení jeho podoby a významu – než u komplexnější znalosti, která zahrnuje také jeho používání v různých souvislostech. Jinými slovy: aplikace může člověku velmi dobře pomoci vybudovat stavební materiál jazyka. Samotná znalost stavebního materiálu ale ještě neznamená, že z něj umíte postavit dům.

Lucie Novotná proto za ideální považuje kombinaci několika způsobů učení. „Slovo se člověk musí naučit a potom ho začít aktivně používat,“ říká. „Schémata jazyka se díky pravidelnému opakování a drilování určitě osvojit dají, ale kontakt s živým mluvčím plně nenahradí,“ dodává učitelka.

Největší trik možná není jazykový

Duolingo má ještě jednu výhodu, která nesouvisí přímo s gramatikou ani slovní zásobou. Dokáže člověka přimět, aby se k učení vrátil. V rozhovoru pro BBC z října 2024 spoluzakladatel a šéf společnosti Luis von Ahn popsal gamifikaci jako jeden z hlavních důvodů, proč se lidé do aplikace vracejí. Duolingo kombinuje krátká cvičení s body, sérií dní, příběhy, postavami a dalšími herními prvky.

Von Ahn otevřeně říká, že jedním z hlavních problémů samostatného učení je udržet motivaci. Duolingo proto podle něj nechce působit jako klasická vzdělávací aplikace, ale spíš jako hra. A právě tady může být jeho největší síla. Největší problém při učení jazyka totiž nemusí být to, že člověk neví, jak se naučit nové slovo. Může být mnohem jednodušší: zítra se mu nechce. A pozítří také ne. A za týden už aplikaci úplně zapomene.

Duolingo se proto snaží z učení udělat návyk. Série dnů, kterou nechcete přerušit, je jedním ze způsobů, jak člověka přimět, aby pokračoval. Podle Lucie Novotné má právě pravidelnost obrovský význam. Na otázku, zda může mít deset minut denně větší efekt než hodina lekce jednou týdně, odpovídá bez váhání: „Na to nelze odpovědět jinak než ano.“ Gamifikace podle ní ale slouží především k něčemu jinému než samotnému učení. „Jde převážně o motivaci a vytvoření si určité závislosti,“ říká.

Aplikace už dávno nejsou jen kartičky

Duolingo se navíc snaží problém s mluvením řešit přímo. V roce 2024 představilo podle BBC možnost konverzačního procvičování s virtuální postavou. Lidé mohou mít strach mluvit s jiným člověkem, když si nejsou v jazyce jistí, a aplikace jim proto nabízí bezpečnější prostředí, kde si mohou konverzaci nejprve vyzkoušet. To je důležitý posun. Starší představa jazykové aplikace jako digitálních kartiček se totiž rychle mění. Moderní aplikace se snaží procvičovat poslech, psaní, výslovnost a mluvení a stále častěji využívají také umělou inteligenci.

„Mluvení je při učení se jazyku zásadní,“ říká Lucie Novotná. Samotné Duolingo podle ní bylo v této oblasti dosud spíše slabší. Konverzace s umělou inteligencí ale může situaci změnit.

Na otázku, zda může simulovaný rozhovor alespoň částečně nahradit konverzaci s člověkem, odpovídá: „Dnes už určitě ano.“ Ani simulovaná konverzace však není úplně totéž jako rozhovor s člověkem. Skutečný člověk může změnit téma, nerozumět vám, mluvit rychleji, použít slang, udělat vtip nebo říct něco, co jste se v žádném cvičení nenaučili. A právě tehdy se ukáže, jestli člověk jazyk skutečně používá, nebo jen opakuje známé vzorce.

Takže se z aplikace jazyk naučíme?

Ano – ale záleží, co si pod „naučit se jazyk“ představujeme. Pokud je cílem začít od nuly, získat základní slovní zásobu, osvojit si určité gramatické struktury a vybudovat si pravidelný návyk, vědecké výsledky dávají aplikacím poměrně silnou pozici. Nový výzkum dokonce ukazuje, že u začátečníků může být samostatné používání Duolinga v některých sledovaných oblastech srovnatelně účinné jako tradiční výuka.

Pokud ale člověk chce bez problémů vést dlouhý rozhovor, rozumět rodilému mluvčímu, reagovat na nečekané situace a používat jazyk přirozeně, samotná aplikace bude pravděpodobně jen jednou částí cesty. Aplikace je podle Lucie Novotné vhodná zejména pro lidi, kteří už nějaký základ mají. „Díky pravidelnému procvičování u nich bude vidět největší pokrok,“ říká.

Zdroj: autorský článek, cambridge.org, bbc.com