I když je dosud leckde součástí povinné četby Babička od Boženy Němcové a v čítankách bývala báseň Jana Nerudy nazvaná Dědova mísa, stáří se v české literatuře dlouho krčilo stranou. A když už dostalo prostor, autoři ho roubovali spíš na stereotypy moudrosti či zkušenosti.
Žena bývá vnímána jako estetický objekt, pečovatelka, empatická společnice, někdo, kdo naslouchá ostatním. „Ženské životy jsou ale komplikovanější než stereotypní role, které jim předurčuje společnost,“ říká scenáristka a spisovatelka Klára Vlasáková, která právě vydala druhý román nazvaný Těla.
Tři ženy mezi životem a smrtí. Jeden den v Praze blízké budoucnosti. Ve vylidněných ulicích dochází k výpadkům proudu a samovznícením předmětů. Oblohu dofialova zbarvují zvláštní úkazy. A trojici žen čeká zásadní životní rozhodnutí. Český film Běžná selhání měl v roce 2022 premiéru na benátském festivalu a jeho režisérka si z něj odvezla cenu.
Poema o dospívání a poznávání světa, románové zápisky mladé schizofreničky V hlavě a prozaický debut Praskliny byly nominovány na Cenu Jiřího Ortena. Ta je určena autorům do 30 let. Vítěze 34. ročníku pořadatelé vyhlásí 17. května v Zrcadlové kapli pražské Národní knihovny.
Románový debut scenáristky a novinářky Kláry Vlasákové nazvaný Praskliny se v české próze vymyká odhodláním vzít při psaní na bedra nejpalčivější problémy současnosti. Zároveň v něm toto enormní odhodlání udusilo příběh, a proto v prozaickém hávu nabízí spíše úvahu či traktát.
