Anděl na horách a jeho filmový předchůdce Dovolená s Andělem patří k oblíbeným českým komediím. Oba snímky se v televizi často reprízují, horská odysea revizora Anděla je však přeci jen divácky o něco preferovanější. Proč tomu tak je a jak k dobovému úspěchu snímku přispěl Jaroslav Marvan, od jehož narození uplyne letos 125 let.
Komedie z roku 1965, v níž tvůrci nabídli nevybíravý pohled na státní mocenský aparát i socialistickou společnost, se na několik let ocitla v trezoru. Kromě perfektního hereckého obsazení, v čele s Kopeckým, Brodským či Vlastou Chramostovou, a reflexe nebezpečného populismu snímek demonstruje i dobový vztah ke komediálnímu žánru a humoru.
Poválečná kinematografie před rozvolněním zkraje 60. let u nás kromě pohádek nepatří k těm zrovna nejčastěji připomínaným. Ideologií a především socialistickým realismem zatěžkané tituly jsou pomyslnými otisky doby. To však neznamená, že na tyto filmy nemůžeme hledět podnětnou optikou. Co se na Hudbě z Marsu nelíbilo tehdejší cenzuře? A jak se dařilo elegantnímu Novému vedle zemitého Marvana?
Ne náhodou je kniha rozdělena do třech dějství „Před, Za a Po válce“. Tato období totiž dobře reprezentují extrémní změny v hercově životě. Od 30. let, kdy zářil jako hvězda prvorepublikového filmu, měl pohádkové příjmy a plné divadlo, přes válku, kdy se snažil přežít umělecky i lidsky, až po obvinění z kolaborace s Němci, následné vězení a zoufalé pokusy o návrat do záře reflektorů v 50. letech.
Strašnice patří mezi nejstarší systematicky zastavěné vilové čtvrti v Praze. Stavební rozmach se do někdejších polí přelil již na přelomu 19. a 20. století. Zejména ve 20. letech, kdy zde byla vybudována tramvajová trať, se staly Strašnice vítanou rezidenční oblastí středních vrstev. Podívejte se na nejkrásnější vily této čtvrti.
