Česká režisérka a výtvarnice s vietnamskými kořeny Diana Cam Van Nguyen má za sebou úspěšné roky. Za svůj absolventský snímek Milý tati získala dvě sošky Českého lva a další zahraniční ocenění. V půlce února jí končí také prestižní umělecký rezidenční pobyt v Paříži, kde pracovala na námětu svého celovečerního debutu. Autorka rozhovoru se s režisérkou zná, a proto si tykají.
Nejsmolnějším hrdinou letošní přehlídky animované tvorby Anifilm, která o víkendu v Liberci rozdala ceny, byl panáček z festivalové znělky. Rozverný zelený mužík během krátkého spotu zažil takřka vše, co se stává protagonistům grotesek: dostal hráběmi, uklouzl po banánové slupce, polila ho barva, bodla včela, hořel.
Animovaný film Milý tati je odpovědí na dopisy, které režisérce Dianě Cam Van Nguyen psal z vězení otec. Současně je ale také terapií, reakcí na otcovu nevěru a na to, že rodinu opustil. „Maminka film doteď neviděla. Dokonce byla naštvaná, proč nedělám film Milá mami. Problém nebyl v tom, že by táta byl špatný otec, ale v tom, že jsme spolu neuměli mluvit,” říká.
Sotva se světové filmové festivaly začaly probouzet z nuceného covidového spánku, zdá se, že je berou ztečí čeští tvůrci. Tento čtvrtek se do soutěže prestižní přehlídky ve švýcarském Locarnu dostal krátkometrážní snímek Milý tati od Diany Cam Van Nguyen, studentky pražské FAMU. Autorka ceněného filmu Spolu sami opět dokazuje, že animace je dobrým prostředkem k otevírání vážných témat.
