Snad nikdy v kině tak nebolelo slyšet dopadnout lidské tělo na zem. Druhá část sci-fi eposu Duna začíná v poušti na planetě Arrakis tak intenzivně, že to skoro nemá srovnání. Šarvátka několika jedinců mezi písečnými dunami působí až halucinačně opojně a vítá diváky ve světě, který se vymyká hollywoodským standardům.
Schopnost konat zázraky vynese charismatické Benedettě výsadní postavení v toskánském klášteře. Její slabost pro mladou Bartolomeu přeroste ve vášeň a začíná hra plná intrik sahající do vyšších pater církve.
Mnohem dříve, než svět či galaxii zachraňovali hrdinové Luke Skywalker, Harry Potter nebo Neo, popsal zrod vyvoleného jedince spisovatel Frank Herbert ve vesmírném opusu Duna a jeho pokračováních. Hrdina Paul Atreides ztělesňoval nálady a rozpory emancipovaných 60. let minulého století.
Když se blíží písečný červ, je slyšet sykot a šustivé tření. Pak začne vířit písek. Ke kombajnu v dunách se jako ryba plavající pod hladinou blíží stovky metrů velká písečná vlna, křivka z postříbřené šedi. Zvedá se výš a výš, až se promění v obří čenichající tlamu, okrouhlou díru, jejíž lesklé příčle kombajn pohltí.
Každý ročník filmového festivalu v Benátkách uvádí nějaký hollywoodský snímek. V posledních letech šlo o tituly jako Joker, Gravitace nebo La La Land, letos se po červeném koberci prošli tvůrci jednoho z nejočekávanějších velkofilmů posledních let – nové adaptace slavné science fiction knihy Duna.
K nejočekávanějším a nejdiskutovanějším filmům letošního ročníku festivalu v Cannes patří Benedetta od bezmála třiaosmdesátiletého nizozemského režiséra Paula Verhoevena.
Super Cannes, nazval právě probíhající 74. ročník nejslavnějšího filmového festivalu světa respektovaný kinematografický měsíčník Sight and Sound. Velká očekávání se zatím organizátorům daří naplňovat jen zčásti.
Film přibližující německého fotografa Helmuta Newtona, který žil v letech 1920 až 2004, se zlehka dotýká některých problematických aspektů jeho tvorby. Skutečně ožehavé otázky si ale divák musí zodpovědět sám.
