Od hejna panenských schovanek žádal plnou oddanost. Guru odpadu představuje svůj kult

Od hejna panenských schovanek žádal plnou oddanost. Guru odpadu představuje svůj kult
Svatou Speetu návštěvníci uvidí na mnoha místech výstavy.
Výstava Stavitelé chrámů, která je momentálně k vidění v Centru současného umění Dox v Praze, představuje rituály církve Jedinečného svatopěstitelského družstva (JSD).
Návštěvníka vítají rytíři šmelcu. Mytologie JSD vychází z přesvědčení, že vedle Noemovy archy se zvířaty existoval praotec Šmelc, který sbíral všechny nepotřebné věci.
"Oni v jeho misi pokračují, snaží se zachránit nepotřebné věci, které se dají využít dál," vysvětluje mluvčí Centra současného umění Dox Karolína Kočí.
V 60. letech bylo v Itálii s evropským dosahem hnutí, které si říkalo Arte Povera. "To vlastně vědomě pracovalo s levnými dostupnými materiály každodennosti. Přece jen ten přístup Jedinečného svatopěstitelského družstva je jiný," vysvětluje dále kurátor v dómu chrámu postaveného ze židlí a mnoha dalších artefaktů.
Foto: Tomáš Vocelka
Tomáš Vocelka Petr Kořínek Tomáš Vocelka, Petr Kořínek
14. 11. 2022 13:28
Záchodová mísa popsaná žalmy, srna jako svatá mučednice a hromady odpadu coby cenné relikvie náboženství, o kterém lidé pravděpodobně nikdy neslyšeli, ale na jehož neustále rostoucí mytologii se svou spotřebou podílejí. Výstava Stavitelé chrámů, která je momentálně k vidění v Centru současného umění Dox v Praze, představuje rituály církve Jedinečného svatopěstitelského družstva.

Je to náboženství, které povstalo z haraburdí, odpadu a všemožné veteše. Jak říkají stoupenci Jedinečného svatopěstitelského družstva - ze šmelcu. Vyznavači této církve recyklují nepotřebné předměty, skládají je do oltářů, kaplí a posvátných zákoutí a dávají jim nové významy. Během toho pilně budují příběh církve, v jejímž centru stojí bytost řečená Pan Miláček - Mladej Svatej.

Expozicí ve třech patrech holešovického Doxu zní z reproduktorů vymyšlené žalmy připomínající liturgii v katolickém kostele. Když ovšem návštěvník napne uši, nedolehne k nim žádné "kyrie eleison", ale popěvky s podivným textem: "Mladej svatej, podivný příklade pravé víry. Spoj se s námi," zpívá hlas. 

Začalo to pisoárem

Stavitelé chrámů. Ukázky z výstavy v galerii DOX, Praha, listopad 2022
Stavitelé chrámů. Ukázky z výstavy v galerii DOX, Praha, listopad 2022 | Foto: Tomáš Vocelka

"Spousta lidí si s touto výstavou neví rady," říká kurátor Otto M. Urban a hned uvádí historický kontext. "Použití nalezených předmětů na uměleckou scénu přivedl v době první světové války Marcel Duchamp svým známým dílem Fontána, což byl vlastně pánský pisoár. Od té doby je citlivost umělců k předmětům, které zdánlivě nepatří do uměleckého světa, ale v nějaké změně kontextu mohou sehrát velmi zajímavou roli, kontinuální. Nikdy to ale nebylo nějaké zásadní hnutí." 

V 60. letech bylo v Itálii s evropským dosahem hnutí, které si říkalo Arte Povera. "To vlastně vědomě pracovalo s levnými dostupnými materiály každodennosti. Přece jen ale je ten přístup Jedinečného svatopěstitelského družstva trochu jiný," vysvětluje kurátor v dómu chrámu Změny postaveného ze židlí a mnoho dalších artefaktů.  

Každé náboženství má smysl pro humor

Lokální kontext nabízí srovnání Jedinečného svatopěstitelského družstva (JSD) s uměleckou skupinou BKS umělce Františka Skály. Obě tato sdružení mají ostatně přátelské vztahy, vzájemně se sledují a podporují se. Družstvu, v jehož centru stojí bratři Martin a David Koutečtí, vůbec není cizí humor, to se podle Urbana s uměním ani vírou v nadpřirozeno vůbec nevylučuje. A návštěvníci se do hry s nadšením zapojili. Ve schránce pro náboženské dotazy už se vrší podněty. Jeden rukou psaný lístek klade otázku: "Patří ananas na pizze do nebe? Nebo se dočká věčné pece?"

Stavitelé chrámů. Ukázky z výstavy v galerii DOX, Praha, listopad 2022
Stavitelé chrámů. Ukázky z výstavy v galerii DOX, Praha, listopad 2022 | Foto: Tomáš Vocelka

"Každé kompaktní velké náboženství má vedle těch vážných zásadních příběhů i poměrně výrazný smysl pro humor. Ono se to někdy ztrácí, ale ironie a nadsázka je velmi důležitou součástí jakéhokoliv spirituálního systému," myslí si. Že jde vlastně jen o recesi, je podle Urbana možná jen první vjem. Když se totiž divák začne dívat pozorněji, může na něj dolehnout i vážná dimenze výstavy.

"Právě jsme v kapli, obklopuje nás řada věcí technického charakteru, které před desítkami let byly neobyčejně cenné a lidé za ně platili desítky tisíc korun. Během několika málo let se ty věci ocitly na smetišti. Vlastně to ukazuje určitou relativitu naší spotřeby a touhy po věcech, které v lepším případě skončí ve sbírce Jedinečného svatopěstitelského družstva," vysvětluje a obrací se ke stěnám z disket, cédéček a starých VHS kazet.

"Ty věci přišly o svůj význam, ale tím, že se dostaly do této instalace, stávají se pro řadu lidí vzpomínkou, která může být veselá, ale také smutná - na jakoukoliv životní událost. Humor nevylučuje vážnost, v řadě případů zažíváme humor, při kterém úsměv mrzne při uvědomění, čemu se ve skutečnosti smějeme. Můžeme se tady smát i něčemu, co je poměrně silnou fundamentální kritikou spotřební společnosti. Kdybychom chtěli, tak můžeme celou tu výstavu interpretovat jako velice významný příspěvek v diskusi o udržitelnosti v uměleckém provozu, " uzavírá.

Prohlédněte si galerii a zjistěte, jak se ze srny stala svatá bytost, vejděte do Chrámu změny a seznamte se svatyní obžerství.

 

Právě se děje

Další zprávy