"Opravili jsme například část střechy a obnovili původní dřevěné podlahy, které byly pod dvěma vrstvami linolea," říká 53letý Jamison původem z Austrálie. "Je pro mě důležité zachovat ducha místa. Upravit a rekonstruovat jej tak, aby se nevytratila původní atmosféra, která je tady velmi jedinečná," říká o stanici, která byla funkční v letech 1910 až 2012. "Bohužel České dráhy vyměnily některá okna za plastová ještě předtím, než jsem budovu koupil," podotýká.
Jamison poprvé přijel do Česka před dvaceti lety, když jako muzikant hledal možnost, jak neomezeně koncertovat a živit se hudbou. Za oceánem to totiž tak jednoduché nebylo.
"V Austrálii je náročné získat koncerty, protože trh je přesycený uměním ze všech stran. Navíc počet živých vystoupení pro originální tvorbu je omezený," říká sympatický cizinec, jehož píseň Memory’s Child se v roce 2008 dostala do filmu Akta X: Chci uvěřit. Další píseň, Top of the Hill zase rotovala ve vysílání alternativní rádiové australské stanice Triple J.
Hledal větší sklad pro nábytek
V Praze a po celém Česku začal postupně hrát po čajovnách a vydělával si písničkami, které odrážely to, co zrovna prožíval. Milovník Toma Waitse žil tehdy několik let s Češkou, která mu pomohla dostat se na významné české festivaly. "Také jsem cestoval po Německu, Nizozemsku, Belgii a Švýcarsku," dodává.
V té době začal také kupovat retro nábytek a předměty na českých bazarech, bleších trzích a následně je prodával přes portály Aukro nebo Etsy obyčejným lidem i znalcům do zahraničí. "Nedokázal jsem si totiž představit, že bych se jako cizinec mohl v Evropě živit svou hudbou, zvláště po finanční krizi v roce 2008," vysvětluje. "Byl to přirozený vývoj, kupoval jsem věci, které lidé vyhazovali a mně se líbily," dodává. A právě tady začíná příběh vlakové stanice v Kařezu.
"Nábytek jsem skladoval na Strossmayerově náměstí v Praze. Pronajímal jsem si část starých lázní v budově Bubenče a potřeboval jsem víc místa. Moji rodiče prodali svůj podnik v Austrálii, takže jsem začal hledat větší prostory k uskladnění nábytku v okolí Prahy," popisuje Jamison před vlakovou stanicí, kde stojí židle a stolky k posezení. Budovu tehdy koupil za 965 tisíc korun.
Do té doby jsem jen skládal písničky
Stanici vlastníma rukama a s pomocí dobrovolníků dává dohromady bez obecních i státních dotací. "Největší část rekonstrukce zabralo odstranění veškerého odpadu. Například části staré střechy zůstaly uvnitř a kolem budovy byla spousta betonu. Před budovu u kolejí jsme také položili novou půdu a velká část práce spočívala v zahradničení a broušení podlah a dveří," popisuje Jamison, zatímco stoupá do schodů, které vedou k jednomu ze čtyř bytů, které pronajímá přes internetové portály Booking a Airbnb.
"Soustředím se hlavně na vylepšení interiéru. Jedná se o spoustu malých důležitých detailů," říká Jamison, který přiznává, že udělal také spoustu chyb. "Jednoduše jsem se učil, jak dělat něco úplně nového. Do té doby jsem jen skládal písně," vzpomíná Australan, když prochází bytem, ve kterém jako by se zastavil čas. "Na stěně jsem nechal původní komunistické plakáty. A tady je staré počítadlo… A tady vidíte křesla od Halabaly," popisuje.
"I když nábytek opravuji, chci zachovat jeho původní podobu a ducha. Pokud věci fungují, nemusí vypadat dokonale. Stejně jako vaše babička nepotřebuje facelift, ani budova nemusí vypadat perfektně. Jde o zachování jejího charakteru," vysvětluje svou filozofii.
Ze stanice chce vytvořit kulturní centrum
Během deseti let v Kařezu přivítal přes 500 dobrovolníků z celého světa. Ti jej kontaktují prostřednictvím online dobrovolnické platformy Workaway, na níž má Jamison účet. Za pomoc na stanici tři až čtyři hodiny práce pět dní v týdnu nabízí ubytování a jídlo. V současné době mu na stanici pomáhá 21letá studentka historie umění ze Spojených států.
"Přijelo za mnou několik velmi zručných lidí, kteří mi pomohli opravit střechu, elektřinu nebo podlahy. Většinou se ale jedná o studenty na prázdninách a cestovatele s omezenými dovednostmi," popisuje Jamison.
Kromě rekonstrukce původních bytů by si ze stanice přál udělat kulturní centrum a organizovat v ní koncerty a festivaly. Založil tak neziskovou organizaci Kulturní Stanice a před dvěma lety hostil například festival Trať, promítání krátkých filmů pro studenty FAMU International a uspořádal dvě alternativní svatby. "Mohly by tady hrát kapely cestující přes Česko do Polska, které nezískaly koncert v Praze. Fanoušci by mohli přijet vlakem z Prahy. Funkční stanice Kařez je 15 minut chůze a jen hodinu cesty od hlavního nádraží v Praze," sdílí svůj nápad.
Regiony mohou vzkvétat
"Rád bych ukázal, jak se dá vytvořit skvělá kultura i v regionech," říká s tím, že v tradiční české vesnici to bohužel není vždy jednoduché. "Bohužel místní nejsou k takovým akcím příliš otevření," říká stručně a dodává, že by se ve stanici dala udělat také kavárna. "Ale obávám se, že by přišly další stížnosti nebo zbytečné kontroly, které mě mají poškodit," naráží na místní mentalitu, která podle něj není vždy otevřená novým nebo neobvyklým věcem.
Když nepracuje na zvelebování budovy, Jamison v letních měsících chodí nejraději plavat do vodní nádrže v nedalekém Jablečnu. "Okolí Kařezu je nádherné. Bylo by skvělé projekt rozvíjet a ukázat, jak mohou regiony vzkvétat a získávat peníze díky projektům, které nejsou jen obecní," přeje si Australan a na závěr ukazuje starý hasičský vůz, který má zaparkovaný před stanicí. "Předtím jsem měl sanitku, přepravoval jsem v ní nábytek. Možná z toho hasičského vozu udělám pojízdnou kavárnu!" směje se.