Smrtící past v trávě. Začínají jarní senoseče, dobrovolníci závodí s časem

Tráva je mokrá od rosy, nad polem se drží jemná mlha a dobrovolníci si rozdávají vysílačky, termosky s kávou a přenosné kennely, do kterých budou ukládat nalezená mláďata. Je krátce po čtvrté ráno a na okraji luk u Řevníčova na Rakovnicku už stojí několik aut.

Nebude to trvat dlouho a přijedou sem traktory.

„Večer nám zemědělec nahlásí, které louky se budou druhý den sekat, a my během pár hodin řešíme, kdo poletí s dronem, kdo půjde hledat a kdo kam vyrazí,“ popisuje Irena Křesáková, spoluzakladatelka spolku Zachraň srnče před sekačkou.

Související

AI naslouchá velrybám. Vědci věří, že jsme blízko překladu zvířecí řeči

Křesáková pracuje jako obchodní manažerka a záchraně srnčat se věnuje už deset let. Se svými přáteli založila spolek před pěti lety poté, co zjistili, že bez dronů s termovizí nemají dobrovolníci šanci velké plochy včas projít. Dnes během sezony vstává prakticky každý den kolem třetí ráno a po několika hodinách na loukách pokračuje rovnou do práce. „Je to psychicky i fyzicky nejnáročnější období v roce. Na jednu stranu vidíte nový život, na druhou spoustu zbytečného utrpení,“ říká.

Skoro jako vojenská akce

Na první pohled to připomíná dobře organizovanou operaci. Jen místo zbraní mají dobrovolníci mobily, GPS navigace a termovizní drony. Nad loukou se během několika minut zvedá stroj, který pročesává chladnou trávu. Pilot sleduje monitor a hledá jediné malé teplé místo.

„Na obrazovce najednou uvidíte červený bod. Přiletíte blíž a zjistíte, že to není zajíc ani myš. Je to srnče,“ popisuje pilot dronu Olda Nevyjel, který se záchranám věnuje od roku 2021.

Nevyjel pracuje jako prodejní manažer automobilové značky a během posledních let pomáhá nejen na Kladensku, Rakovnicku a Berounsku, ale také v okolí Vlašimi, Benešova nebo Pelhřimova. Kvůli častým výjezdům si dokonce pořídil druhý dron na vlastní náklady. Pak přichází nejrychlejší část celé akce. Dobrovolníci běží podle pokynů pilota vysokou trávou, zatímco dron zůstává viset přímo nad mládětem a naviguje je doslova na centimetry.

Srnče většinou ani neutíká. Přikrčí se k zemi a čeká. Přesně tak ho příroda naučila přežít. Jenže proti moderním sekačkám tenhle instinkt nefunguje.

Den, kdy šlo všechno špatně

Ne každá akce ale končí dobře. Právě louky u Řevníčova patří podle dobrovolníků k nejnáročnějším. Jsou kopcovité, rozdělené do několika částí a práce tam musí být dokonale sladěná se zemědělci.

„Dneska nám traktorista vjel do pole mnohem dřív, než bylo domluveno. Neměli jsme ještě všechno prolétané a jedno srnče nám rozsekal přímo před očima,“ popisuje Křesáková jednu z letošních ranních akcí.

Video: Dron odhalí, kde se ukrývá srnče

Dobrovolníci stihli odchytit další tři mláďata, jenže po chvíli je nadřízený pracovník odvolal na jiné pole, které předem nikdo nenahlásil. „Nakonec jedno srnče mrtvé a tři další zbytečně odchycená a vystresovaná. A když jsme odjížděli, našli jsme u silnice ještě dvě sražené srny, z toho jednu březí těsně před porodem. To byl opravdu strašný den,“ říká.

Problém, který skoro není vidět

Podle mysliveckých spolků a organizací, které se záchraně věnují, hynou při senosečích v Česku každoročně desetitisíce srnčat. Přesné číslo neexistuje, protože velká část zvířat zůstane po sečení nenalezena. Kromě srnčat ale umírají také zajíci, ježci, kolouši, daňčata nebo ptáci hnízdící v trávě.

Zobrazit
8 fotografií

„Lidé si často vůbec neuvědomují, že tahle tragédie probíhá celé dva měsíce po celé republice a skoro nikdo ji nevidí,“ říká Křesáková. Srny svá mláďata ukrývají právě do vysokých luk poblíž lesa nebo remízků. Několik dní stará srnčata ještě nedokážou utéct a při nebezpečí spoléhají pouze na nehybnost a maskování. „To malé zvíře prostě čeká, až nebezpečí přejde. Jenže sekačka nepřestane,“ vysvětluje Křesáková.

Technologie změnila pravidla

Ještě před několika lety dobrovolníci procházeli pole pěšky v rojnicích nebo používali pachové ohradníky, které měly srny odradit od kladení mláďat do trávy. „Dřív jsme běhali po loukách bez techniky a snažili se srny vyhnat pachovými odpuzovači. Někdy to fungovalo, někdy ne. Dnes jsou termovizní drony skoro jistota,“ říká Křesáková.

Moderní drony dnes dokážou během několika minut prohledat obrovské plochy. Jen skupina kolem spolku Zachraň srnče před sekačkou loni podle Křesákové našla a zachránila přibližně šest set srnčat. Dobrovolníci přitom fungují čistě ve svém volném čase. Koordinují se přes whatsappové skupiny, komunikují se zemědělci i myslivci a často končí až pozdě večer. „Začínáme brzy ráno a komunikaci vypínáme někdy kolem desáté večer,“ popisuje Křesáková.

Bez spolupráce to nejde

Zemědělci zároveň odmítají představu, že by jim na zvířatech nezáleželo. Senoseč je podle nich logisticky extrémně náročná operace, která rozhoduje o zásobách krmení pro celý rok. „Kdo kritizuje zemědělce, měl by si zkusit sednout na měsíc do traktoru,“ říká zootechnik zemědělského družstva Petr Fadrný. „Viděl jsem chlapy, kteří byli po přejetí srnčete psychicky špatní ještě několik dní.“ Právě spolupráce mezi zemědělci, myslivci a dobrovolníky je podle všech jedinou možností, jak počty uhynulých zvířat snížit.

Když slunce definitivně vyjde nad horizont, louka už mizí pod sekačkami. Dobrovolníci mezitím odnášejí poslední přepravku se zachráněným mládětem ke kraji lesa. Za několik hodin ho vrátí zpátky. „Lidé se často bojí, že srna mládě po lidském kontaktu odmítne,“ říká Křesáková. „Ale ten mateřský pud je neuvěřitelně silný. Ještě se nám nestalo, že by si ho nenašla.“ Pak dobrovolníci nasednou do aut a rozjedou se do práce. Další budík jim zazvoní znovu za pár hodin.

Video: Myslivci s dobrovolníky zachraňují srnčata při senoseči

Zdroj: autorský text, Zachraň srnče před sekačkou