Spontánní nápad v letadle jim změnil život. Z rozpadající se chalupy vybudovali oázu s francouzským šarmem

Vysoko nad Atlantikem se tehdy odehrálo rozhodnutí, které změnilo několik následujících let jejich života. Manželé Barbora a Petr Šmídovi mířili do San Franciska, během dlouhého letu řešili zdánlivě banální problém. Statek v Českém ráji, kde se jejich rodina po léta scházela, už využíval jiný příbuzný. Rodinná tradice společných víkendů tak náhle ztratila své místo. A právě tehdy přišel nápad koupit vlastní chalupu.

„Přímo v letadle padlo spontánní rozhodnutí, že si pořídíme vlastní chalupu. Hned po přistání jsme otevřeli realitní weby a Čížovka na nás vyskočila jako úplně první inzerát. Kupní smlouvu jsme pak podepsali do dvou týdnů,“ vzpomíná Petr Šmíd, který se věnuje investicím do technologických firem, zatímco jeho žena je zakladatelkou projektu French Mentoring zaměřeného na výuku francouzštiny a jazykový koučink.

Související

32 fotografiíProhlédnout si 32 fotografií

Nechtěli rekonstruovat ani stavět nový dům. Řešení nakonec našli tam, kde by ho čekal málokdo

Láska na první pohled a na konci světa

Když manželé přijeli na první prohlídku, našli přesně to, o čem snili. Starou chalupu na samém konci vesnice. Za ní už jen lesy, rybníky, pískovcové skály a ticho Českého ráje.

„Pamatujeme si to naprosto přesně. Byla to stará kouzelná chaloupka obklopená ovocným sadem. Okamžitě nás uchvátilo prostředí a klid. Byla to láska na první pohled,“ říká Barbora.

Výběr lokality přitom nebyl náhodný. Český ráj je její rodný kraj. Místo, kde prožila dětství, chodila do hudební školy, měla svůj první klavírní koncert na Humprechtu a později i taneční.

„Je to moje dětství. Chtěla jsem, aby v tomto krásném prostředí měly možnost vyrůstat i naše dcery,“ vysvětluje. Původní plán byl jednoduchý. Víkendy s rodinou, zahrada, ovocné stromy, zelenina a odpočinek od pracovního života v Praze. Jenže realita měla úplně jiné plány.

Romantická představa venkovského života se rozpadla během jediné odborné prohlídky. Statik při kontrole zkusil zavrtat klíčem do jednoho z hlavních trámů. Místo odporu se z konstrukce začal sypat červotoč.

„Bylo jasné, že je to jen otázka času, kdy se propadne celá střecha,“ vzpomínají majitelé. V tu chvíli se z víkendového projektu stala záchranná operace. Dům starý více než 150 let byl ve výrazně horším stavu, než kdokoli očekával. Rozhodnutí ale přišlo rychle. Buď kompletní rekonstrukce bez kompromisů, nebo žádná.

Tři roky mezi pískovcem a betonem

Následující tři roky přinesly nekonečné množství rozhodnutí, jednání s řemeslníky, čekání na specialisty i nečekané komplikace. Jedna z nejdramatičtějších situací přišla ve chvíli, kdy byla odstraněna střecha.

„Odhalily se nepálené cihly. Pak přišel déšť a jeden z rohů domu se začal doslova rozpadat před očima. Naštěstí situaci zachránil statik pomocí speciální výztuže,“ popisuje Petr.

Do toho přišel covid, výpadky dodavatelů a prudké zdražování stavebních materiálů. Původní rozpočet se postupně měnil a konečná investice se vyšplhala přibližně na dvacet milionů korun. Přesto majitelé odmítli ustoupit z původní vize. „Řekli jsme si, že nechceme dělat kompromisy za cenu toho, že bychom slevili z kvality. Věřili jsme přírodním materiálům, které umí krásně stárnout a získávat patinu.“

Zachránit všechno, co zachránit šlo

Nejtěžší nebylo dům opravit. Nejtěžší bylo rozhodnout, co ponechat a co už zachránit nelze. Manželé se drželi jednoduchého pravidla: co je možné zachovat, to zůstane. Díky tomu se podařilo uchovat původní pískovcové zdi, kamenné ostění oken, špaletová okna i kamenné zápraží.

„Nechtěli jsme vytvořit umělý skanzen. Chtěli jsme dům, který respektuje minulost a současně využívá benefity 21. století.“ Právě proto vedle historické části vznikla také výrazná moderní přístavba.

Největším architektonickým zásahem se stala prosklená společenská část domu. Tam, kde kdysi chyběl prostor pro setkávání celé rodiny, dnes stojí vzdušná místnost otevřená do zahrady.

„Kontrastu jsme se nebáli. Naopak se nám líbila symbióza starého a nového. Nová část dodala domu světlo, vzdušnost a otevřela nádherný výhled do zahrady,“ říká Barbora. Výsledkem je stavba, kde se pískovec, dubové dřevo a historické detaily přirozeně potkávají s velkoformátovým sklem. Návštěvník má pocit, že sedí zároveň doma i venku.

Francouzská inspirace

Na výsledné podobě interiéru je patrná ještě jedna silná stopa. Francie. Barbora tam studovala i žila a právě tam si zamilovala schopnost propojit staré s novým bez zbytečné okázalosti. „Chtěla jsem sem přenést francouzské savoir vivre. Takovou tu nenucenou eleganci, kdy vedle sebe fungují historické kusy nábytku a současný design.“

Během rekonstrukce tak rodina pravidelně objížděla bazary, antiky a bleší trhy. Některé úlovky mají dnes téměř sběratelskou hodnotu. Nejcennější je pravděpodobně masivní dubový stůl, který kdysi patřil Karlu Englišovi, prvorepublikovému ministrovi financí. „Když u něj sedíme s rodinou a přáteli, často přemýšlíme, kdo u něj asi před sto lety sedával a o čem se tehdy vedly debaty.“

Zobrazit
35 fotografií

Přestože výsledkem je architektonicky výjimečný dům, majitelé tvrdí, že největší hodnotou není stavba samotná. Je jí klid. „Čížovka nás naučila zpomalit. Ve chvíli, kdy překročíme kamenný práh domu, jako bychom se ocitli v oáze klidu a zeleně,“ říkají manželé. Stejný pocit podle nich popisují i hosté, kteří si chalupu pronajímají.

Původně šlo přitom pouze o způsob, jak financovat rozsáhlou rekonstrukci. Postupně se ale z pronájmu stalo sdílení místa, které si zamilovali. „Máme radost, když nám lidé píšou, jak si u nás odpočinuli a že se chtějí vrátit. To je pro nás ta největší odměna.“

Zdroj: autorský text