reklama
 
 

Spím se psem v posteli, polštář má on. Filmařka odhalila taje českých pejskařů

9. 4. 2019 6:00
Češi jsou považováni za největší a nejnáruživější pejskaře v Evropě. Dokumentaristka Eva Lammelová pátrala, jak intenzivní může být vztah psa a člověka. Výsledek nepejskaře překvapí. Rozhlasový dokument představila na mezinárodní přehlídce Prix Bohemia Radio v Olomouci.

Eva Lammelová je absolventka filmové a divadelní vědy, ale též sociologie a andragogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Oba tyto obory skloubila, když pro Český rozhlas natočila dokument Člověk, nejlepší přítel psa o leckdy extrémních podobách českého pejskařství.

Podnětem se jí stala nakonec přelomová událost v jejím životě, když si s manželem pořídili prvního psa, buldočka Toničku.

"Využila jsem toho, že jsem teprve prvopejskař a mohu ještě částečně nezaujatě pozorovat oba světy," vysvětluje Eva pro Aktuálně.cz na mezinárodním soutěžním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio v Olomouci.

Ty světy dělí ostrá hranice. Jak autorka potvrzuje, nepejskařům přijde chování a intenzivní vztahy pejskařů ke svým miláčkům "hodně za hranou". Jenže pouze ten, kdo psa vlastní, může pochopit, jaké blažené pocity to může přinášet a jak silný terapeutický vliv mohou mít - na samotu, bolest i stres. "Tonička mě nádherně vyklidnila, jsem úplně jiný člověk," líčí.

Její audio snímek ukazuje, jak těžké někdy může být skloubit soužití se psem, kterého jeden z páru miluje a druhý to s láskou k němu nepřehání. Mnozí pejskaři dokonce při nesouladu obětují raději partnerský vztah než vztah se zvířetem.

Výcvik není nutný, výchova ano

Příkazy a zákazy jsou pro řadu milovníků psů tabu, svého miláčka rozmazlují, jak se jen dá. Jiní zase neuznávají cvičení povelů, přijde jim to směšné a zbytečné.

"K čemu jsou dobré povely kromě těch, aby ho nezajelo auto? Já nejsem pětileté dítě, aby mi pes dával pac. Nevyžaduju, aby si pes sedal a lehal, to může chtít leda nějaký zakomplexovaný blázen, který považuje kynologickou příručku za ovladač na psa," říká v pořadu Evina kamarádka.

Do určité míry jí dává za pravdu i uznávaný odborník na psy a psí duši Rudolf Desenský, kterého redakce Aktuálně.cz kontaktovala, aby se k některým pasážím z rozhlasového dokumentu vyjádřil.

"Razím něco podobného. Nepotřebuju mít cvičenou opici, ale psa, který se mnou spolupracuje, je ovladatelný a reaguje na první pokyn," říká.

Povely prý klidně mohou být lidové, vlastní, ne z kynologické příručky. "Znám tady babičky, které sotva lezou o holi, ale dokážou ovládat celou smečku svých psů, a to v podstatě dost primitivně. Zkrátka je nemají vycvičené, ale vychované, protože výchova by měla mít vyšší prioritu než výcvik," upozorňuje.

Pes v ložnici? 

Pořad líčí i další ožehavý problém, který se řeší ve většině domácností, kde s rodinou bydlí pes. Může s nimi spát v ložnici nebo k nim vlézt do postele? Stejné dilema řeší i autorka Eva Lammelová. Manžel buldočku u nich v ložnici nechce, považuje místnost za jejich prostor, kam by pes neměl chodit, natož zde spát.

Jenže když Tonču vykážou pryč, každé ráno mají před zavřenými dveřmi do ložnice protestní loužičku nebo hromádku. 

Dokumentaristka s ní tedy navštíví psího psychologa, což už samo o sobě může přijít nepejskařům absurdní. "Jaký psycholog? Vždyť to je pes, co blázníš?" nechápe její choť.

Tento specialista doporučí, aby se na svého francouzského buldočka za jeho protest zlobila a byla na něj uražená. Minimálně šest hodin, v jejím případě radši 24 hodin a možná taky několik měsíců, když to nebude hned zabírat. Psycholog vidí taky problém v paničce a chce po ní, aby si zvýšila sebevědomí třeba bojovými sporty. "Celou dobu říkám, že to je v tobě," říká manžel.

"Pes je nedílnou součástí rodiny, vzájemné vztahy jsou nesmírně blízké. Já pracuji z domova, takže nejvíce svého času jsem právě s Toničkou. Jsme na sebe vázané a nemůžu vidět, jak trpí a naříká za zavřenými dveřmi ložnice, zatímco já na ni mám být uražená," vysvětluje svůj pohled Eva.

"Pes je společenské zvíře, aspoň tedy určitá plemena. Když jde o normální domácí psy, tak proč ne," reaguje Rudolf Desenský. "Záleží na tom, jak to má kdo nastavené. Někdo má psa na hlídání venku a do baráku mu vůbec nesmí, druhý to má zase tak, že mu nastelou postýlku. Takže proč by pes do postele nesměl, když ho tam lidi tak chtějí?"

S manželem se uskrovníme, pes musí mít pohodlí

Nejniternější podoby českého pejskařství dokumentaristka odhaluje, když s manželem uzavře sázku. Půjde ven dělat anketu mezi páníčky, a když jí většina odpoví, že jejich psi s nimi mohou spát v ložnici, bude v ní moci jednu noc zůstat i Tonča ve svém pelíšku.

Většina respondentů v pražských parcích má jasno, jejich odpovědi mnohé nepejskaře ohromí. Nejenže jejich miláčkové s nimi v ložnici skutečně spí, ale dokonce se s nimi dělí o společnou postel.

"Vždycky se s manželem uskromníme, aby měli psi v posteli pohodlí. Čína spí ráda na polštářích, takže nemáme polštáře, a Baziliška spí u našich nohou," líčí jí jedna ze známých. "Spíme s manželem v posteli se dvěma psy a malým dítětem," říká další. Partnerovi to prý nevadí. "Nic jiného mu nezbývá, protože ti psi tam byli první."

A co na tuto extrémní podobu vztahu mezi zvířetem a člověkem říká Rudolf Desenský? "Myslím, že i v posteli by měli být psi ovladatelní a nemůžeme jim úplně uhýbat. Nicméně pejsky máme často právě proto, že se s nimi mazlíme, mezi člověkem a zvířetem fungují energie, takže v zásadě proti tomu nejsem," vysvětluje.

Tento způsob vztahu by podle něj neměl platit napříč plemeny. "Třeba dát si do postele kavkazáka, který hlídá stáda ovcí, je trochu divné. Zrovna tak by si nedal myslivec do postele loveckého psa."

Pejskaři lidumilové? Názory se různí

Autorka se při natáčení rozhlasového dokumentu pohybuje výhradně mezi pejskaři a nenechává promluvit i druhou stranu. Tam patří třeba rekreační i závodní běžci, kteří musí leckdy přerušit měřený trénink kvůli psovi startujícímu po jejich noze. A nebo maminky s malými dětmi (a bez psa), kterým vadí, že se dítě nemůže volně pohybovat po městských trávnících a loukách.

Mezi těmito skupinami zpravidla dochází k výměnám názorů, z nichž mnozí "zapálení" páníčci vycházejí z pohledů nepejskařů jako radikální a svým psem trochu pobláznění jedinci.

"Já si naopak myslím, že majitelé psů jsou neobyčejně přátelští lidé, nesmírně otevření a komunikativní. Když vyjdete do parku se psem, každý páníček se s vámi dá automaticky do řeči. To se mi nikde jinde nestalo, abych si spontánně pokecala s úplně s cizím člověkem. Pes sbližuje," uzavírá tvůrkyně Eva Lammelová.

Video: Kousám psy, je to moje trumfové eso. Nezvladatelné mohou být i čivavy, říká psí psycholog Desenský

Pes člověka nikdy nezradí, oni nemají naše zlé vlastnosti jako závist a zášť, říká psí psycholog Rudolf Desenský | Video: Martin Veselovský |  20:27

autor: Zuzana Hronová | 9. 4. 2019 6:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama