Soused jim zničil úrodu za miliony. Bezová farma teď vstává z popela

Rodinná bezová farma Křížov pod Blaníkem

Ruční sběr květů je vyvrcholením jarní části sklizně. „Kolik otrhat květů a kolik nechat dozrát na bezinky je každoroční dilema,“ říká Renata Vondráková.

Při sběru Vondrákovým pomáhá pár brigádníků. Květy se totiž sbírají výhradně ručně a sklizeň probíhá pouze dva týdny.

Nasušené květy jsou esencí řemeslné práce.

Neošetřený pruh sousedního pole je jasně vidět: bez pesticidů a další chemie vypadá úplně jinak. Paradoxem je, že konvenční pěstitelé kolem těch ekologických nemají povinnost jej dělat a legislativně povinnost zmenšit si pěstební plochu o ochranné pásmo leží jen na „ekolozích“.

Renata Vondráková opustila místo vysoce postavené úřednice a odešla na venkov. |

Foto: Aktuálně.cz, Honza Mudra

Soused jim loni postřikem zničil bioúrodu za miliony. Manželé Vondrákovi z farmy Před bezem klekni se ale nevzdali. Po měsících bojů s úřady na jejich sadech pod Blaníkem opět vrcholí ruční sklizeň. Regály sice kvůli loňské nule zejí prázdnotou, oni však vaří první sirupy, budují bezovou školku a plánují zdvojnásobit plochu sadů. Ukazují tak, že i malý biopěstitel dokáže ustát ohromnou přesilu.

Loni v létě Českem rezonoval příběh manželů Vondrákových a jejich ekologické rodinné farmy Před bezem klekni, která kvůli zasažení fungicidem z vedlejšího pole musela zlikvidovat celou úrodu květu. Pro farmu to znamenalo katastrofu: veškerou úrodu bezového květu museli vyhodit, což znamená, že další rok neměli z čeho vyrábět ani co prodávat. Jak se na bezové farmě žije o rok později?

Když dorazíme s fotografem za Renatou Vondrákovou do sadu, v němž loni došlo k chemické katastrofě, akorát mi volá kamarádka – její dítě má zánět středního ucha. „Na ucho je nejlepší tinktura z bezového květu. Lahvičku bych vám pro ni dala, ale kvůli fungicidu nemám nic,“ říká trochu trpce na uvítanou a odvádí nás na prohlídku místa činu.

Právě v těchto dnech tu probíhá sklizeň letošních květů, v řádcích mezi bezovými keři se pohybuje pár brigádníků, kteří křehké bílé květy ručně trhají. Celý sad je od okolních polí oddělený plotem, podél nějž cíleně rostou nálety, a pruhem holé trávy: takhle vypadá ochranné pásmo, které má bezy chránit před úletem či ústřikem z okolního konvenčního zemědělství.

Co se na farmě v roce 2025 stalo?

2. června 2025 na sousedním pšeničném poli Agrodružstva Vyšetice proběhl postřik fungicidem Prosaro 250. Nejspíš kvůli větru se tzv. úletem dostal i na bezový sad, na což se přišlo až v polovině července při analýze nasušených květů, v nichž hladina účinných látek významně překračovala limity i pro konvenční (tedy ne bio) produkty.

Ačkoliv pojišťovna viníka po vyšetřování škodu uznala a agrodružstvo souhlasilo s odškodněním, kontrolní organizace Biokont jeden z klíčových vzorků prohlásila za nerelevantní a farmáře obvinila ze zanedbání preventivní ochrany, kterou ovšem celé roky předtím vždy shledávala jako dostatečné.

Ministerstvo zemědělství nakonec řízení jako neopodstatněné odložilo, což farmě v prosinci 2025 umožnilo znehodnocenou úrodu zlikvidovat a získat pojistné plnění.

Letos k nim preventivně přibyl i jeden řádek vzrostlých bezů obehnaných červeno-bílou páskou, takže pěstební plocha se Vondrákovým zase o kus zmenšila. Paradoxem české krajiny však je, že ochranná pásma zákon nařizuje jen ekologům, okolní konvenční zemědělci ze své plochy nic ubírat nemusí. Vondrákovi mají ještě relativně štěstí, protože se sousedy se už v roce 2018 domluvili, že i oni budou dodržovat dvoumetrový pás.

Tyto pásy mají sloužit i k tomu, že pokud by k ústřiku nebo úletu chemických látek přece jen došlo, snadno to na nich poznáte: po pesticidech rostliny zavadnou nebo jsou spálené, u insekticidů ze dne na den zmizí hmyz, kterého je neošetřený sad jinak plný. Jenže fungicid, tedy ochrana před plísněmi, poznat není – na ten přijdete až z laboratorních testů. Tak jako se to stalo loni.

Majitelka farmy přitom neustále zdůrazňuje, jak jim v celé kauze pomohla spousta lidí, kteří je sledují na sociálních sítích, kteří je celou dobu podporují, vykoupili zbytky zásob z předchozího roku a kteří za nimi vždycky stáli. Při boji o holé přežití farmy, kterou jste roky budovali v podstatě z ničeho, jsou totiž i slova podpory cennou komoditou.

Z manažerky zemědělcem

Příběh Renaty Vondrákové začal před více než devíti lety. Původně projektová manažerka dlouhé roky působila jako podpora v dotačních řízeních. Nakonec ji kariéra dovedla na místo zahraniční tajemnice v Asociaci soukromého zemědělství, ale cesty na otočku do Bruselu byly náročné a ona se chtěla více věnovat rodině.

„Když jsem při své práci poslouchala všechny ty malé zemědělce, došlo mi, že přesně tam, na venkov, chci,“ vzpomíná. Při setkání v Sonnentoru, který svojí značkou zaštiťuje řadu drobných ekologických pěstitelů, přišla řeč na to, že aktuální trendy velí pěstění divokých bylin, jako je hloh či šípek, cíleně v sadech. „A tak jsem si řekla, že by se mi líbil černý bez, a manžel mě podpořil,“ vzpomíná se smíchem Renata.

Prodali svůj krásný zrekonstruovaný dům, i s dětmi přestěhovali do Křížova pod Blaníkem, nakoupili pozemky, vysadili dva sady a pustili se do práce. V sadech pěstují odrůdový bez, který má oproti klasickému divokému větší květy a na podzim i větší bobule, což zajišťuje optimální výnosy. Každý červen pak dva týdny intenzivně sklízí květy, v září následují temně fialové bezinky. „Najít ten správný poměr, kolik sklidit květů a kolik nechat dozrát na plod, je každoroční dilema,“ vypráví Renata, zatímco otrhává jeden z keřů.

Sesbírané květy nejdřív tři dny suší při zhruba 34 °C ve speciálních kondenzačních komorách. Jakmile je na okamžik otevře, aby nám to ukázala, vyvalí se z nich neuvěřitelná vůně. V provozu už se přitom manžel Radek s dcerou Toničkou chystají na krájení hromady bio citronů: co nevidět se začne vařit první letošní květový sirup.

Z květů Vondrákovi nejdřív chystají výluhy, z nichž vaří sirupy a želé se po zbytek roku, firma Bylinné kapky jim vyrábí květové a bezinkové tinktury, z bezinek se pak na podzim dělá mošt, marmelády, rosoly i horké nápoje. Člověku se až nechce věřit, co všechno jde z tak obyčejné rostliny, jako je černý bez, připravit.

Rok po katastrofě

Dnes Vondrákovi mají bezovou školku, v níž pěstují sazenice – letos jich prodali na 1300. Pět set šlo do Polska na založení nového sadu, zbytek se prodal i v kusech převážně jednotlivcům na zahradu.

Velkou část sazenic chystají na plánované nové sady: aktuálních pět hektarů chtějí do budoucna rozšířit na sedmnáct. Tam to zatím má zádrhel v podobě očekávaného soudního sporu o vyklizení zakoupených pozemků, protože zemědělské družstvo, které na něm hospodaří, dle názoru Vondrákových nedostatečně brání erozi půdy a pozemek jí tak znehodnocuje. V českých podmínkách přitom půjde o bezprecedentní spor – to je ale zase jiný příběh.

Z opakování pohromy mají zemědělci samozřejmě obavy, na druhou stranu je prý ale patrné, že si sousední konvenční zemědělci dávají pozor, aby k úniku opět nedošlo: perfektně je to vidět i na pásu máků na poli u druhého sadu.

Loni to totiž nakonec „dobře“ dopadlo a škodu ve výši 1,4 milionu korun pojišťovna vyplatila. Některé škody ale vyčíslit prostě nejde. „Představte si, že máte bankovní účet s naprosto skvělými podmínkami, lepší nenajdete. A pak někdo přijde a řekne, že vám ho na rok vypne, ale nebojte, za rok zase bude,“ vysvětluje Renata Vondráková, v čem je přerušení kontinuity poškodilo.

Za normálních okolností mají na skladě ještě na jaře zbytky květových produktů z předchozí úrody, letos ale tyto regály zejí prázdnotou. „,Když jsem se loni dozvěděla, že úroda je kontaminovaná, brečela jsem zoufalstvím. Smutku už ale bylo dost. Teď jsem ráda, že jsme tím prošli a právě tím veřejným způsobem. Máme novou sezonu a sousedi nás berou mnohem víc vážně,“ uzavírá rázná podnikatelka.