Soused jim zničil úrodu za miliony. Bezová farma teď vstává z popela

Při sběru Vondrákovým pomáhá pár brigádníků. Květy se totiž sbírají výhradně ručně a sklizeň probíhá pouze dva týdny.

Nasušené květy jsou esencí řemeslné práce.

Neošetřený pruh sousedního pole je jasně vidět: bez pesticidů a další chemie vypadá úplně jinak. Paradoxem je, že konvenční pěstitelé kolem těch ekologických nemají povinnost jej dělat a legislativně povinnost zmenšit si pěstební plochu o ochranné pásmo leží jen na „ekolozích“.

Před bezem klekni. Bezová školka je budoucnost farmy. Sazenice odrůdového bezu prodávají, ale hlavně si je pěstují na budoucí rozšíření své farmy.

Džemy, rosoly, mošty, tinktury, čaje... Člověk by nevěřil, co všechno jde vyrobit z jednoho keře.

Čtrnáct dní sklizně je monotematických: nasbírat do kyblíků či košíků, přesypat do přepravek a odvézt do sušárny, než začne pršet.

Blaník na pozadí bezových sadů je symbolický.

Renata Vondráková bývala projektovou manažerkou a propojovala zemědělce s lidmi. Právě tato dovednost jí po loňské zničené úrodě nebývale pomohla: díky medializaci i podpoře lidí z jejich online komunity se podařilo vše dotáhnout do konce.

Vpravo jsou loňské zásoby produktů z plodů, z bezinek. Palety nalevo, kam patří výrobky z květů, ale po loňské katastrofě zejí prázdnotou.

Neošetřený ochranný pás konvenčních sousedních zemědělců je letos jasně patrný i na řepkovém poli naproti druhému sadu.

Sazenice odrůdového bezu jsou budoucnost farmy: Vondrákovi pěstební plochu plánují rozšířit z pěti na 17 hektarů.

Bezové květy se suší při teplotě 34 °C tři dny.

Sezona bezových květů trvá jen dva týdny.

Květy plné pylu se shromažďují v klasických zelinářských bednách, v nichž putují rovnou do sušárny v zázemí farmy.

Letos Vondrákovi preventivně ubrali jeden řádek keřů, aby se předešlo možnosti opakování kontaminace z předchozího roku.