Byl mladý, pohledný a měl americký pas. Když Dean Reed v kožené bundě s kytarou v ruce zpíval v Moskvě nebo Praze, fanynky omdlévaly. Pro komunistické vůdce byl dokonalou trofejí: rodilý Američan, který se rozhodl žít za železnou oponu. Jenže za fasádou nositele Leninovy ceny za mír pomalu narůstal osobní rozpad. Před 40 lety, 13. června 1986, našel „Rudý Elvis“ smrt v chladných vodách jezera.
Příběh Deana Reeda začíná jako vystřižený z amerického snu. Narodil se na kuřecí farmě v Coloradu, jezdil rodeo, miloval Rocky Mountains a měl neskutečné charisma. Když v devatenácti odjel do Hollywoodu, prestižní label Capitol Records z něj chtěl vydupat nového náctiletého idola. Amerika si z něj sice na zadek nesedla, ale v roce 1961 ho poslali na turné do Jižní Ameriky.
Kovboj z Colorada
A tam propuklo šílenství. V Chile a Argentině byl populárnější než skutečný Elvis Presley. Jenže namísto počítání dolarů si Reed všiml něčeho jiného – extrémní chudoby, která ostře kontrastovala s diktaturami podporovanými Washingtonem. Mladý zpěvák prošel radikálním politickým procitnutím. Veřejně pral na americké ambasádě v Santiagu de Chile americkou vlajku, aby ji „očistil od krve a špíny imperialismu“. V USA se stal vyvržencem, pro Sovětský svaz se zrodila ikona.
V roce 1973 se Reed definitivně usadil v někdejší Německé demokratické republice. Režim mu snesl modré z nebe: luxusní vilu u jezera na předměstí východního Berlína, dopřál mu status hvězdy, vyprodané koncerty, role v divácky úspěšných „rudých westernech“, v nichž jako spravedlivý kovboj střílel padouchy.
„Názor na Deana Reeda je strašně zkreslený. Já nemám rád černobílé šablony typu bojovník za mír a hotovo. Tak, jak plamenně mluvil na Západě, stejně kritizoval nešvary tady. Třeba ne veřejně, ale na těch správných místech. On byl trochu příliš velký idealista. Možná že proto na to doplatil,“ citoval zpěváka Václava Neckáře časopis Reflex.
S Američanem se seznámil v roce 1978 na festivalu v Sovětském svazu, kde si kápli do noty. Výsledkem bylo natáčení bláznivé komedie Zpívej, kovboji! (1981), ke které složil hudbu Karel Svoboda a v níž excelovala i Helena Růžičková. Pro Neckáře a jeho kapelu Bacily bylo přátelství s režimem protežovaným Američanem jistým štítem v dobách tuhé normalizace – když dostal v roce 1974 krátký zákaz vystupování, americká hvězda mu pomohla.
V tehdejším Československu byl Reed jako doma, miloval zdejší publikum a Supraphon mu nadšeně vydával desky. Jenže realita všedního dne v totalitním státě začala amerického idealistu postupně drtit.
Přítěž pro Stasi
Zlom v jeho psychice nastal na jaře 1986. Reed toužil po tom, aby ho konečně uznali i v jeho rodné vlasti. Přijal proto pozvání do nejsledovanějšího amerického publicistického pořadu 60 Minutes na stanici CBS. Jenže rozhovor dopadl katastrofálně. Reed před americkými diváky obhajoval stavbu Berlínské zdi a sovětskou invazi do Afghánistánu, přičemž tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana přirovnal k Josifu Stalinovi.
Reakce z USA byla zdrcující. Do jeho berlínské vily začaly chodit tisíce nenávistných dopisů od bývalých přátel i rodiny. Nazývali ho zrádcem a krysou. Reed pochopil, že cesta domů je uzavřená. Zároveň ale začal pochybovat o samotném socialismu a upadal do depresí. Pro východoněmeckou tajnou službu Stasi, která ho léta sledovala a kontrolovala každý jeho krok, se psychicky labilní Američan stával nebezpečnou přítěží.
Omluva diktátorovi
Když 13. června 1986 zmizel, vypukla panika. Jeho tělo našli potápěči až po čtyřech dnech v jezeře Zeuthener, pouhých několik set metrů od jeho domu. Oficiální verze zněla: nešťastná náhoda při koupání. Východním blokem okamžitě otřásly konspirační teorie – mluvilo se o tom, že ho zavraždila CIA, KGB, nebo samotná Stasi, protože chtěl utéct zpět na Západ.
Pravda byla ještě smutnější a ukázala se až po pádu Berlínské zdi v roce 1990. V odtajněných spisech Stasi se našel patnáctistránkový dopis na rozloučenou, který Reed napsal v autě těsně před smrtí na zadní stranu filmového scénáře. Úřady ho před veřejností i jeho rodinou záměrně utajily.
Reed v něm popisoval zoufalství z třetího krachujícího manželství, tentokrát s východoněmeckou herečkou Renate Blumeovou, a ze ztráty vlastní identity. V dopise se dokonce omlouval přímo generálnímu tajemníkovi NDR Erichu Honeckerovi za to, že by jeho dobrovolná smrt mohla poškodit mezinárodní image socialistického státu.
Video: Utéct z Kuby se nedá, v zátoce jsou žraloci. Ráj socialismu možná nevydrží
Zdroj: ČTK
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
„Do téhle pasti se nechytím." Kouč Francie rozjel ožehavou debatu, pak couval
Kouč Francie Didier Deschamps po vyřazení v semifinále MS ve fotbale uznal, že Španělé byli lepší. Zároveň však naznačil, že nebyl spokojený s výkonem salvadorského sudího Ivána Bartona.
Rusku hrozí další „speciální operace“, míní expert. Řekl, kdo v zemi vyhraje volby
Čtyři a půl roku od začátku války na Ukrajině čelí ruský režim rostoucí politické i ekonomické degradaci. Vladimir Putin nadále drží v rukou moc v Kremlu a podle ruského politologa Ivana Preobraženského se země proměnila z autokracie v klasický totalitní systém. Ten se ale potýká se s vážnými vnitřními problémy, zejména s benzinovou krizí. Ve Spotlightu říká, kdo podle něj vyhraje podzimní volby.
Lékaři bez hranic žádají větší podporu proti ebole v Kongu. Vyžádala si už 754 životů
Mezinárodní organizace Lékaři bez hranic (MSF) vyzvala k urychlenému posílení reakce na epidemii eboly v Kongu. Podle organizace se nákaza šíří rychleji, než stačí zdravotníci rozšiřovat kapacity pro léčbu, vyhledávat případy a zabývat se prevencí dalšího přenosu. Upozornila na to agentura Reuters.
Požár u Paříže se podařilo dostat pod kontrolu, zásah pokračuje
U požáru v lese Fontainebleau stále zasahuje přibližně 800 hasičů, aby zabránili opětovnému vzplanutí ohně, který se po 48 hodinách intenzivního boje podařilo dostat pod kontrolu a zastavit jeho další šíření. Informovala o tom ve středu agentura AFP. Požár se v lese vzdáleném přibližně 60 kilometrů od Paříže rozšířil na více než dva tisíce hektarů.
