Smutný konec Rudého Elvise. Východní blok mu ležel u nohou, z pasti socialismu ho vysvobodila až smrt

Příběh Deana Reeda začíná jako vystřižený z amerického snu. Narodil se na kuřecí farmě v Coloradu, jezdil rodeo, miloval Rocky Mountains a měl neskutečné charisma. Když v devatenácti odjel do Hollywoodu, prestižní label Capitol Records z něj chtěl vydupat nového náctiletého idola. Amerika si z něj sice na zadek nesedla, ale v roce 1961 ho poslali na turné do Jižní Ameriky.

Kovboj z Colorada

A tam propuklo šílenství. V Chile a Argentině byl populárnější než skutečný Elvis Presley. Jenže namísto počítání dolarů si Reed všiml něčeho jiného – extrémní chudoby, která ostře kontrastovala s diktaturami podporovanými Washingtonem. Mladý zpěvák prošel radikálním politickým procitnutím. Veřejně pral na americké ambasádě v Santiagu de Chile americkou vlajku, aby ji „očistil od krve a špíny imperialismu“. V USA se stal vyvržencem, pro Sovětský svaz se zrodila ikona.

Související

Zmizel v místě, odkud se lidé nevracejí. To, co následovalo po šesti dnech v zóně smrti na Everestu, nikdo nečekal

V roce 1973 se Reed definitivně usadil v někdejší Německé demokratické republice. Režim mu snesl modré z nebe: luxusní vilu u jezera na předměstí východního Berlína, dopřál mu status hvězdy, vyprodané koncerty, role v divácky úspěšných „rudých westernech“, v nichž jako spravedlivý kovboj střílel padouchy.

„Názor na Deana Reeda je strašně zkreslený. Já nemám rád černobílé šablony typu bojovník za mír a hotovo. Tak, jak plamenně mluvil na Západě, stejně kritizoval nešvary tady. Třeba ne veřejně, ale na těch správných místech. On byl trochu příliš velký idealista. Možná že proto na to doplatil,“ citoval zpěváka Václava Neckáře časopis Reflex.

S Američanem se seznámil v roce 1978 na festivalu v Sovětském svazu, kde si kápli do noty. Výsledkem bylo natáčení bláznivé komedie Zpívej, kovboji! (1981), ke které složil hudbu Karel Svoboda a v níž excelovala i Helena Růžičková. Pro Neckáře a jeho kapelu Bacily bylo přátelství s režimem protežovaným Američanem jistým štítem v dobách tuhé normalizace – když dostal v roce 1974 krátký zákaz vystupování, americká hvězda mu pomohla.

Související

Vzhůru k výškám. Zpěvačka Helena Vondráčková překvapila inzerátem

V tehdejším Československu byl Reed jako doma, miloval zdejší publikum a Supraphon mu nadšeně vydával desky. Jenže realita všedního dne v totalitním státě začala amerického idealistu postupně drtit.

Přítěž pro Stasi

Zlom v jeho psychice nastal na jaře 1986. Reed toužil po tom, aby ho konečně uznali i v jeho rodné vlasti. Přijal proto pozvání do nejsledovanějšího amerického publicistického pořadu 60 Minutes na stanici CBS. Jenže rozhovor dopadl katastrofálně. Reed před americkými diváky obhajoval stavbu Berlínské zdi a sovětskou invazi do Afghánistánu, přičemž tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana přirovnal k Josifu Stalinovi.

Reakce z USA byla zdrcující. Do jeho berlínské vily začaly chodit tisíce nenávistných dopisů od bývalých přátel i rodiny. Nazývali ho zrádcem a krysou. Reed pochopil, že cesta domů je uzavřená. Zároveň ale začal pochybovat o samotném socialismu a upadal do depresí. Pro východoněmeckou tajnou službu Stasi, která ho léta sledovala a kontrolovala každý jeho krok, se psychicky labilní Američan stával nebezpečnou přítěží.

Omluva diktátorovi

Když 13. června 1986 zmizel, vypukla panika. Jeho tělo našli potápěči až po čtyřech dnech v jezeře Zeuthener, pouhých několik set metrů od jeho domu. Oficiální verze zněla: nešťastná náhoda při koupání. Východním blokem okamžitě otřásly konspirační teorie – mluvilo se o tom, že ho zavraždila CIA, KGB, nebo samotná Stasi, protože chtěl utéct zpět na Západ.

Pravda byla ještě smutnější a ukázala se až po pádu Berlínské zdi v roce 1990. V odtajněných spisech Stasi se našel patnáctistránkový dopis na rozloučenou, který Reed napsal v autě těsně před smrtí na zadní stranu filmového scénáře. Úřady ho před veřejností i jeho rodinou záměrně utajily.

Reed v něm popisoval zoufalství z třetího krachujícího manželství, tentokrát s východoněmeckou herečkou Renate Blumeovou, a ze ztráty vlastní identity. V dopise se dokonce omlouval přímo generálnímu tajemníkovi NDR Erichu Honeckerovi za to, že by jeho dobrovolná smrt mohla poškodit mezinárodní image socialistického státu.

Video: Utéct z Kuby se nedá, v zátoce jsou žraloci. Ráj socialismu možná nevydrží

Zdroj: ČTK