Smrtící ledvina. Lékaři přehlédli zásadní věc, muže po transplantaci zabila vzteklina

Když muž v jedné z ohiiských nemocnic podstoupil transplantaci ledviny, nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být vystaven riziku nákazy vzteklinou. Neměl žádnou zaznamenanou zkušenost s pokousáním, poškrábáním či jinou formou kontaktu, který se obvykle s onemocněním pojí. O to podivnější bylo pro lékaře jeho náhlé úmrtí. Případ se nyní podařilo vyřešit až odborníkům z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).

Vyšetřování ukázalo, že virem vztekliny byla infikovaná samotná transplantovaná ledvina. Podle CDC jde o extrémně vzácný způsob přenosu - za posledních více než 45 let se ve Spojených státech odehrály jen čtyři případy nákazy vzteklinou spojené s transplantací orgánů. Incident tak znovu otevírá otázku, jak přistupovat k dárcům orgánů, kteří v minulosti přišli do kontaktu se zvířaty.

Vzteklina je virus, který se nejčastěji šíří slinami infikovaných zvířat, obvykle při kousnutí nebo škrábnutí. Ačkoli se v médiích nejčastěji spojuje s útoky psů, přenést ji může jakýkoliv savec. Jakmile se u člověka projeví první příznaky, je navíc nemoc prakticky vždy fatální a ve většině případů končí smrtí. Celosvětově bylo zdokumentováno méně než pět desítek případů, kdy pacient se vzteklinou přežil - a často jen díky mimořádně náročné léčbě.

Dárcem orgánu byl v tomto případě muž z Idaha, který byl na začátku prosince 2024 nalezen v bezvědomí zřejmě po srdeční zástavě. Podrobná analýza zdravotní dokumentace dárce ukázala, že rodina nahlásila incident, při němž dárce v říjnu 2024 poškrábal na noze agresivní skunk. O pět týdnů později u muže propukly halucinace, potíže s polykáním a chůzí a ztuhlost šíje. O další dva dny později jej příbuzní nalezli doma v bezvědomí. Lékařům se ho sice podařilo v nemocnici krátce oživit, následně však konstatovali mozkovou smrt a po sedmi dnech jej definitivně odpojili od přístrojů. 

Rodina zemřelého zdravotníkům informaci o škrábanci od skunka sdělila, darované orgány se ale podle CDC obvykle na vzteklinu netestují, protože případy výskytu nemoci u lidí jsou spíše vzácné. Lékaři tak mužovi po smrti z těla odebrali k transplantaci srdce, plíce, levou ledvinu a obě rohovky.

U příjemce z Michiganu se první potíže objevily zhruba pět týdnů po zákroku. Pacient začal vykazovat příznaky, které lékařům připomínaly průběh vztekliny. Do laboratoří CDC proto odeslali vzorky slin, kůže i dalších tkání. Analýza brzy potvrdila přítomnost virové RNA. Protože muž neměl v posledních měsících žádný kontakt se zvířaty, bylo zřejmé, že virus musel přijít z jiného zdroje - tedy přímo od dárce.

Jakmile byla potvrzena diagnóza u příjemce ledviny, lékaři těmto třem pacientům transplantované rohovky neprodleně odstranili a nasadili jim postexpoziční profylaxi (PEP) - kombinaci lidských protilátek proti vzteklině a vakcíny, která dokáže infekci zabránit, pokud se podá včas.

Inkubační doba vztekliny může být velmi dlouhá, někdy trvá týdny až měsíce. CDC proto zdůrazňuje, že v případech, kdy existuje byť jen teoretická možnost, že dárce byl nákaze vystaven, je potřeba větší opatrnosti. "Pokud byl potenciální dárce během posledního roku pokousán nebo poškrábán zvířetem schopným přenést vzteklinu, měl by transplantační tým zvážit konzultaci s příslušnými zdravotníky," uvádí organizace ve své zprávě.

CDC také dodává, že pokud se zpětně objeví podezření, že dárce mohl být nakažený, může rychlé vyhodnocení rizika doslova zachraňovat životy: urychlit diagnostiku, umožnit případné odstranění transplantovaného orgánu a včas podat postexpoziční profylaxi nejen příjemcům, ale i dalším lidem, kteří mohli přijít do kontaktu s infekčním materiálem.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdroj: Morbidity and Mortality Weekly Report (CDC)