Umělecká fikce. Ilustrační obrázek vytvořený pomocí umělé inteligence. | Foto: Aktuálně.cz / Umělá inteligence / A.I. / Dall E3 a Mid Journey / Prompt engineering: Dan Poláček

Ještě zajdu za dům. Rekonstrukce osudného poledne

Ľuboš si na pískovišti před panelovým domem hrál se svým o rok starším bratrem Stanislavem. Když se z okna bytu ozval hlas jejich matky, která je volala na oběd, Stanislav poslechl a vydal se hned domů. Ľuboš však ještě nechtěl a se slovy "ještě zajdu za dům" zamířil za roh paneláku. To bylo naposledy, kdy ho bratr viděl.

V den zmizení měl Ľuboš na sobě modrou mikinu s červenými prvky, červený rolák, červenobílou flanelovou košili a bílé tričko. Na nohou měl tepláky, růžové punčocháče a tmavě modré holínky. Pro identifikaci byla klíčová dvě poznávací znamení; malá, asi půlcentimetrová jizva na hraně brady a výraznější, zhruba třícentimetrové mateřské znaménko elipsovitého tvaru na levé lopatce.

Zajímavým a často opomíjeným detailem je tehdejší počasí. Ačkoliv byl konec srpna, bylo pouhých 14 °C. Ľuboš však vyběhl ven jen v mikině, což vyvolává otázku, zda ho chladné počasí neučinilo zranitelnějším pro případného únosce, který by mu mohl nabídnout teplo a úkryt.