Chtěli koupit sad. Odvezli si tři sta let starý statek, o který se teď učí pečovat

„Možná je zvláštní, že dnes vnímáme klid a prostor jako luxus.“ Na Zadním Hrádku se právě k těmto obyčejným věcem vracejí.

Původní plán byl jednoduchý – koupit sad a sázet stromy. Z jednoho inzerátu nakonec vznikl několikaletý příběh obnovy staré usedlosti.

Záchrana starého statku nebyla o velkých gestech. Největší výzvou bylo poznat, do čeho zasáhnout a co raději nechat být.

Zchátralý statek na samotě měl původně stát stranou jejich plánů. Nakonec se stal místem, kterému rodina vrátila život.

Staré materiály tu nedostaly druhý život náhodou. Právě jejich nedokonalost je podle majitelů součástí charakteru usedlosti.

„Možná je zvláštní, že dnes vnímáme klid a prostor jako luxus.“ Na Zadním Hrádku se právě k těmto obyčejným věcem vracejí. |

Foto: Zadní Hrádek – Jiří Šebek

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Původně hledali jen ovocný sad, kde by mohli sázet stromy. Místo toho objevili zchátralý statek na samotě, který si je podmanil svou atmosférou. Rodina strávila poslední roky citlivou obnovou Zadního Hrádku.

„Nebyl za tím úplně přesný plán. Původně jsme chtěli koupit sad a šli jsme se podívat na inzerát, ve kterém byl k sadu i nějaký statek. Nakonec se ukázalo, že je to přesně obráceně,“ usmívá se majitelka při vzpomínce na první setkání se Zadním Hrádkem.

Místo, které dnes působí jako oáza klidu, bylo tehdy v zanedbaném stavu, ale mělo v sobě cosi magnetického. „Zadní Hrádek nás zaujal právě tím, že nepůsobil jako něco, co je potřeba celé předělat podle našich představ. Naopak jsme postupně zjišťovali, že se mu musíme přizpůsobit my.“

Místo, kterému se musíte podřídit

Rekonstrukce tři sta let starého hospodářství nebyla o bourání. Majitelé se rozhodli zachovat měřítko, původní materiály a především „paměť“ místa. Cílem nebylo vytvořit skanzen, ale živý prostor, kde se historie přirozeně potkává se současností.

„Taková místa existovala dlouho před námi a snad budou existovat i dlouho po nás. Měli jsme pocit, že stojí za to pokusit se tomuto místu vrátit život a přitom mu příliš neublížit,“ vysvětluje majitelka. Nejtěžší podle ní bylo poznat, kdy do stavby zasáhnout a kdy ji nechat být. „U starého domu je velmi snadné všechno narovnat, sjednotit a zdokonalit, a tím z něj postupně odstranit to, co na něm bylo zajímavé.“

Dnes hosté na Hrádku najdou střídmou architekturu, kde hlavní roli hraje kámen, staré dřevo a světlo. „Nová architektura podle nás nemusela dokazovat svou přítomnost. Chtěli jsme, aby člověk spíš vnímal dvůr, stromy, louku a materiály než jednotlivá architektonická gesta,“ doplňuje majitelka.

Luxus jako návrat k obyčejnosti

Zadní Hrádek nabízí šest hektarů zahrad, sadů a luk bez jediného přímého souseda. V době, kdy se luxus často definuje počtem hvězdiček, zde sází na úplně jiné hodnoty: ticho, soukromí a možnost vyjít ráno bosou nohou přímo do trávy.

„Možnost ráno otevřít dveře a vyjít rovnou do zahrady byla po většinu lidské historie úplně obyčejná věc. Možná je zvláštní spíš to, že ji dnes začínáme vnímat jako luxus,“ zamýšlí se majitelka. Hosté, kteří sem přijíždějí, podle ní často hledají prostou změnu rytmu.

„Největší radost máme paradoxně tehdy, když lidé přestanou řešit, jak je tu všechno pěkné. Začnou vařit, dlouho si povídají, jdou do zahrady nebo prostě zůstanou venku. V tu chvíli máme pocit, že místo funguje.“

Ubytování je dnes také v nabídce Amazing Places. „Máme z toho radost především proto, že se díky Amazing Places o Zadním Hrádku dozvědí lidé, kteří podobná místa hledají. Zároveň to bereme s určitou pokorou. Hrádek pro nás není hotový produkt a nechceme, aby se jím stal. Je to místo, o které se staráme a které teď můžeme na nějaký čas sdílet i s dalšími lidmi. Právě takové oživení místa jsme od začátku hledali.“

Místo hotelového luxusu nabízí Zadní Hrádek něco, co je dnes stále vzácnější: ticho, prostor a čas.

Život na samotě má své kouzlo, ale také svou cenu. O šest hektarů pozemků je potřeba se starat každý den.

Ovce tu nejsou jen součástí venkovské scenérie. Pomáhají majitelům pečovat o pozemky a krajinu kolem usedlosti.

Přes dvě stě ovocných stromů postupně zaplnilo zahrady a sady Zadního Hrádku. Většina z nich patří ke starým vysokokmenným odrůdám.

Zobrazit
24 fotografií

Udržitelnost bez velkých hesel

Život na samotě ale není jen romantika. Šest hektarů pozemků znamená neustálou fyzickou práci, péči o zvířata a krajinu. Majitelé zde vysadili přes dvě stě ovocných stromů, převážně starých vysokokmenných odrůd, a o půdu se jim pomáhají starat ovce.

„Nesnažíme se tvrdit, že jsme úplně soběstační. Spíš se snažíme využívat to, co místo přirozeně nabízí. Část energie získáváme ze slunce, pracujeme s vlastním dřevem a vodou, pěstujeme část potravin,“ popisuje přístup, který vychází z tradice starých hospodářů.

„U starého hospodářství člověk zjistí, že mnoho věcí, kterým dnes říkáme udržitelnost, bývalo úplně normálním způsobem života: věci se opravovaly, materiál se znovu používal a o půdu se pečovalo.“