Země je placatá, říkal to táta. Svět bez učitelů zhloupne a zanikne, varuje hra

Petr Kořínek Petr Kořínek
31. 1. 2023 14:06
Informací už je tolik, že jim nikdo nerozumí. Učitele, kteří to dokázali, nikdo neposlouchá a nad vším visí stín apokalypsy. Hra Po škole A studia Rubín vykresluje svět bez pedagogů a ptá se, zda společnosti hrozí, že zcela přijde o rozum. Aktuálně.cz hledalo odpověď na katedře občanské výchovy a filozofie Pedagogické fakulty UK. Právě tady se budoucí učitelé učí, jak v měnícím se světě obstát.
z představení Po škole, A studio Rubín
z představení Po škole, A studio Rubín | Foto: Aktuálně.cz / Patrik Borecký

"Jsi dobrý učitel?" ptá se ve hře Po škole mladíček. "Dnešní studenti jsou jiní. Doba, kdy měl učitel autoritu automaticky, skončila," odsekne znechuceně pedagog. Právě se vrátil z azylu kdesi v horách, aby se pokusil naposledy předat své vědomosti. Přesvědčit žáka, aby ho vyslechl, je obtížné. Nejenže jsou informace snadno dostupné, školství navíc zápasí s pověstí zkostnatělého autoritativního monstra lpícího na biflování. Autoři hry ale naznačují, že žák průvodce světem přebujelých dat potřebuje. Společnosti, která nerozezná pravdu od lži, hrozí zánik.

Skutečně je však situace tak zoufalá? Jak ukazuje například katedra občanské výchovy a filozofie na Pedagogické fakultě UK, jsou výtky vůči zastaralému školství samy poněkud neaktuální. Nedávno tady vznikl studijní program s cílem připravit "nový typ" učitele, který rychle se měnícímu světu rozumí a dokáže ho poutavě zprostředkovat žákům.

Studenti by pak měli být odolnější třeba vůči manipulaci populistů, xenofobii a měli by pochopit důležitost solidarity. Podle šéfa katedry Ondřeje Lánského a jeho zástupkyně Michaely Dvořákové prostě není jejich škola dystopické krajině představení v ničem podobná. Aktuálně.cz se oba rozhodlo s některými tezemi hry Po škole konfrontovat v rozhovoru. 

z představení Po škole, A studio Rubín
z představení Po škole, A studio Rubín | Foto: Aktuálně.cz / Patrik Borecký

"Jsou mnohem efektivnější metody, jak se učit, než podle 30 let starých učebnic, pod dohledem špatně placeného minidiktátora, v třídních lavicích, po 45 minutách. Škola učí lidi zapadat. Studenti i učitelé, co se nejlépe naučí orientovat v řádu školství, budou nejvíce excelovat," zní jedna z myšlenek hry. Jak se podle vás tahle charakteristika blíží stavu českého školství? Platí to pořád?

Dvořáková: Ta zkušenost je hodně různorodá, teď už se můžete do školy jít podívat a snažit se odhadnout jejich kvalitu. Na minidiktátora narazit určitě lze, ale dnes už se o podobných excesech velice dobře ví, protože se rodiče nebojí komunikovat s vedením škol a upozornit na ně. 

Může to být vzpomínka rodičů, kterým je čtyřicet a více a takhle to zažili. Myslíte, že už jsem tedy dospěli k jinému stavu českého školství?

Dvořáková: Často to jsou naopak rodiče, kteří do jisté míry brzdí modernizaci vyučování a komplikují práci učitelům. Z vlastní zkušenosti totiž mají představu autoritativního školství, které vede k velkému penzu poznatků. Rodiče to považují za vstupenku do úspěšné budoucnosti. 

Lánský: Rodiče leckdy nevnímají, že se škola proměnila. I do středního proudu už běžně prokapaly metody, které naše generace nezažila. Projektové vyučování nebo výuka mimo školní stěny. Samozřejmě mezi školami jsou velké rozdíly. I ministerstvo školství nedávno uznalo, že jeden z problémů školství je nerovnost, která se projevuje i ve vzdělávání. Školy v regionech, které jsou na tom socioekonomicky hůř, mají horší výsledky. To je věc, která by stála za systematičtější pozornost.

V představení Po škole nemá učitel už žádnou autoritu, informace jsou všude. Dokáže se v nich ale žák bez vedení vyznat?
V představení Po škole nemá učitel už žádnou autoritu, informace jsou všude. Dokáže se v nich ale žák bez vedení vyznat? | Foto: Aktuálně.cz / Patrik Borecký

Vycházejí školy vstříc poptávce rodičů po tom, aby učitelé vedli žáky k samostatnému myšlení a nenutili je jen k biflování?

Dvořáková: Do nějaké míry to má rodič šanci zjistit, když si školu pořádně progooglí a podívá se na to, co o sobě dává vědět. Většinou školy zveřejňují svůj vzdělávací program, takže rodič informace získá, pokud chce. Jsou sice školy, které se drží starší tradice, ale i tam to bývá rozrůzněné podle učitelů. 

V hře Po škole strpí žák starého učitele poslouchat jen kvůli příslibu nového mobilu. Jakým způsobem pracujete se studenty, aby byli schopni zaujmout žáky a nebyl to jen suchopárný výklad?

Dvořáková: Naši studenti mají výhodu v tom, že jsou svým žákům věkově blízcí. Na druhou stranu i oni si někdy připadají staří, protože třeba nepoužívají TikTok. Jsou už někde jinde než jejich svěřenci. V didaktice a odborných předmětech se je snažíme naučit, aby je dokázali motivovat něčím zajímavým. Třeba nějakým videem, aby to nebyl jenom výklad, ale společný rozhovor nad nějakým podnětem. 

Na katedře učíte občanskou výchovu. Můžete uvést nějaký příklad, jak právě tenhle předmět zajímavě podat?

Dvořáková: Třeba stereotypy bych jim ukázala na konkrétním příkladu. Pustila bych studentům video s konfliktní situaci, která vzešla ze stereotypního posuzování. Žáci by měli v diskusi stereotyp pojmenovat a zjistit, z čeho vzešel. 

Lánský: Tímhle způsobem do toho vneseme nějakou citovou rovinu, která je důležitější než ta poznávací. Tohle naše studenty učíme na denní bázi.

"Najdi si to na internetu" je laciná výuka

Jakou šanci má vlastně učitel takzvaně "přetlačit" to domácí prostředí? Třeba jsou rodiče žáka rasisti a běžně hovoří o tom, že je nějaká skupina obyvatel podřadná…

Dvořáková: Vliv rodiny je těžké přetlačit, určitě má ale vliv už jenom to, že nějaká jiná autorita podobnou situaci otevře jiným způsobem. Žák pak slyší také názor ostatních ve třídě. Mám ráda situace, kdy si děti samy tu různost názorů ukazují a není to jen učitel, který diskusi moderuje. Už pouhá konfrontace a vědomí, že podobné téma mohou lidé vnímat různě, mohou člověku s předsudky z domova naznačit, jaké to může mít důsledky. Mladý člověk dostane příležitost udělat si vlastní názor.

Ve hře vystupuje jakási houba, která umí na požádání odříkat jakoukoliv informaci, ale strojově a bez znalosti kontextu, mohlo by jít o internet. Z toho plyne i laxnost žáka, který má pocit, že všechny informace má na dosah ruky, tak proč by poslouchal učitele. Jak vlastně učitelům zkomplikoval život internet a informační inflace? A pomohl jim nějak?

z představení Po škole, A studio Rubín
z představení Po škole, A studio Rubín | Foto: Aktuálně.cz / Patrik Borecký

Dvořáková: Právě proto, že je těch informací tolik, tak to žáci nechtějí všechno sami procházet, ale jsou rádi za učitele, který jim to důležité ukáže. Když jste mluvil o tom telefonu, tak to byla vnější motivace, my se snažíme pěstovat tu vnitřní. Učitel vzbudí zájem o dané téma tím, že třeba poukáže na nějaký rozpor. Žáci jsou také vděční za to, když jim někdo téma představí jejich řečí, tam patří i práce s internetem. Na druhou stranu za hodně laciný způsob, jak vyjít vstříc moderní době, považuji zadání úkolu ve smyslu: "Najdi si na internetu jakoukoliv informaci na dané téma." Sice si seženou, kde se co dá, ale není to moc kvalitní metoda, nakonec jsou vděční, když je někdo vede. 

Lánský: Chceme, aby se učitelé orienotvali v mediálním prostoru. V předmětu mediální výchovy se také učí rozeznávat kvalitu zdrojů. 

Pozici mudrce si musíte zasloužit

Archetypální divadelní učitel už má něco za sebou. Vrací se z jakéhosi exilu poté, co selhal a v měnícím se informačním světě ztratil jakoukoliv relevanci. Dnešní žáci by už asi mudrce nebrali vážně…

Dvořáková: Pozici mudrce by si musel vysloužit, aby mu ji přiřkli. Nakonec to není tak složité, oni ten hlad po vědění mají. Učitel ale musí začít jako partner, musí zaujmout a osvědčit se jako autorita, která má co nabídnout. Žáci jej zvenku nepřijmou hned.

PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D. a Ing. Michaela Dvořáková, Ph.D.
Autor fotografie: Tomáš Vocelka

PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D. a Ing. Michaela Dvořáková, Ph.D.

  • Ondřej Lánský vede katedru občanské výchovy a filozofie na Pedagogické fakultě UK a působí ve Filosofickém ústavu AV ČR. Zabývá se vztahem politiky a společnosti. Soustředí se na analýzy role oligarchie a elit v současném světě. Mimo jiné je autorem knihy Je třeba zavrhnout liberalismus? 
  • Michaela Dvořáková vyučovala na základních a středních školách, podílí se na dalším vzdělávání učitelů. Je didaktičkou a garantkou praxe katedry občanské výchovy a filozofie na Pedagogické fakultě UK, zastupuje vedoucího katedry. Je spoluautorkou učebnic vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a společnost. 

Učíte studenty nevyhořet?

Dvořáková: Přednášejí u nás učitelé z praxe, kteří studentům ukazují riziko postavení mladého učitele. Vysvětlují, co si začínající kolega nemusí nechat líbit a jak je důležité pracovat na škole, kde se člověk cítí dobře. 

Kudy vede nejrychlejší cesta k vyhoření mladého učitele?

Dvořáková: Problém je, když si řekne tohle: "Výuka, kterou jsem absolvoval jako žák, nebyla nic moc a já to udělám lépe a co nejrychleji." Takoví absolventi pak dělají velice precizní přípravy, každé hodině věnují spoustu času a cítí silný imperativ být lepší než jejich špatní učitelé. Nejsou pak připraveni na to, když jejich úsilí děti automaticky nepřijmou s nadšením a ještě jim dají najevo, že je to otravuje.. Jde o kombinaci idealismu a zápalu. Příběhů takových absolventů jsem bohužel slyšela hodně. Dospějí pak do situace, kdy pochopí, že už to takhle dál nejde a buď se sesypnou, nebo odejdou. Lepší je hledat něco mezi. Učitelé z praxe jim říkají: Nemůžete dělat přípravu tři hodiny, musíte si říct, na co klást důraz. Na přípravu máte spoustu let. 

Lánský: Uzpůsobili jsme tomu i naši výuku. Nechceme, aby si vytvořili přípravu a pak ji používali pět let, ale aby ji průběžně doplňovali. To jde v ruku v ruce s tím, že má být normální se průběžně orientovat v různých tématech, nemusí mít látku hned vyšperkovanou. 

Dvořáková: Výuku ale nebudují od nuly. S námi odcházejí s osmadvaceti tématy, která mají solidně připravená, to jim poskytuje základ. 

Katedra občanské výchovy a filozofie Pedagogické fakulty UK

  • "Občanku" a základy společenských věd se katedra snaží učit způsobem, který dříve nebyl obvyklý. Budoucí učitelé při studiu léta naráželi spíše na odborníky z jednotlivých vědních oblastí, kteří tolik nezohledňovali potřeby žáků základek a středních škol. Zároveň chyběl přesnější postup, jak a co by absolventi měli žáky učit. Byly sice k dispozici učebnice, ty ale nereagovaly na neustále a rychle se měnící svět.
  • Nový typ učitele se neustále vzdělává a aktualizuje si učební látku podle toho, co se současném světě děje. "Mezi klíčová témata jsme zařadili klimatickou krizi, změny v politice, jako je populismus, a taky svět práce, který ovlivňuje třeba automatizace," vysvětluje šéf katedry Lánský.
  • Studenti také pochopí, jak fungování společnosti křiví socioekonomická nerovnost. Nástroje pro výklad stavu světa zůstávají stejné. Ať už jde o filozofii, psychologii nebo ekonomii, zaměřuje se výuka více na "koncového zákazníka" - tedy žáka, který se v oborech potřebuje základně zorientovat.

V jeden moment se učitel rozčílí, protože mu žák tvrdí, že je země placatá, což mu potvrdil otec. Houba internet hned přispěchá s informací, že o zemi coby disku letícím vesmírem je přesvědčeno 11 milionů Brazilců. Vy se na dezinformace také zaměřujete, konkrétně na kritické myšlení…

Lánský: V předmětech, které učím, se na dezinformace zaměřujeme důkladně. Tam je důležité, že studenty provedu samostatnou četbou, analýzou konkrétních témat se jim snažím ukázat, podle čeho mohou identifikovat problematické zdroje. 

Jakým občanem se v ideálním případě stane žák po hodinách vašeho studenta?

Dvořáková: Chtěli bychom, aby byl občanem otevřeným a respektujícím, který si je vědom, že věci nejsou jednoduché, že neexistují rychlé a jednoduché pravdy. 

Video: Děti mají se školou špatnou zkušenost. Chtěla jsem to dělat jinak, říká učitelka roku

Učitelství jsem začala studovat ve čtyřiceti. Byla to obrovská změna, nestačila jsem se divit, co se kolem mě děje. Měla jsem obrovské štěstí na lidi. | Video: Daniela Písařovicová
 

Právě se děje

Další zprávy