Mysleli si, že je konec. Tunguzská záhada fascinuje i po 118 letech, obří exploze dodnes nemá vysvětlení

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Mohutný výbuch, ohnivá koule, miliony pokácených stromů, popálení lidé, černý déšť a dodnes žádné vysvětlení. Nad sibiřskou tajgou v oblasti řeky Podkamennaja Tunguska se 30. června 1908 rozjasnila obloha, země se otřásla a nad krajinou se přehnal žár srovnatelný s jaderným výbuchem. Exploze byla podle vědců z americké NASA 185krát silnější než výbuch atomové bomby v Hirošimě.

Na konci června roku 1908 došlo v Tunguzské oblasti k mimořádně silnému výbuchu. Na území ruské Sibiře dopadl meteorit, který zlikvidoval lesy o ploše více než dvou tisíc kilometrů čtverečních. Země se otřásla tak mohutně, že na ploše větší než Londýn popadaly stromy, lidé slyšeli hřmění do vzdálenosti 100 kilometrů od místa dopadu a v 70 kilometrů vzdáleném městě Vanavara vypadaly okenní tabule. Přesné místo dopadu ani zbytky meteoritu se však nikdy nepodařilo najít.

Svědci, především místní Evenkové, popsali ohnivou kouli, která se řítila oblohou a zanechávala za sebou stopu jasnější než Slunce. Následovala ohlušující exploze a tlaková vlna, která rozbíjela okna až ve vzdálenosti 70 kilometrů. I v Evropě a Severní Americe byly zaznamenány atmosférické anomálie - noci tak jasné, že se podle dobových zpráv mohli lidé venku číst noviny.

První vědecká expedice pod vedením Leonida Kulika se na místo katastrofy dostala až v roce 1927. Ta přinesla velké překvapení - nenalezla očekávaný kráter po výbuchu. Kulik ale místo toho objevil obrovskou plochu, na které rostly zploštělé stromy ve zvláštních tvarech. Už on přišel s předpokladem, že v atmosféře musel vybuchnout meteorit. Nezbyly po něm ale žádné úlomky. Podivný jev se později stal jedním z hlavních důkazů teorie, že objekt explodoval ve vzduchu, několik kilometrů nad zemským povrchem.

Meteorit, kometa nebo UFO?

Nejpravděpodobnější hypotéza říká, že šlo o přibližně 50-60 metrů velký asteroid nebo kometu, která vlétla do atmosféry vysokou rychlostí a rozpadla se při obrovském uvolnění energie. Jiná teorie tvrdí, že šlo o kometární jádro složené převážně z ledu, které se při vstupu do atmosféry vypařilo, což by vysvětlovalo absenci jakýchkoli zbytků. Podporují to i vzorky půdy, které obsahují neobvykle vysoké koncentrace niklu a iridia, prvků běžných v meteoritech.

Vedle vědeckých vysvětlení se objevily i exotičtější teorie. Sovětský inženýr Alexandr Kazancev přišel s myšlenkou, že mohlo jít o explozi mimozemského plavidla poháněného jadernou energií. Další spekulace hovoří o experimentálním výboji přírodní energie ve stylu Teslových experimentů.

Ačkoliv Tunguzská událost nezpůsobila žádné známé lidské oběti (oblast byla téměř neobydlená), její význam pro vědu je obrovský. Dodnes slouží jako model pro studium impaktních hrozeb, které mohou Zemi v budoucnu postihnout. Každých několik stovek let se totiž podobné události mohou opakovat - a tentokrát třeba i nad hustě obydlenou oblastí. Sibiřská exploze tak zůstává nejen největší známou kolizí kosmického tělesa se Zemí v moderní historii, ale i varováním, že vesmírné nebezpečí není otázkou "jestli", ale "kdy" a "kde".