Sexuoložka: Mladí se vybíjejí u porna, se sexem začínají pozdě a nemají ho tak často

Tomáš Maca Tomáš Maca
12. 3. 2020 10:59
Všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat. Tak by šlo nazvat laboratorní výzkum, který v Národním ústavu duševního zdraví vede sexuoložka Kateřina Klapilová. V rozhovoru pro Aktuálně.cz odpovídá na otázky nadčasové, jako co muže a ženy vzájemně přitahuje nebo co všechno lze považovat za nevěru, ale i ryze současné typu, jak může do partnerských vztahů zasahovat sledování porna.
"Občasné sledování porna lidi v jejich partnerském životě nijak neomezuje. Naopak to zvyšuje jejich sexuální spokojenost a vede to k větší pestrosti repertoáru i větší otevřenosti," tvrdí Klapilová.
"Občasné sledování porna lidi v jejich partnerském životě nijak neomezuje. Naopak to zvyšuje jejich sexuální spokojenost a vede to k větší pestrosti repertoáru i větší otevřenosti," tvrdí Klapilová. | Foto: Shutterstock

Ve filmu Pelíšky zazní, že průměrná žena myslí na sex každých pět minut, zatímco průměrný muž každých sedm minut. Co je na tom pravdy?

Nevím, kde se ta čísla vzala. Jsou spíš nesmyslná. Výzkumů na frekvenci sexuálních myšlenek je nespočet a jejich výsledky se velmi liší. Obecně se dá říct pouze to, že to funguje obráceně. Napříč výzkumy muži v průměru na sex myslívají častěji než ženy. A samozřejmě frekvence myšlenek na sex se různí v závislosti na věku, na tom, jestli máte partnera, nebo ne, na tom, ve které jste jako žena fázi menstruačního cyklu, a tak dále.

Je pravidelný sex klíčovou podmínkou pro spokojenost v partnerském vztahu?

Tak bych to neřekla. Sex je nástrojem, který může lidem napomoci ke spokojenosti v partnerství, a jakýmsi pojítkem, které pomáhá udržovat dyadické svazky pohromadě. Určitě je i jedním z důležitých důvodů, proč si lidé partnery hledají. Z řady výzkumů víme, že v dlouhodobých vztazích jde často sexuální spokojenost ruku v ruce se spokojeností partnerskou. Pro sexuální spokojenost ovšem není ani tak důležitá frekvence sexuálních styků, jako spíš jejich kvalita a to, jestli přináší uspokojení oběma partnerům.

Platí, že ženy přikládají oproti mužům vyšší prioritu předehře?

Nejde o prioritu, ale o to, že ženy častěji potřebují delší čas, aby se na sexuální aktivity naladily. Mužská sexuální odpověď často nastupuje rychleji a automatičtěji, žena se musí soustředit a být více v psychické pohodě. Muži pro své vzrušení častěji potřebují vizuální podněty a mechanické dráždění, které se týká už samotných sexuálních aktivit. Ženy naproti tomu potřebují pomalejší nástup a i v jejich sexuálních fantaziích se častěji objevuje i delší svádění a přemlouvání, než se jde rovnou na sex. Ale zase to nelze úplně generalizovat, protože i ženy mohou někdy uvítat rychlovky.

Existují nějaké obecné ideály krásy, které ženy přitahují na mužích a které naopak muže přitahují na ženách?

Přestože rysy, které považujeme za atraktivní, nejsou pro všechny lidi stejné, existují určité univerzální znaky biologické zdatnosti. Ty jsou jakýmisi hrubými ideály, u nichž se víceméně napříč různými osobnostmi a kulturami shodujeme, že jsou hezké. V případě obou pohlaví jsou to tělesná symetrie a znaky zdraví - například kvalitní pleť a vlasy. Ženy na mužích dále preferují řadu znaků odkazujících k maskulinitě a dominanci. Ty souvisí s produkcí testosteronu, hlavního mužského pohlavního hormonu, který hraje vedle sexuality roli například i v kompetici mezi muži. Můžeme mluvit o znacích na lebce, kam řadíme nadočnicové oblouky, výraznou bradu a čelisti, dále o postavě ve tvaru V, tedy širokých ramenech a úzkém pasu a o vyšším nárůstu svalové hmoty.

V případě žen to jsou pak znaky spojené s fertilitou a mladostí. V obličeji je to takzvané dětské schéma - velké oči a malý nos. Dále postava ve tvaru přesýpacích hodin nebo vyšší pevnost prsou. Tyto znaky jsou nicméně pouze tím, co vás na potenciálním partnerovi na začátku zaujme, a nemusí přesně odpovídat vašemu partnerskému výběru. Do hry totiž dále vstupují vaše individuální preference, které souvisí třeba s tím, jak vypadáte vy nebo vaši rodiče. Lidé si často vybírají partnera typově podobného, ať už z hlediska tělesných, nebo psychických charakteristik. Důležitá je i podoba rodiče opačného pohlaví. Když má například dcera dobrý vztah s otcem, tak si často volí partnera, který jejího otce v některých znacích připomíná.

Atraktivní vzhled je jedna věc. Při navazování prvního kontaktu s potenciálním partnerem ale hraje roli i to, jestli člověka přitahuje svým chováním. Existují nějaké obecné nonverbální projevy, kterými muži upoutávají pozornost žen a kterými ženy přilákávají muže?

Ano, vždycky musíme najít způsob, jak partnera zkontaktovat a zkusit, jestli vztah může být navázán. K tomu slouží takzvané projevy dvoření. V případě žen můžeme mluvit o točení si vlasy, svádivém bočním pohledu, submisivnější poloze těla, kdy se na partnery dívají spíše ze spodní pozice, nebo o upoutávání pozornosti na části těla, které mohou být atraktivní, tedy na oblast krku či dekoltu. Typické je pro ženy také překřižování nohou, cudné schovávání genitálu a modulace hlasu do vyšších tónů.

Muži upoutávají pozornost jinak. Využívají neverbální projevy spojené s maskulinitou a dominancí. Pomocí svého těla maximalizují zabírání prostoru kolem sebe, upoutávají pozornost na genitál, což dělají například rukama v kapsách s vystrčenými palci, které ke genitálu směřují. Také často překonávají intimní vzdálenost, naklánějí se k ženě a zasahují jí do jejího intimního prostoru.

Zmíněnými strategiemi se k sobě partneři mohou dostat blíž a začínají konverzaci, při níž hrají roli i faktory jako tělesný pach. Je prokázané, že na čichové bázi preferujete spíše partnery, kteří se vám nepodobají v genech imunitního systému. To je výhodné pro případný vznik heterogennějšího potomstva s lepší imunitou. Když se sbližování partnerů posune k ještě intimnější fázi, vstupují do hry i chuť a hmat, taky začínáte imitovat pohyby toho druhého nebo například jeho tempo řeči. Dochází tak k testu kompatibility, a pokud k synchronizaci na zmíněných úrovních nedojde, může vás to zarazit.

Máme tendenci si v průběhu života vybírat stále podobné typy sexuálních partnerů, nebo se naše preference mohou měnit?

Sexuální a partnerské zkušenosti, které získáváme, mohou mít na typy partnerů, jež si vybíráme, výrazný dopad. Naše preference se mohou změnit pod vlivem silně negativního zážitku - ten vede k tomu, že přestáváme preferovat typy, jež se nám neosvědčily. Mohou se měnit i pod vlivem silně pozitivního zážitku, může se stát, že budete mít skvělý sexuální styk s někým, s kým jste to původně nečekali, a to vás přiměje vaše preference přehodnotit.

Sexuální preference jsou navíc modifikovatelné do velmi pozdního věku. Dokazuje to už skutečnost, že i když zůstanete se stejným partnerem, stále pro vás může být sexuálně přitažlivý. Přitom ve věku, kdy jste si ho brali, to byl mladý krasavec, ale v 70 letech už je z něj starý muž. Je to dané tím, že si partnera prostřednictvím předchozích pozitivních zkušeností můžete sexualizovat v nových a nových podobách.

Mění se vnímání toho, co mužům a ženám přijde na opačném pohlaví atraktivní, i pod vlivem toho, jak se ve společnosti proměňují genderové role? Ženy se emancipují, a muži tak v některých vztazích přestávají být tak dominantní…

V nesexuální oblasti partnerských vztahů se vnímání toho, jestli ženám na mužích připadá atraktivní dominance a maskulinita, pod vlivem společenského vývoje zřejmě mění. V sexuální sféře mají ovšem preference dominantnějšího chování u mužů větší rezistenci a určité procento žen ho stále preferuje a považuje v sexu za vzrušující. Oblast sexu obecně často poukazuje na naše vnitřně zakódované preference, které se nedají tak snadno společensky ovlivnit. Rozhodně neplatí, že většina žen touží být při sexu submisivnější, ale určité procento ano a mezi ženami jsou takové sexuální preference častější než mezi muži.

Jak dlouho partnerům většinou vydrží období zamilovanosti a jaké biologické mechanismy zajišťují, že zůstaneme delší dobu s jedním partnerem a nevystřídáme ho?

Silné partnerské pouto, kterému říkáme zamilovanost, trvá v průměru dva a půl až čtyři roky a odpovídá meziporodním intervalům mezi dvěma potomky v tradičnějších lovecko-sběračských společnostech. V období zamilovanosti produkuje tělo látky jako fenylethylamin či dopamin, které souvisí se vzrušením z poznávání nového a pocitu uspokojení ze společných aktivit s partnerem.

Jednou z hlavních látek, které lidem pomáhají udržovat dlouhodobé dvojice, a to jak dvojice partnerské, tak dvojice matek a mláďat, je pak hormon zvaný oxytocin. Ten se uvolňuje při bližším tělesném kontaktu a ještě více se produkuje při samotném sexuálním aktu a orgasmu. Ve chvíli, kdy k jeho uvolnění dojde, máme větší tendenci si své sexuální partnery zapamatovat jako trvalý zdroj vzrušení, jistoty a potěšení.

Záleží ovšem na tom, kolik máme v mozku receptorů, které oxytocin rozpoznávají, jak moc jsou tyto receptory reaktivní a v jaké části mozku jich máme nejvíce. V závislosti na tom se pak lidé liší v tom, jestli vytvářejí pevnější partnerské svazky, nebo jsou naopak více promiskuitní a vytvářejí mělčí partnerské svazky, které častěji opouštějí. Míru promiskuity ale pochopitelně ovlivňují i jiné faktory jako stabilita partnerství u rodičů, typ vazby k pečovatelské osobě v původní dyádě a podobně.

Je vytváření trvalejších partnerských vztahů pro člověka evolučně výhodné?

Ano, zjevná tendence tvořit trvalejší dyadické svazky je pro náš druh typická, tudíž musí přinášet z evolučního pohledu výhody. U většiny jiných živočišných druhů podobné svazky běžné nejsou. Pro někoho může být překvapivé, že trvalejší spárování dvou lidí je evolučně výhodné hlavně pro muže. Ženy jsou obecně vybíravější v tom, koho si pustí k tělu a mají s ním sexuální styk, což má biologické důvody. Musí do potomka více investovat, těhotenství je dlouhé a náročné, stejně tak doba kojení a výchova dítěte až do období relativní samostatnosti.

Poměr pohlaví v populaci je jedna ku jedné a ve chvíli, kdy by ženy měly neomezený výběr, tak by zřejmě preferovaly jen muže, kteří jsou současně biologicky zdatní a sociálně dobře postavení. Vznikla by určitá forma polygynie, nahromadila by se velká skupina mužů, kteří by zůstali na ocet a byli by sexuálně frustrovaní. To se ostatně u některých jiných živočišných druhů děje.

Monogamie tak vytváří jakýsi pro obě pohlaví výhodný balanc, který umožňuje reprodukci co největšího množství populace. Biologicky či ekonomicky méně zdatní muži totiž mohou ženám nabídnout i jiné přednosti, které jsou pro výchovu společenských potomků důležité a evolučně výhodné. Například kvalitní rodičovskou péči, což nás vrací k otázce, co komu připadá atraktivní. Vnímání atraktivity a partnerský výběr vždy závisí na tom, co vzhledem ke své aktuální životní a reprodukční situaci u partnera zrovna hledáte.

Kateřina Klapilová (37)

Sexuoložka Kateřina Klapilová
  • Vedoucí výzkumné laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie Národního ústavu duševního zdraví a vyučující na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Výzkumu lidské sexuality se věnuje přes deset let.
  • Zabývá se měřením ženské a mužské sexuální reakce na videomateriály, erotické texty i řízenou imaginaci. Dále se věnuje celonárodním průzkumům sexuálního chování, zkoumá poruchy sexuální preference, sexualitu lidí s psychiatrickým onemocněním i vliv hormonů na ženskou sexualitu.
  • Sexuologický a partnerský výzkum lze zažít na vlastní kůži. Nad svou sexualitou se zájemci mohou zamyslet jak z pohodlí domova, tak přímo v laboratoři. Přihlásit se mohou zde.

Liší se způsoby, jakými lidé pohlížejí na nevěru, a jaké chování za nevěru považují?

Na toto téma jsme dělali řadu výzkumů. Když se mne teď ptáte na nevěru, myslíte tím pravděpodobně automaticky sexuální aktivity s někým jiným, než je něčí stálý partner. Z našich výzkumů nicméně vyplývá, že to není tak jednoduché, protože za nevěru mohou lidé považovat kdeco. Já říkám, že nevěra je porušení hranic exkluzivity v partnerství, a to se nemusí týkat přímo sexuálních aktivit, ale klidně čehokoli, čeho si ve svém vztahu vážíte natolik, že nechcete, aby to váš partner dělal s někým jiným. Může to být navštěvování kina nebo sdělování nějakých intimních věcí. I takové činnosti provozované s někým jiným mohou partnery zraňovat a mohou je chápat jako nevěru. Druhý z páru přitom nemusí vědět, že vám takové chování vadí nebo vás zraňuje, a proto je dobré si hranice nevěry při vhodné příležitosti vzájemně vykomunikovat.

Popsané rozdíly ve vnímání nevěry se liší i v závislosti na pohlaví. Uvádí se, že ženy jsou více citlivé na takzvanou emocionální nevěru, při níž si muž s někým jiným užívá chvíle, které nejsou ani tak sexuální, jako spíš partnerské. Může to být například romantická večeře při svíčkách. Ženy může taková představa rozrušovat víc než představa, že má jejich partner sex s jinou ženou. V případě mužů to funguje naopak a více je rozrušuje představa sexuálních aktivit jejich partnerky s jiným mužem. Hodnocení a nastavení hranic nevěry ale závisí také na tom, co se dělo mezi vašimi rodiči, a na tom, co jste zažili vy sami, tedy na situacích, kdy byl někdo nevěrný vám nebo kdy jste se sami dopustili nevěry. Také se to může měnit s věkem.

Jak podle dosavadních výzkumů může lidem do partnerských vztahů zasahovat sledování pornografie?

To je teď v akademické sféře velká otázka. Máme k dispozici studie, jež u mužů, kteří velmi často konzumovali tvrdé porno s neobvyklými sexuálními praktikami, nacházely změny ve struktuře mozkových center souvisejících se sexuálním uspokojením. Také u nich zjistily daleko více problémů v partnerském životě, větší množství dysfunkcí při sexuálních aktivitách s vlastními partnerkami a nižší spokojenost s reálným sexem. Když sledování porna omezili, jejich reálné sexuální fungování se opět začínalo zlepšovat.

U běžných konzumentů, kteří se na porno dívají občas, což je dnes už většina populace včetně žen, dosavadní výzkumy nicméně ukázaly, že je to v partnerském životě nijak neomezuje, naopak to jejich sexuální spokojenost zvyšuje a vede to k větší pestrosti repertoáru i větší otevřenosti. Pokud o konzumaci porna s partnerem dobře komunikujete, pokud ho kvůli sledování porna nezanedbáváte a pokud tato otázka nevyvolává ve vašem vztahu nějaké zásadní konflikty, není prokázán negativní vliv na vaši sexualitu.

A jak sledování pornografie může ovlivňovat sexuální dozrávání dospívajících?

Víme, že explicitní pornografie je dnes dětem dostupná již od útlého věku, pokud ji tedy vyhledávají, což ne všechny děti dělají. Jaký to má vliv na jejich sexuální zrání, ale pochopitelně experimentálně prokázané není. Určitě je to pro ně klíčový zdroj sexuální edukace, na základě něhož si vytvářejí obraz toho, jak může vypadat sexuální akt. Tato skutečnost vyvolává ve společnosti značnou kontroverzi, ale vždycky záleží na tom, na jaký druh pornografie se děti dívají.

Vhodné erotické materiály jim mohou poskytnout relevantní informace a zbavit je části strachu z toho, jak sex vypadá, ale stejně tak, pokud se dívají na nějaké tvrdší materiály, jim může dát představu, která je zcela nerealistická. Může je vést ke srovnávání, k negativnímu vnímání vlastního těla či k přehnanému očekávání od vlastního sexuálního výkonu. Je například třeba upozorňovat na to, že velikosti a tvary pohlavních orgánů, které v pornu vidíte, ani sexuální výkony či polohy, jež herci předvádějí, nemusí být realistické.

Leckdo by pak předpokládal, že častá konzumace porna bude u dospívajících sexuální aktivitu zvyšovat nebo povede k vyšší četnosti neobvyklých sexuálních praktik. Vypadá to ovšem spíš naopak. Podle dostupných statistik u mladých lidí naopak roste věk prvního pohlavního styku a klesá frekvence pohlavních styků. Mladí lidé tak dnes mají méně interaktivního sexu a naopak více sexu solitérního. Je tedy možné, že se vybíjejí solitérní sexuální aktivitou u porna, což je nenutí tak brzy začínat se sexem interaktivním. Jestli je to z populačního hlediska dobře, či špatně, už je ale spíš otázka na sociology.

Video: Jsem asexuál. Sex jsem nikdy nezkusil, říká Beck

Jsem aromantický asexuál. Nepotřebuju partnera a nedokážu se zamilovat, není to jen póza, popisuje Ondřej Beck. | Video: Emma Smetana
 

Právě se děje

Další zprávy