Sériový vrah Ted Bundy má další potvrzenou oběť. Policie po letech rozpletla zapomenutý případ

Sériový vrah Ted Bundy v sedmdesátých letech zavraždil minimálně třicet žen. Mnoho dalších případů k němu sice vede, neexistují ale důkazy, které by ho mohly spolehlivě usvědčit. Jeden z nich se ale nyní policii po dlouhých 51 letech podařilo s Bundym spojit. Zavražděná dospívající dívka se tak po letech alespoň symbolicky dočkala spravedlnosti.

Úřady v americkém Utahu oficiálně uzavřely starý případ, se kterým si vyšetřovatelé dlouhých 51 let nevěděli rady. Díky použití nové DNA technologie bylo možné přiřadit zavražděnou dospívající dívku k dosavadním obětem sériového vraha Teda Bundyho.

V roce 1974 se Laura Ann Aimeová, které v tu dobu bylo 17 let, vypravila na Halloweenskou party. Z té se ale domů už nevrátila a její tělo našli o měsíc později turisté v kaňonu American Fork.

Kancelář šerifa v Utahu oznámila, že nově provedené testy nezpochybnitelně potvrdily, že dříve neznámé DNA, které se na těle mrtvé dívky našlo, patří právě Bundymu.

K vraždě Laury se před smrtí přiznal

Ted Bundy v sedmdesátých letech děsil Američany svým vražedným řáděním. Mezi lety 1974 až 1978 zavraždil minimálně třicet žen. Existují ale indicie, které ho spojují také s dalšími zločiny, které se mu však dosud nepodařilo prokázat. Případ Laury Ann je jeden z nich.

Než byl v roce 1989 na Floridě Bundy popraven, přiznal se k tomu, že má prsty v Lauřině smrti. Neuvedl žádné bližší detaily a tehdejší forenzní metody ho nedokázaly usvědčit. Proto se policie rozhodla případ ponechat otevřený až do doby, kdy bude možné bez jakékoliv pochybnosti prokázat nebo naopak vyvrátit Bundyho vinu.

Po rozchodu se projevily temné choutky

Bundy vedl dlouhé roky dvojí život. Dokázal vystupovat jako spořádaný student a milující partner, měl ale také druhou tvář, která byla o poznání děsivější. Vyžíval se v násilí a postupně zacházel dál a dál, což nakonec vyvrcholilo brutálními útoky na Floridě.

Celé jeho jméno znělo Theodore Robert Cowell a narodil se svobodné matce. Protože se psal rok 1946 a mít dítě mimo manželství tehdy znamenalo stigma, vychovávali ho prarodiče jako vlastního syna. Během školních let působil jako plachý a slušný mladík, po maturitě nastoupil na univerzitu a zprvu se nezdálo, že by s ním bylo něco v nepořádku.

Na vysoké škole potkal svou přítelkyni Stephanii Brooksovou, za nějakou dobu se s ním ale dívka rozešla. Bundyho to zasáhlo, toulal se po městě a začal také krást. Jeho okolí si ale ničeho podezřelého nevšimlo, protože navenek působil jako talentovaný a společensky angažovaný mladý muž.

Na první pohled slušný Bundy měl kromě toho temné choutky. Projevoval se u něj voyeurismus, ten mu ale po čase přestal stačit. Proto se začal na veřejných místech seznamovat se ženami a získávat jejich důvěru. Často se snažil vzbudit soucit tím, že nosil falešnou sádru na ruce. Jakmile ho dotyčná začala považovat za přítele, vylákal ji na odlehlé místo a zaútočil na ni.

Dvakrát utekl z vězení

V roce 1957 ho policie poprvé zatkla v souvislosti s únosem ženy, za což od soudu odešel s trestem 15 let za mřížemi. Ve vězení byl také v roce 1977, příliš dlouho tam ale nezůstal. Podařilo se mu totiž vyskočit z okna vězeňské knihovny a utéct. Policie ho sice po osmi dnech dopadla, Ted Bundy ale uprchl znovu a na útěku pokračoval v násilí na ženách a zabíjení.

Definitivně nad ním spadla klec v únoru roku 1978, kdy ho soud potrestal hned trojnásobným trestem smrti. V elektrickém křesle nakonec zemřel v roce 1989 a během období, kdy na popravu čekal, se svůj osud mnohokrát neúspěšně pokoušel zvrátit.

Během pobytu vězení Bundyho vyšetřovala soudní znalkyně Dorothy Otnowová Lewisová, která u něj zjistila bipolární afektivní poruchu. Násilí se podle jejího názoru dopouštěl především během svých depresivních fází. Všimla si také sklonu k psychopatii. Takový člověk zpravidla nemívá psychotické fáze a dokáže rozlišit dobro a zlo. Problém je ale v tom, že jen zřídka pocítí soucit nebo pocit viny.

V případě Teda Bundyho je to o to horší, že úspěšně vystudoval psychologii. Nelze tedy říci, že by jeho intelekt a znalosti neumožňovaly realistický náhled na vlastní duševní stav. Pokud by tak chtěl vlastní problémy řešit s odborníky, určitě pro to měl veškeré dostupné nástroje. Rozhodl se to ale neudělat.