Šel s detektorem přes pole, přístroj náhle začal zuřivě pípat. Pod zemí čekalo římské jmění

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Vyrazil s detektorem kovů na obyčejné pole a po několika nálezech čekal, že signál utichne. Jenže přístroj pípal dál. Oliver Riedl proto přestal kopat a zavolal archeology, kteří ze země nakonec vyzvedli 934 římských stříbrných mincí o váze přes tři kilogramy. Poklad někdo ukryl téměř před dvěma tisíci lety a už se pro něj nikdy nevrátil.

Oliver Riedl našel na poli poblíž Wesselingu jižně od Kolína nad Rýnem nejprve jednu římskou stříbrnou minci. Pak další. Když jich měl patnáct a detektor kovů stále hlásil další kov v zemi, přestal kopat a zavolal archeology.

„Bylo mi jasné, že tady v zemi leží něco většího,“ popsal později okamžik nálezu. Odborníci z archeologického úřadu Landschaftsverband Rheinland místo prozkoumali a jejich očekávání nález rychle překonal. Ze země nakonec získali 934 stříbrných denárů o celkové hmotnosti 3,1 kilogramu. Jde o největší mincovní poklad z období císaře Hadriána, jaký archeologové dosud v Německu znají. Ve světovém měřítku ho LVR označuje za pátý největší soubor z tohoto období.

Mince přitom nevznikly v jedné době. Nejmladší pochází z let 124 nebo 125 našeho letopočtu, takže majitel poklad pravděpodobně ukryl za vlády císaře Hadriána, který vládl mezi lety 117 a 138. Největší část souboru však razily mincovny už za flaviovských císařů v letech 69 až 96.

Jedna mince vyčnívá ještě výrazněji. Pochází z roku 148 před naším letopočtem, tedy z časů římské republiky. Když se dostala do země s ostatními denáry, měla za sebou více než 270 let oběhu. Lidé ji stále považovali za platnou. Celý soubor tak pokrývá téměř tři století římských dějin.

Kdo poklad zakopal a proč?

Proč někdo takový majetek schoval, už archeologie s jistotou neřekne. „O motivech samozřejmě můžeme jen spekulovat, ale velmi pravděpodobně si někdo chtěl peníze bezpečně uložit. Banky tehdy koneckonců neexistovaly,“ uvedl zemský archeolog Erich Claßen.

Mnohem větší záhadou podle něj zůstává, proč si majitel úspory nikdy nevyzvedl. „Možná zemřel dřív, než to mohl udělat, a znalost o mincích už nestihl předat dál,“ připustil Claßen. Archeologové nevědí ani to, komu peníze patřily. Mohlo jít například o člověka žijícího na některém z římských statků v okolí.

O skutečné hodnotě pokladu dává alespoň přibližnou představu tehdejší vojenská mzda. „Obyčejný voják v legii tehdy vydělával 300 denárů ročně,“ vysvětlila archeoložka Rahel Otteová, která mince podrobně zkoumala. Zhruba polovinu této částky ale armáda strhávala na jídlo a vybavení.

„Legionář by tedy musel přibližně šest let odkládat veškeré peníze, které mu zůstaly k dispozici, aby nashromáždil částku odpovídající pokladu z Wesselingu,“ dodala Otteová.

Nález má pro archeology cenu také kvůli způsobu, jakým ho Riedl objevil. Detektor používal při povoleném průzkumu a po prvních mincích práci zastavil a kontaktoval úřad. Odborníci tak mohli celý soubor zdokumentovat v původním kontextu, vyzvednout ho v bloku a následně rozebrat v restaurátorské dílně.

Poklad nyní vystavuje LVR-LandesMuseum v Bonnu. Tajemství člověka, který před téměř dvěma tisíci lety zakopal své jmění a už se pro něj nevrátil, však zatím zůstává v zemi spolu s jeho jménem.