Sedm z devíti hranic bezpečné planety už lidstvo překročilo. „Nemáme dost času,“ varují vědci

Je to něco jako preventivní prohlídka celé planety Země. Místo krevního tlaku, cholesterolu nebo hladiny cukru ale vědci sledují koncentraci skleníkových plynů, stav ekosystémů, sladké vody, oceánů, půdy nebo množství člověkem vytvořených látek v životním prostředí.

Výsledek letošní kontroly není nikterak povzbudivý.

Podle nové vědecké hodnoticí zprávy Planetary Health Check 2026 lidstvo překročilo sedm z devíti takzvaných planetárních hranic. Ještě závažnější je, že všech sedm se nyní nachází na dosud nejvyšší zaznamenané úrovni překročení.

Související

Pár vzácných chvil s Jane Goodallovou: neztratila se mezi šimpanzi ani v Simpsonových

„Diagnóza je jednoznačná,“ shrnuje hlavní autor zprávy Boris Sakschewski z Postupimského institutu pro výzkum dopadů změny klimatu (PIK). Podle něj s rostoucím tlakem stoupá také nebezpečí rozsáhlých a dlouhodobých změn a současně se zmenšuje prostor pro chyby při jejich řešení.

Na letošní zprávě pracovalo více než 60 vědců. Nejde přitom o předpověď konkrétní katastrofy ani o tvrzení, že po překročení určité čáry planeta náhle přestane být obyvatelná a zanikne. Planetární hranice mají popsat prostor, ve kterém může zemský systém zůstávat relativně stabilní a odolný vůči výkyvům.

Čím dále se lidstvo za některou z nich dostane, tím více podle vědců roste riziko změn, které už nemusí být snadné vrátit zpět.

Sedm problémů najednou

Za bezpečnou mezí jsou podle současného hodnocení změna klimatu, narušování integrity biosféry, změny ve využívání půdy, narušení koloběhu sladké vody, změny toků dusíku a fosforu, takzvané nové entity v životním prostředí a okyselování oceánů. Právě oceány se k seznamu přidaly jako poslední. Jejich okyselování překročilo podle hodnocení bezpečnou hranici už v roce 2025.

Důvod úzce souvisí se změnou klimatu. Oceány absorbují část oxidu uhličitého, který lidé vypouštějí do atmosféry. Tím se ale mění chemické složení mořské vody a klesá její pH. Problém se týká především organismů, které vytvářejí schránky nebo kostry z uhličitanu vápenatého, včetně korálů.

Rozsah stresu, kterému jsou dnes korálové útesy vystavené, ukazují i data citovaná letošní zprávou. Od ledna 2023 do září 2025 zasáhl tepelný stres spojený s bělením přibližně 84 procent světové plochy korálových útesů. Podle autorů jde o největší globální událost tohoto druhu, jaká byla dosud pozorována.

Související

Za ničivými povodněmi v Himálaji stojí i klimatické změny, míní experti

Jiným problémem jsou látky, které přírodní systém v takovém množství nebo podobě historicky neznal. Do kategorie „nových entit“ vědci zahrnují mimo jiné syntetické chemikálie a plasty. Scientific American jako příklady uvádí také pesticid DDT nebo vysoce perzistentní látky PFAS.

Zvláštní kapitolu představují dusík a fosfor. Jejich nadměrné používání například v hnojivech mění přirozené biogeochemické cykly a po splavení do řek, jezer a moří může podporovat masivní rozvoj řas a sinic.

Jednotlivé hranice přitom nefungují odděleně. Změna klimatu může zhoršovat stav ekosystémů, nedostatek vody oslabovat vegetaci a poškozená krajina zase hůře zvládá extrémní počasí. Autoři proto planetární hranice popisují jako propojený systém.

Přírodní brzda může slábnout

Letošní zpráva věnuje zvláštní pozornost také přírodním úložištím uhlíku.

Lesy, půda a další vegetace každoročně absorbují významnou část oxidu uhličitého, který lidstvo vypustí. Fungují tak jako přirozený nárazník, jenž část lidského vlivu na klima tlumí.

Jenže samotné tyto systémy čelí rostoucímu tlaku.

Opakující se vedra, sucha, požáry a degradace ekosystémů mohou schopnost krajiny uhlík pohlcovat oslabovat. V některých regionech se může dokonce stát, že ekosystém začne uvolňovat více uhlíku, než přijímá.

Sakschewski upozorňuje, že strategie dosažení čistých nulových emisí s fungováním těchto přírodních propadů uhlíku počítají. Současná pozorování podle něj vyvolávají obavu, zda Země neztrácí část schopnosti tlak lidské činnosti přirozeně tlumit.

Zpráva zároveň zdůrazňuje, že některé modely mohou odolnost pevninských úložišť uhlíku nadhodnocovat.

Extrémy nejsou izolované události

Autoři dávají výsledky do souvislosti také s událostmi posledního roku.

Monzunové povodně v Pákistánu v roce 2025 zasáhly více než 6,9 milionu lidí. Obsah tepla ve světových oceánech dosáhl nového rekordu. V západní Evropě následovalo v roce 2026 rekordně teplé období června a července spojené se suchem a rozsáhlými požáry.

Rekordní vedra zaznamenaly také Japonsko, Jižní Korea nebo části Blízkého východu.

Související

Smrtící vedra v Itálii, na plážích v Apulii našli už pět mrtvých. A má být hůř

Autoři přitom neříkají, že každý požár, povodeň nebo sucho způsobuje jediný faktor. Dopady extrémů podle nich zesiluje kombinace lidského oteplování, poškozených ekosystémů, nedostatku vody, změn využití půdy i zranitelnosti lidí, kteří se jim ocitnou v cestě.

Hindou Oumarou Ibrahimová z iniciativy Planetary Guardians upozornila, že události v Pákistánu, Karibiku, Evropě nebo na korálových útesech nelze vnímat jako několik zcela oddělených krizí. Podle ní jde o projevy jednoho planetárního systému, který je vystaven stále většímu tlaku.

Dvě hranice zatím odolávají

Z devíti sledovaných oblastí zůstávají dvě na globální úrovni uvnitř bezpečného prostoru: stav stratosférické ozonové vrstvy a koncentrace aerosolů v atmosféře. A právě ozonová vrstva nabízí důležitý protipříklad k jinak varovnému obrazu.

Její stav se zlepšil díky mezinárodnímu Montrealskému protokolu, který postupně omezil látky ničící ozon. Scientific American upozorňuje, že ze všech devíti hranic právě ozon vykazuje nejjasnější návrat správným směrem.

Také množství aerosolového znečištění v globálním měřítku klesalo, přesto mohou v některých regionech koncentrace zůstávat nebezpečně vysoké. Planetary Health Check tak není jen seznamem problémů. Ukazuje zároveň, že cílená opatření mohou planetární trend změnit.

„Nemáme dost času,“ upozorňuje spoluautor zprávy a ředitel PIK Johan Rockström. Podle něj však lidstvo stále má znalosti, schopnosti i dostupná řešení, která mohou směr vývoje změnit.

Podstatou konceptu planetárních hranic ostatně není určit datum katastrofy. Má upozornit na něco jiného: čím více bezpečnostních limitů Země lidstvo současně překračuje a čím dále za nimi postupuje, tím menší zůstává prostor, ve kterém se může spoléhat na stabilní planetární systém, v němž se lidská civilizace dosud vyvíjela.

VIDEO: Hrozí, že se z naší planety stane místo, kde se nebude dát žít, Attenborough to říká už dlouho

Zdroj: Planetary Health Check 2026, Potsdam Institute for Climate Impact Research, Scientific American