Online už jich Šedá nastřádala téměř devět tisíc, lidé přihlašují své vlastní nešvary, to, co je štve u blízkých nebo u Čechů obecně. Mohou také vybrat, zda zlozvyk od někoho zdědili nebo odkoukali. Těžiště její práce je ale sběr zlozvyků v terénu - obchází školy, náměstí, obchody, bary, ale i svatby. Někdy se domlouvá předem, jindy usoudí, že je jednodušší přijít bez ptaní.
Nezajímají ji přitom klišé, jako je kouření, okusování nehtů nebo cvakání propiskou. Její ambicí není zjistit, který zlozvyk je nejčastější, ale dozvědět se od lidí, co je činí jedinečnými. Postupně pracovala na způsobech, jak z účastníků dostat to nejzajímavější.
"Zakázala jsem také psát bílé ponožky v sandálech jako národní zlozvyk. Troufnu si říct, že když se kolem sebe v létě podíváte, zas tolik lidí je nemá. Rozdávám proto asi dvacet formulářů. Když se lidé překlenou přes hranici stereotypu, musí se zamyslet a dostanou se tak k něčemu zajímavému," vysvětluje.
Dalším způsobem, jak účastníky rozmluvit, je uvádění příkladů jiných lidí nebo i umělkyně samotné. "Lidé si myslí, že žádné zlozvyky nemají, ale když jim řeknu cizí nebo ty své, rozpovídají se. Jako příklady jim uvádím hodně ulítlé zlozvyky, které jsou za hranicí toho, co by chtěl člověk sdílet, třeba sexuální - že u toho nějaká dvojice sleduje detektivku, jiná si zpívá," vyjmenovává.
"Často se toho chytnou. Od jednoho páru třeba zaznělo, že když spolu mluví, doprovázejí se i na záchod, aby nepřerušovali konverzaci. Takové věci nechceme sdílet, ale když se to řekne nahlas, vede to k pobavení a je nám to sympatické," věří.
To máš určitě po fotrovi
Přírodovědec Gregor Mendel, jehož má projekt Šedé připomenout, měl sám minimálně jeden zlozvyk - byl vášnivým kuřákem a zbyly po něm propálené ubrusy. Umělkyně se domnívá, že byl také workoholikem. Nevychází ale jen z toho. Předpokládá, že alespoň část zlozvyků může být zděděná nebo odkoukaná od blízkých či rodiny.
Právě v tom nachází spojitost s moravským objevitelem základních principů dědičnosti. I když odborníci by s touto zkratkou zřejmě nesouhlasili, umělkyně vysvětluje, že se jedná o dobrý způsob, jak osobnost vědce přiblížit veřejnosti a zejména dětem.
"I pro mě jako pro dítě bylo složité najít vztah k osobnostem, které jsem znala jen jako sochu na náměstí. Nikdo mi nepomáhal, abych se s nimi ztotožnila. Se zlozvyky se každý den setkáváme, rodiče nám nadávají, kritizují, ptají se nás, kde jsme to vzali, říkají: to máš určitě po fotrovi," říká Šedá. Cestou podle ní není vysmívat se mladé generaci, že si významného přírodovědce plete s fotbalistou či youtuberem, ale nabídnout jí něco, co s osobností Mendela souvisí a s čím se každodenně setkává.
Neznalost až ignorace významných osobností je podle Šedé ostatně jedním z velkých českých národních zlozvyků. "Když jsem byla do projektu pozvaná, překvapilo mě, že svým přínosem je Mendel srovnatelný s Darwinem, ale Češi ho moc neznají. Přišlo mi proto zajímavější zkoumat nás - proč tyto osobnosti neznáme a co to o nás vypovídá," vrací se k prvotní myšlence projektu.
Podle Šedé si Češi málo považují lidí, kteří něco dokázali, a tento nešvar vztahuje i ke své vlastní práci. "V zahraničí nikdo nezpochybňuje mou práci, přistupují ke mně jako ke člověku, který má určité zkušenosti, a dají mi prostor něco realizovat. V Česku začínám stále od znova. Ptají se mě, jestli si myslím, že to zvládnu, jestli to nedopadne špatně. Důvěra se zde buduje strašně pomalu," přiznává.
Síla ve slabostech
Šedá je přesvědčená, že sdílení vlastních neduhů může působit až terapeuticky, což pozoruje hlavně při sběru v kolektivech, třeba ve školách. "Když jsem se v jedné ze škol pustila do toho, že bychom si je přečetli nahlas, nastala panika. Všichni pak byli překvapení, jak to bylo úlevné. Porozuměli si lidé, kteří se spolu ve třídě dříve vůbec nebavili. Děti, které spolu sedm let nemluvily a sedí na opačných koncích třídy, na sebe začaly volat: To jsem nevěděl, že to máš taky, nikdy jsi to neřekla. Ukázalo se, že ve slabostech máme mnoho styčných bodů," říká.
Věří, že pokud se akce provede správně, může kolektiv posunout. Ideální podle ní je, když třídu na chvíli opustí vyučující, děti mají totiž před autoritami tendenci uvádět ty "správné" zlozvyky. "Jde vidět, že lidé nejsou zvyklí se o slabostech bavit. Je to pro ně příliš osobní nebo si nemyslí, že by to mohlo přinést něco pozitivního. Jsme zvyklí se chválit nebo sdílet věci, na které jsme pyšní. Soutěžení ale přináší frustraci. Kompetitivnost má své místo, ale řada lidí se s nikým porovnávat nechce. Nejoblíbenější jsou ve třídách často ti, kteří sociálně propadají," tvrdí umělkyně.
Kateřina Šedá (44)
- Absolventka ateliéru Grafika II Akademie výtvarných umění v Praze.
- Zaměřuje se na sociálně laděné experimenty či happeningy, které mají za cíl vyvést účastníky ze zaběhnutých stereotypů, přestavět jejich vztahy a trvale změnit chování. Média ji proto někdy zjednodušeně nazývají "sociální architektkou".
- Je například autorkou projektu Made in Slavutych, v rámci nějž přiměla obyvatele ukrajinského města Slavutyč, aby podali největší skupinovou žádost o víza do České republiky, nebo UNES-CO, který upozorňoval na absenci "normálního života" v centru Českého Krumlova.
- Je v pořadí druhým českým umělcem, který měl samostatnou výstavu v londýnské Tate Modern.
- Získala ocenění Magnesia Litera nebo Cenu Jindřicha Chalupeckého.
- Momentálně pracuje kromě Národní sbírky zlozvyků také na projektu mobilní rozhlasové stanice Radio GUGGACH pro městskou část švýcarského Curychu.
Sepsání zlozvyků podle ní může také ukázat, kolik jich plyne z toho, do čeho nás tlačí rodinné či společenské normy. To se často projevuje zejména u zvyků, které uvádějí děti. "Přihlašují to, co dospělým jako zlozvyk nepřijde - že musí zdravit lidi, které zdravit nechtějí, a slavit věci, které slavit nechtějí. Člověk si uvědomí, kolik věcí dělá proto, že to po něm společnost vyžaduje, a jak málo prostoru mu zbývá pro jeho vlastní rozhodnutí," upozorňuje Šedá. To se prý ukázalo, i když si sepsala své vlastní zlozvyky, kterých je několik desítek.
Pustila se také do sběru profesních zlozvyků, které by měly ukázat něco o jednotlivých povoláních. "Jedna prodavačka napsala, že než Čech přijede k pokladně, minimálně jednu položku v košíku sežere," dává příklad.
Problém prý mívá s lékaři, kteří mívají pocit, že porušují lékařské tajemství. "Snažím se jim vysvětlit, že je to anonymní a nemusí sdílet ani své jméno. Jeden zubař mi řekl, že si jeho pacientka piluje protézu pilníkem na nehty a že další pacient si otevírá zuby lahve piva a neustále je má ulámané. Jeden zlozvyk mi nechtěl říct, protože mu přišel nechutný a měl pocit, že by to neměl jako zubař sdílet. Pak vyšlo najevo, že jedna paní si přilepovala protézu na horní patro klasickým lepidlem. To mi ani tak nechutné nepřišlo," říká.
Zlozvyky, které ji zaujmou, sdílí Šedá na svém Facebooku. Pozoruje však, že její sledující mají občas potřebu se proti nim ohradit. "Někdo přihlásil zlozvyk, že tykáme Vietnamcům, a na Facebooku se rozjela obrovská diskuse, jako by to byl můj zlozvyk. Češi mají občas tendenci se bránit, že to opravdu nedělají. Buď kritizují mě, nebo mi píší, že je to nechutné. Já jim musím vysvětlit, že to není můj zlozvyk a že jej ani neobhajuju," vysvětluje.
Vzdálení příbuzní
Umělkyně bude ve sbírání zlozvyků pokračovat minimálně do konce roku. Zatím neobjela některé části republiky a chtěla by také získat více odpovědí od lidí nad 90 let a od předškolních dětí. "Jako mezník jsem si stanovila deset tisíc a teď jsme asi na devíti, ale třeba tisícovka z toho bude kousání nehtů, takže si chci nechat rezervu," zmiňuje.
Pro její počiny je prý typické, že chvíli trvá, než se pro ně lidé nadchnou. "Okolí mě od toho zrazovalo, ale myslím, že se mi podařilo najít zábavnou rovinu projektu. Vymyslela jsem schéma, kdy se trochu shazujeme a děláme si ze sebe srandu, což tomu prospělo. Je důležité, aby lidé neměli pocit, že je chci rozebírat a způsobit jim depresi ze sebe sama," myslí si.
Po samotném sběru by Šedá chtěla zlozvyky analyzovat a sestavit "Mendelovu tabulku zlozvyků". Na základě ní by si každý mohl vytvořit svůj zlozvykový profil a najít své "vzdálené příbuzné", jak se v rodině umělkyně říká lidem, s nimiž někdo sdílí nešvary. Ti by se pak mohli setkat.
"V klasifikační tabulce by si pak člověk mohl zakliknout svůj profil a mohl by mu vypadnout někdo s podobným profilem. Kousání nehtů budete mít společné s dalšími tisíci lidí. Ale pokud zadáte, že si koušete nehty, myslíte si, že jste chytřejší než manžel, všude chodíte brzo a pozdě usínáte, vypadne vám dost málo lidí. Mám zatím ne úplně konkrétní představu, jak bude živé setkání vypadat, ale toto by měl být jeden z hlavních výstupů," představuje si Šedá.
O českých zlozvycích by chtěla také vydat publikaci na způsob encyklopedie. Jedním z jejích zlozvyků je ostatně to, že má příliš velké plány.