Miliardy tun vody v Amazonii převažují planetu. Vědci z NASA naměřili nečekaný výkyv

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Naše planeta není nehybná koule. Pod obří vahou sněhu v Eurasii nebo tisíců miliard tun dešťové vody v Amazonii se zemská kůra prohýbá a těžiště celé Země neustále putuje. Vědci z NASA nyní díky laserovým měřením zjistili, že se střed planety chová úplně jinak, než předpokládaly dosavadní modely. Drobné milimetrové odchylky přitom přímo ovlivňují přesnost globální navigace.

Stačí, aby v Eurasii napadl sníh nebo Amazonii zasáhly vydatné deště. Obrovské množství vody a ledu dokáže posunout bod, kolem kterého obíhají družice a od kterého se odvíjejí přesná měření naší planety. A udržet s ním krok je překvapivě obtížné. Nová studie navíc ukázala, že se těžiště pohybuje jinak, než si vědci dosud mysleli.

„Nyní odhadujeme, že rozsah každoročního pohybu těžiště Země tam a zpět je přibližně poloviční oproti tomu, co jsme si mysleli před osmi lety,“ popsal hlavní autor výzkumu Donald Argus z Laboratoře tryskového pohonu NASA v jižní Kalifornii. Tým své výsledky zveřejnil v časopise Geophysical Journal International.

Proč na tom záleží? Pokud vědci neurčí polohu těžiště správně, odchylka se může promítnout do družicových údajů, mapování i navigace. Dva předchozí mezinárodní odhady z let 2017 a 2023 se přitom lišily o sedm milimetrů. To nezní jako mnoho, ale rozdíl byl téměř stejně velký jako samotný pohyb, který se snažily zachytit.

„Ačkoli se tyto pohyby mohou zdát nepatrné, náš moderní svět spoléhá na mimořádně přesná měření polohy,“ upozornil spoluautor studie Felix Landerer.

2400 miliard tun vody v Amazonii

Těžiště se nemusí přesně překrývat s geometrickým středem Země. Jeho poloha totiž závisí na rozložení hmoty – a vědci nyní popsali, jak s ním jednotlivá roční období pohybují. V březnu dosahuje množství sněhu v Severní Americe a Eurasii maxima. Nahromaděná masa posouvá těžiště přibližně o tři milimetry směrem k severnímu pólu.

Už o měsíc později se výrazně projeví dění tisíce kilometrů odtud. V povodí Amazonky vrcholí množství dešťové vody zhruba na 2400 miliardách tun. Taková zátěž vychyluje těžiště o 2,2 milimetru směrem k Jižní Americe. Mezi srpnem a říjnem zase do oceánů přibývá voda z tání a dešťů a těžiště se posouvá k jižnímu Pacifiku.

Do tohoto každoročního přetahování zasahuje dokonce i vzduch. Studená zimní atmosféra je hustší a její rozložení pomáhá kolem prosincového slunovratu vychylovat těžiště směrem k Arábii, Asii a severní Africe. V červnu se podobný vliv projevuje nad Jižní Amerikou a jižní Afrikou.

Ani měřicí stanice nestojí pevně

Vystopovat tyto drobné výkyvy pomáhají už desítky let dvě družice LAGEOS. Připomínají kovové diskokoule, každá váží přibližně 408 kilogramů a jejich povrch pokrývají odrazné hranoly. Pozemní stanice k nim vysílají laserové pulzy a měří jejich návrat. Z přesných vzdáleností pak vědci odvozují polohu těžiště.

Jenže tento postup má háček. Stanice jsou po světě rozmístěné nerovnoměrně. A ani ony samy nejsou nehybné: když se zemská kůra pod tíhou vody a ledu prohne, posunou se spolu s ní.

Argusův tým proto přidal sledování pomocí GPS a údaje o drahách dalších družic. Zároveň započítal deformace povrchu, které by jinak mohly výsledek zkreslovat.

Přínos má být především praktický. Přesnější určení těžiště podle Landerera pomůže vytvářet spolehlivější základy pro mapování a navigaci, od celosvětové lodní dopravy po precizní zemědělství.