Růžová planeta mate astronomy. Webbův teleskop odhalil něco, co nikdo nečekal

Je růžová, zahalená do podivného oparu a vědci dodnes nevědí, jestli jde o planetu, nebo o nepovedenou hvězdu. Teď ale kolem záhadného objektu GJ 504 b učinili objev, který může změnit pohled na studium vzdálených světů. Díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba totiž objevili něco zvláštního: důkazy o existenci slaných mraků v jeho atmosféře.

Tajemný svět zahalený do narůžovělého oparu mate astronomy už více než deset let. Patří k nejchladnějším objektům planetární hmotnosti a v kosmickém měřítku je přitom doslova coby kamenem dohodil. Od Země ho dělí „jen“ 57 světelných let a obíhá kolem hvězdy podobné našemu Slunci.

Svou hmotností, která odpovídá zhruba 25 Jupiterům, se ale pohybuje na samotné hranici mezi obří planetou a hnědým trpaslíkem – vesmírným tělesem, které je přechodem mezi velkou planetou a hvězdou.

„Růžová planeta je nejchladnější průvodce hvězdy, jaký byl kdy objeven pomocí pozemních přístrojů,“ popsal vedoucí výzkumu Aneesh Baburaj z americké Severozápadní univerzity.

Řada týmů z celého světa se v minulosti pokoušela zkoumat jeho záři pomocí různých přístrojů, ale bez výsledku. Právě proto se tato „růžová planeta“, jak se objektu přezdívá, stala ideálním cílem pro teleskop Jamese Webba. „Když jsme konečně získali její spektrum, hned vypadalo zajímavě. Jakmile jsme se ale do dat ponořili hlouběji, zjistili jsme, že je úplně jiné než cokoli, co jsme dosud analyzovali,“ podotkl Baburaj.

Slané mraky změnily všechno

Přestože má GJ 504 b teplotu okolo 290 stupňů Celsia, patří k nejchladnějším známým objektům svého druhu. Právě díky tomu se v její atmosféře mohou odehrávat procesy, které astronomové dosud neviděli.

Webbův teleskop odhalil, že atmosféra obsahuje vodní páru, metan, oxid uhličitý i čpavek. Když se ale vědci pokusili vytvořit počítačový model planety, nic nevycházelo. Simulace odporovaly fyzikálním zákonům. Zlom nastal až ve chvíli, kdy do modelů přidali oblaka tvořená solemi.

„Když jsme je do modelů zahrnuli, potlačily signatury molekul ukrytých v hlubších vrstvách atmosféry. Teprve potom výsledky začaly dávat fyzikální smysl,“ vysvětlil Baburaj. Studii v červnu publikoval časopis Astronomical Journal, zapojila se do ní také NASA.

To, co dříve nešlo, Webb zvládl za dvě hodiny

Ještě před několika lety se přitom zdálo, že tajemství GJ 504 b zůstane navždy skryto. Ani největší pozemní observatoře totiž nedokázaly zachytit dostatek světla.

„V minulosti jiní astronomové pozorovali tento objekt celou noc pomocí některých z největších teleskopů na světě, aby získali jeho spektrum. Přesto ho nedokázali zachytit. S teleskopem Jamese Webba nám celé pozorování zabralo přibližně dvě hodiny – a uspěli jsme,“ popsal Baburaj.

Podle autorů studie jde o první přímý důkaz, že slané mraky hrají zásadní roli v atmosféře takto chladného objektu. Objev by také mohl výrazně usnadnit výzkum dalších vzdálených a slabě zářících světů.