"Rusák? Jako když nazvete Roma cikánem." Rusové odhalují, jak se k nim Češi chovají

Clara Zangová Clara Zangová
7. 5. 2021 10:59
Podnikatel, který poskytuje poradenství pro cizince žijící v Česku, filmař na volné noze živící sebe i svou matku a medik, vnuk skladatele Vadima Petrova, jehož rodina je spjata s ruskými aristokraty. Tři mladí muži ruského původu se podělili o své zkušenosti se životem v Česku, prozradili, proč odešli z Ruské federace, a zmínili se o tom, zda jsou Češi rusofobní, či nikoliv.
Anton žije v Brně už 10 let. Našel si tam manželku a vychovává s ní dceru.
Anton žije v Brně už 10 let. Našel si tam manželku a vychovává s ní dceru. | Foto: Archiv Antona Vaykhela

Devětadvacetiletý Anton se do Česka přistěhoval před deseti lety. V Rusku už sice chodil na univerzitu, ale rozhodl se, že by chtěl studovat v Evropské unii. Zjišťoval si informace o vzdělávacích systémech v různých zemích, a nakonec mu z toho vyšla volba mezi Českou republikou a Německem. "Čeština se mi zdála jednodušší a rozhodl jsem se, že odjedu sem," vypráví Anton.

Dostal se na obor sportovní management na Masarykově univerzitě, usadil se v Brně, našel si zde ženu a vychovávají spolu dceru. Jeho manželka Ksenia, která pracuje jako tatérka, pochází také z Ruska, ale potkali se až na Moravě. 

Za odchodem Antona z Ruské federace nebyly politické důvody. Chtěl prý získat lepší kvalifikaci, než jakou by mohl nabýt v rodné zemi, a sliboval si od Česka lepší zázemí pro podnikání v oblasti sportu. Nakonec ale od kariéry ve sportu upustil a založil Centrum na podporu cizinců, které poskytuje praktické rady lidem, již se rozhodli v Česku žít.

"Po roce bydlení tady jsem pochopil, že na trhu docela chybí podpora pro studenty ze zahraničí, začal jsem rozjíždět web a na sociálních sítích jsem odpovídal na otázky jiných studentů," popisuje. Praktické rady dnes poskytuje Anton i na svém Instagramu, a to zejména pro rusky mluvící. Radí například s tím, ve kterém městě je nutné za svoz odpadu platit zvlášť a kde je zase součástí nájmu. Jeho profil má 13 tisíc sledujících.

"Hodně často narážím na to, že lidé ani nedostávají informace o tom, jaké mají povinnosti. Ano, je to všechno veřejně dostupné na stránkách úřadů, ale představte si, že jste se přestěhovala do Kazachstánu, kazaštinu ještě moc neumíte a musíte číst informace na stránkách různých úřadů," přibližuje Anton situaci cizinců. "Vím, že ani všichni Češi nerozumí tomu, co mají platit, proč, kdy a jak," dodává.

Dělení podle státní příslušnosti? Hloupá věc

Sám Anton se prý nikdy nesetkal s předsudky kvůli svému ruskému původu, diskriminaci ale často řeší se svými klienty z Centra. "Bohužel se to stává," připouští. Lidé za ním chodí se stížnostmi ohledně diskriminace na pracovišti i na univerzitách.

"Chápu, že je to utopické, ale dělení lidí podle státní příslušnosti mi připadá jako dost hloupá věc. Příliš dlouho pracuju v oboru, ve kterém denně potkávám desítky lidí z různých zemí, a můžu jistě říct, že všude jsou jak skvělí, dobří a chytří lidé, tak i lidé, se kterými bych nechtěl mít nic společného, a vůbec to nemá co dělat s tím, který stát je považuje za své občany," míní.

Anton tvrdí, že má dost českých přátel, a všichni se ho v souvislosti s česko-ruskou diplomatickou krizí ptali na jeho názor. Je podle něj problematické, že Češi ztotožňují současnou politiku Ruské federace s někdejším Sovětským svazem.

"Nechci obhajovat ruskou politiku, jsem přesvědčený odpůrce jak politiky Sovětského svazu, tak i současné ruské politiky. Ale nese občan odpovědnost za jednání své vlády?" ptá se podnikatel. "Mezi velkým počtem rusky mluvících sleduji zmatenost a nespokojenost s jednáním Ruska. O to horší je pozorovat nenávistné komentáře o ruských občanech žijících v Česku, nebo to dokonce slyšet na vlastní uši," říká.

Nikolas: Rodina prchala do Československa před občanskou válkou

Pětadvacetiletý student medicíny Nikolas Petrov se narodil v Česku, ve svém rodokmenu má ale ruské aristokratické předky. Rodina se svým původem hodně zabývala a ve svém bádání došla až k Rurikovi, ruskému zakladateli dynastie Rurikovců v 9. století našeho letopočtu.

"Moje praprababička, Varvara Repninská, byla z aristokratické rodiny. Repninští jsou juniorní větev Repninů, Repninové zase Obolěnských. Obolěnští jsou nakonec příbuzní bývalé carské rodiny Rurikovců, ale to už je dávná historie," vysvětluje medik. "K Obolěnským už máme daleko, ale s potomky Repninů, od kterých jsme se oddělili v 18. století, dodnes udržujeme kontakt," dodává.

Nikolasova rodina se dostala do Československa ve 20. letech 20. století, když prchala před občanskou válkou v Rusku. Jeho praprababička Varvara byla z osmi dětí a útěk před konfliktem mezi bolševiky a bělogvardějci jich přežilo pět. "Nejdřív přišel praděda Vadim a jeho bratr Vasil, aby vše připravili a zařídili bydlení. Poté přivezli i své rodiče, Varvaru a Vadima. Chvíli žili v Zakarpatské Rusi v Mukačevě, kde prapraděda učil na gymnáziu, zatímco jeho dva synové v Praze studovali medicínu," popisuje Nikolas bohatou rodinnou historii.

Později si oba otevřeli svou lékařskou praxi v Praze. "Vadim ordinoval na Žižkově, kde vyrůstal i můj dědeček, taky Vadim. No a pak už byl můj táta, Vadim, můj prvorozený bratr, taky Vadim, a pak já," vysvětluje. Kontakt s potomky Repninů pomáhal udržovat hlavně Nikolasův děda, nedávno zesnulý hudební skladatel Vadim Petrov. "Posílal si s nimi maily a občas si s nimi volal," říká medik. Se vzdálenými sestřenicemi, které žijí v Americe, se sleduje na Instagramu. Jednou je rodina také navštívila.

Nikolas přiznává, že jeho jméno často vzbuzuje otázku, odkud je "doopravdy". Ale protože si o rodinné historii doma často povídali, nevnímal to jako něco negativního. Naučil se prý rozlišovat mezi předsudky a zvědavostí. "Kdybych se narodil jako Honza Novák, asi bych se taky vyptával každého s neobvyklým jménem, odkud je," dodává.

Budoucí lékař dodnes ctí některé ruské tradice. "Dodržujeme ruské Vánoce, které jsou na začátku ledna. Sejdeme se celá široká rodina, jíme ruská jídla a povídáme si. Vždycky máme bliny, což jsou v podstatě slané palačinky s rybami a kaviárem," přibližuje Nikolas. "Ani nevím, jestli se s ruskými Vánocemi pojí nějaké speciální tradice, nikdy jsme nechodili do kostela nebo nezdobili stromeček," doplňuje.

Zvažoval jsem i změnu příjmení

Nikolas odmalička bojuje s konfliktem mezi "ruskostí" a "českostí". "Na jedné straně byl můj dědeček, kroniky a příbuzní po celém světě, na druhé straně všechny ty strašné věci, které Rusové a Sovětský svaz kdy udělali Čechům," vysvětluje své dilema. "Jednu dobu jsem i zvažoval změnu příjmení, protože jsem styděl za svoje rusství," přiznává.

Předkové Nikolase Petrova uprchli z Ruska ve 20. letech minulého století.
Předkové Nikolase Petrova uprchli z Ruska ve 20. letech minulého století. | Foto: Archiv Nikolase Petrova

S předsudky se prý setkal zejména ze strany lidí, kteří jej tak dobře neznali. Několikrát se mu stalo, že mu někdo předhazoval, že se nemůže k některým věcem vyjadřovat, protože není Čech. "Pak jsem zažil mikroagrese s Rusáky a s tím, že nejsem žádná menšina, vždyť Rusům se nic neděje," vzpomíná. I on vnímá jako problematickou záměnu Ruské federace a Sovětského svazu. Připomíná také, že ne všichni Sověti byli zároveň Rusové.

Podle Nikolase se někteří lidé domnívají, že k Rusům člověk nemůže být xenofobní, protože jsou vždy "ti zlí". "Spousta lidí taky říká věci typu: ty jsi v pohodě, ale Rusáky já fakt nemůžu vystát," tvrdí s tím, že označení Rusák nesnáší. "Rok 1968 nebo současná kremelská politika, ať už na ni má člověk názor jakýkoliv, není bianco šek na rusofobii," myslí si. Dodává, že se proti předsudkům málokdy ohradí, protože nechce na ostatní působit militantně či přecitlivěle.

Efim: Matka nechtěla, abych vyrůstal v ruském prostředí

Šestadvacetiletý filmař Efim Groutskij v Rusku mnoho času nepobyl. Matka byla rozhodnutá ještě před jeho narozením, že nechce, aby tam vyrůstal. V okolí jeho rodičů se v 90. letech pohybovali lidé, kteří se buď upili, nebo skončili na drogách. "Je to paradoxní, když vezmeme v potaz, jaký vztah k drogám a alkoholu mají Češi," směje se filmař. Dalším faktorem při rozhodování rodičů podle něj bylo to, že chtěli, aby jejich syn vystudoval v zahraničí, protože je to vnímáno jako prestižní.

Efim se proto ocitl v České republice, už když mu byl jeden rok. "Byli jsme tady tři nebo čtyři roky. Rodiče měli problém se tady uplatnit, měli trafiku na sídlišti a moc jim to nevynášelo," vysvětluje s tím, že oba rodiče mají vystudovanou vysokou školu. Rodinu kontaktovali známí z Izraele, aby se přestěhovali tam. Ale ani na Středním východě se čtyřčlenné domácnosti nevedlo lépe. Efimovi rodiče se tentokrát museli živit úklidem v supermarketu.

"Po dvou nebo po třech letech jsme se vrátili zpátky do Česka," pokračuje Efim. Přicestoval už jen s matkou. Otec a sestra už v Izraeli zůstali. Efim nyní studuje režii na pražské FAMU, ale studium musel ve druhém ročníku přerušit z finančních důvodů. Jako filmař na volné noze teď neživí jen sebe, ale i matku. Příležitostně dělá střih i kameru, natáčí taneční film v divadle Venuše ve Švehlovce a zastává post technického manažera v kině Edison Filmhub.

Sám jsem byl rusofob

K filmu přičichl už na střední škole, kde natočil krátkometrážní film Rusák. Vyrovnával se v něm se svou zkušeností s předsudky a diskriminací ze strany svých známých a přátel. "Je to o mladém klukovi, který se narodil v Rusku, ale vyrostl v Česku," popisuje umělec děj. "V té době dozníval konflikt v souvislosti s anexí Krymu. Tehdy jsem výraznější předsudky ze strany společnosti a přátel vnímal a měl jsem potřebu se k tomu nějak umělecky vyjádřit," říká.

V posledních letech se už Efim s diskriminací nesetkává. Na rozdíl od Antona tvrdí, že ve vysokoškolském prostředí i v umělecké komunitě se pohybují lidé, kteří většinou nemají ve zvyku házet všechny do jednoho pytle. Také si už mnoho věcí nebere tak osobně jako v mladším věku. "Za to, jaké jsou vztahy Česka a Ruska, si může Rusko jedině samo. Dříve mě to strašně mrzelo, ale na rozdíl od jiných Rusů mám povědomí o srpnu 68 a podobně. Když někdo starší nenávidí ruštinu, protože měl negativní zkušenost s komunismem, neberu si to osobně a rusky před ním nemluvím," vysvětluje.

Mladý filmový tvůrce si myslí, že s přáteli a známými nemá potíže také proto, že s nimi většinou sdílí jejich názory. Svůj vztah k Rusku popisuje spíše jako negativní. "Asi před třemi lety jsem začal sledovat nezávislá ruská média a v jednu chvíli jsem sám byl, nebojím se to říct, rusofob," přiznává. Přesto ale nemá rád, když ho někdo nazývá Rusákem. "Vnímám to tak, jako když někdo nazve Roma cikánem," nabízí srovnání. "Zároveň jsem se ale už posunul a neberu si to osobně a někdy sám sebe z legrace Rusákem nazvu," dodává.

Mohlo by vás zajímat: Čachry ruské ambasády. Zpackala nábor českého důstojníka a sloužila hackerům

Po kauze Vrbětice by měly odejít desítky diplomatů zpět do Ruska, ale jejich rozvědné sítě podle reportéra HN Ondřeje Soukupa nezmizí. | Video: Blahoslav Baťa, Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Aktualizováno před 3 hodinami

Basketbalisté v generálce před kvalifikací na OH porazili Tunisko

Čeští basketbalisté završili generálku před olympijskou kvalifikací vítězně, když porazili v posledním utkání na turnaji v Hamburku Tunisko 85:55, a obsadili konečné třetí místo. Nejlepším střelcem zápasu byl Martin Peterka s 18 body, dalších 14 přidal Patrik Auda. Svěřence Ronena Ginzburga čeká v příštích dnech závěrečné soustředění v Praze a do dějiště kvalifikace v kanadské Victorii odcestují 25. června. První duel s Tureckem tam absolvují 1. července.

"Každý zápas, co jsme odehráli, nám dal hodně zkušeností. Času na tréninky jsme měli málo, ale myslím, že tenhle turnaj byl super. I když jsme některé zápasy prohráli, dalo nám to hodně zkušeností a dobře nás to připravilo na zápasy v Kanadě," uvedl v tiskové zprávě Auda, který se zotavil po zranění kotníku. "Těch pár dní volna a rehabilitace, které jsme měli s fyzioterapeuty, mi pomohly. Teď už jsem skoro stoprocentní na další dny, které budeme trénovat a hrát," uvedl Auda.

Češi, kteří se na turnaji představili bez hlavních hvězd Tomáše Satoranského, Jana Veselého, Jaromíra Bohačíka nebo Vojtěcha Hrubana, se snažili proti Tunisku napravit porážky s Německem (62:95) a Itálií (71:83). V úvodní čtvrtině se dostali díky 11 bodům Martina Peterky do šestibodového náskoku, soupeř ale ještě v závěru hracího období srovnal na 20:20.

Vyrovnaný boj pokračoval i ve druhé části, kdy Češi měli sice dál vysokou úspěšnost střel za tři body, soupeř ale s nimi stále držel krok. Klíčovou sekvenci proto Ginzburgův výběr zaznamenal hned po přestávce, kdy se po 13 bodech v řadě dostal do vedení 57:38. K Peterkovi se střelecky přidal Auda nebo Ondřej Sehnal.

"Po těch dvou prohrách to bylo těžké a tři zápasy ve třech dnech nás stály hodně sil. Celou dobu jsme to chtěli dotáhnout do konce a udělat vše pro to, abychom vyhráli. V poločase jsme se ještě trochu vyhecovali, že jsme chtěli zápas opravdu dotáhnout do vítězného konce," objasnil Auda.

V tuniském týmu byl následně vyloučen po pěti faulech osmibodový Salah Medžri, nicméně hvězda afrického celku se s verdiktem rozhodčích nehodlala smířit a v dalším průběhu zápasu se neustále vracela z kabiny na palubovku. Medžrimu musel nakonec domluvit i trenér Dirk Bauermann.

"Tak už to někdy bývá, že druhý tým, který prohrává, nemá co ztratit a začne hrát tvrději. Myslím si, že jsme to ustáli dobře až do konce," doplnil Auda

Třetí čtvrtinu Češi nakonec vyhráli 27:6 a náskok do závěrečného klaksonu navýšili na rozdíl 30 bodů. Na turnaji skončili s jednou výhrou třetí, Tunisané pořadí uzavřeli. Zvítězili domácí Němci, kteří v přímém souboji o první místo porazili Itálii 91:79.

Přípravný turnaj basketbalistů v Hamburku:

ČR - Tunisko 85:55 (20:20, 42:38, 69:44)

Nejvíce bodů: Peterka 18, Auda 14, Sehnal 12 - Mamáví, Mabruk a Hadidane po 9. Fauly: 24:25. Trestné hody: 18/13 - 18/8. Trojky: 12:3. Doskoky: 42:28.

Německo - Itálie 91:79 (42:46)

Konečné pořadí: 1. Německo 3 zápasy/3 výhry, 2. Itálie 3/2, 3. ČR 3/1, 4. Tunisko 3/0.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Policie řeší pokus o vraždu v pečovatelském domě na Plzeňsku

V zařízení sociálních služeb na Plzeňsku dnes odpoledne devětašedesátiletý senior nožem pobodal o rok staršího muže. Napadený musel být s vážným zraněním letecky přepraven do nemocnice. Útočníka policie zadržela, je podezřelý z pokusu o vraždu. Informovala o tom policejní mluvčí Michaela Raindlová.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 4 hodinami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy