reklama
 
 

Otec Miloše Formana patřil v koncentrácích mezi nejstatečnější. Skauti znovu objevují jeho hrdinství

17. 2. 2017
Miloš Forman v sobotu oslaví 85 let. Skauti v projektu Hrdinové války pátrají po osudu jeho otce, účastníka protinacistického odboje a významného čáslavského skautského vedoucího. Když bylo dnes světově proslulému režisérovi osm let, viděl tatínka naposledy, maminku posledně spatřil o dva roky později. Oba zemřeli v koncentračním táboře na tyfus. Otcovi spoluvězni vzpomínají na Rudolfa Formana jako na hrdinu. "Patřil k nejstatečnějším lidem našeho národa. Byl čistý svým životem, miloval národ, posiloval slabé a pomáhal, kde mohl."
Doporučujeme

Rudolf Forman, otec světoznámého režiséra Miloše Formana, byl člověk, na něhož sedí nálepka "dobrá duše".

Jako nejstarší z osmi dětí musel otci pomáhat po brzké smrti matky s výchovou svých bratříčků a sestřiček. Možná i proto celý život pracoval s dětmi, ať už jako učitel nebo skautský vedoucí.

Miloš Forman byl třetím synem Anny Formanové. Když se později pídil po tom, proč se narodil až dvanáct let po prostředním bratru Pavlovi, dozvěděl se, že je nemanželským dítětem architekta Otty Kohna. Rudolf Forman však byl ten, koho vnímal a miloval jako otce.

Ve třicátých letech to vypadalo, že rodina Formanových prožije idylický život. V létě provozovali hotýlek na břehu jezera, které obec na popud otce Rudolfa přejmenovala z Velkého na Máchovo a místo se stalo ještě atraktivnějším.

Vše se změnilo po příchodu Němců. Miloš Forman ve své autobiografii sepsané s Janem Novákem Co já vím? vzpomíná, že jeho rodina mohla před nacisty odjet za známými do Švédska. Otec však odmítl opustit vlast, když jí je nejhůř. Toto rozhodnutí bylo osudové a rodičům začaly ubíhat poslední a velmi tragické roky života.

Poslední okamžik s tatínkem

Že se něco děje, zjistil malý Miloš až v den s takřka magickým datem - 4. 4. 1940. Gestapo přišlo pro jeho tatínka přímo do učitelského ústavu v Čáslavi, kde Miloš studoval a otec učil. Neměl nejmenší tušení o tom, že se tatínek zapojil jako zpravodajec do protinacistického odboje v rámci organizace Obrana národa.

Na hrdinství Rudolfa Formana se pozapomnělo, nyní ho ale znovu objevili skauti v rámci svého projektu Hrdinové války, v němž pátrají po osudech skautů a skautek, kteří zahynuli během 2. světové války. Rudolf a Anna Formanovi v něm nemohli chybět, patřili totiž k zakládajícím členům skautingu u nás.

Co se tedy dělo po tom, co si muži v kožených pláštích přišli pro tatínka dnes proslulého režiséra? Než ho odvedli, přišel na školní chodbu za tehdy osmiletým Milošem, dal mu psaníčko pro maminku a uklidňoval ho, že je všechno v pořádku. Jenže to byla poslední slova, která kdy od tatínka slyšel, a poslední chvíle, kdy ho viděl.

Ve své autobiografii popisuje, jak tři měsíce chodili s maminkou na čáslavské nádraží ke každému vlaku z Kolína vyhlížet tatínka. Tento rituál ustal, když přišel dopis, že ho z kolínského vězení přemístili do České Lípy.

Na svých webových stránkách má režisér ofocený svůj dopis Ježíškovi na Vánoce 1940. Kromě šály, bot, kabátku, knížky, penálu či pastelek zmiňuje na konci ještě jedno velké přání: "A aby se vrátil Tatík domů."

Ten však putoval z vězení do vězení, zakusil i Pankrác či deset měsíců samovazby ve Zhořelci u Budyšína.

"Ve vězení věděl, že se z něj už nedostane, protože měl špatný profil: veřejný, pracovník, benešovec, skaut, socialista, Český bratr. Nikoho při výslechu neprozradil, vinu bral na sebe a odevzdaně nesl svůj úděl, ve vězení byl vzorem a oporou pro spoluvězně," popisují jeho statečnost skauti ve své stati.

Návrat nežádoucí

Málokdo si asi dokáže představit situaci, kterou režisér zažil 7. srpna 1942 coby desetiletý chlapec, žijící sám s matkou. Tehdy k nim do domu vtrhlo gestapo a odvleklo s sebou maminku, její synek, stonající v posteli, zůstal úplně sám. Pak už ji viděl jen jednou v nechvalně proslulé "Pečkárně" neboli v Petschkově paláci, hlavní úřadovně gestapa v protektorátu. Na dlouhá léta se ho ujal jeho strýc Boleslav.

Do vězení se matka dostala v podstatě nedopatřením, kvůli protinacistickým letákům, které se objevily za roletou čáslavského hokynáře. Ten pak u výslechu uvedl dvanáct jmen svých zákaznic, všechny byly zatčeny, včetně Anny Formanové.

Ve své autobiografii vypráví Miloš Forman i další hořkou kapitolu svého života. Jeho rodiče se mohli z nacistického vězení v klidu vrátit, dokonce i otec odbojář, který po své skvělé obhajobě dostal u soudu jen dva a půl roku.

Zhatil to však osudný detail - gestapák, jenž u manželů Formanových dělal políra na stavbě jejich penzionu a nesnesl podle režisérových slov pomyšlení, že on, příslušník nadřazené rasy, jim přisluhoval. A proto nejprve na maminčiny papíry a později i na ty tatínkovy napsal "Návrat nežádoucí".

Oba měli podobný osud. Z vězení putovali do koncentračního tábora a zemřeli na tyfus - maminka 1. března 1943 v Osvětimi, otec prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, zemřel 10. května 1944.

Skautům se podařilo vypátrat starý dokument Za bratrem učitelem Rudolfem Formanem, v němž na něj jeden z jeho někdejších spoluvězňů vzpomíná těmito slovy:

"Vyřiďte Čáslavským, že Rudolf Forman patřil k nejstatečnějším lidem našeho národa. Jeho činnost ilegální i jeho činnost mezi kamarády ve všech koncentračních táborech je taková, že si zaslouží, aby byl dáván za vzor. Byl čistý svým životem, miloval národ, posiloval slabé a pomáhal, kde mohl. Bude žít v našich vzpomínkách a bude nám chybět, kdykoli si vzpomeneme, že se nevrátil ke svým synům, ke své práci, k veřejné činnosti. Takových lidí by dnes národ potřeboval."

Divadelník a výtvarník Matěj Forman představuje v kostele Nejsvětějšího Salvátora svět kočovného divadla. A vysvětluje, proč půjčili loď Tajemství Činoheráku Ústí. | Video: DVTV |  08:41

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama