reklama
 
 

Češi objevují krásu desek. Pomáhá jim i vinylová královna

3. 7. 2015 14:00
Rozhovor s vinylovou královnu Magdalenou Zemanovou o sběratelské vášni, hudebním vkusu českých zákazníků i kráse starých vinylových desek.

Rozhovor - Magdalena Zemanová začala podnikat už před deseti lety. Začalo to prodejem cédéček a dnes se jí neřekne jinak než vinylová královna. V jejím krámku o ploše 13 metrů čtverečních si totiž přijdou na své především milovníci starých gramofonových desek.

Podnikání, o kterém přednášela i na TEDxPragueWomen, postavila na levné politice; za tisícovku si od ní odnesete minimálně čtyři desky.

Aktuálně.cz: Prodáváte staré vinylové desky, specializujete se na československou a zahraniční hudbu z 60. až 90. let. Není to trochu atypický koníček pro někoho, komu ještě nebylo třicet?

Magdalená Zemanová: Možná to bude tím, že jsem skutečně staromilec. V podstatě nevím, co je to iPhone nebo Spotify. A strašně nerada se s takovými věcmi seznamuju. Dodnes neumím stahovat a vlastně mi to ani nic neříká. Současná hudební scéna mi vcelku uniká, částečně je to i mou hudební vybíravostí a poslechovou vytížeností v obchodě.

A.cz: Byla hudba vždycky váš koníček?

Jistě, už odmalička. Naši mě museli odhánět od piána. Vlastně jsem se chtěla stát jazzovou zpěvačkou.

A.cz: Takže mátě nějaké hudební vzdělání?

Jenom klasickou ZUŠku.

A.cz: Kdy jste otevřela svůj úplně první obchod?

Tady v Praze ve dvaceti letech, bylo to ve Štěpánské ulici. Další pak v Opatovické vedle Velryby. Odtud jsem se pak přesunula do Roxy a teď jsem tři roky tady v Lucerně.

A.cz: To je výborná adresa.

To je pravda a mít obchod právě tady bylo mým snem už od první chvíle, kdy jsem se přestěhovala do Prahy. Lucerna je pro mě "Mekkou kultury".

A.cz: Dříve jste prodávala jen cédéčka, teď se to otočilo a nabízíte pouze vinyly. Kdy došlo k tomu zlomu?

Když jsem začínala v Liberci, prodávali jsme převážně cédéčka. Už tehdy jsme pár desek měli, ale byly tehdy za úplně jiné ceny, ještě to nemělo formu. Až tak před pěti lety se lidé o desky začali zajímat víc a zájem je rok od roku vyšší. Dnes u mě v obchodu nenajdete už nic jiného, tedy kromě primek. (smích)

A.cz: Za kolik desky prodáváte?

To samozřejmě záleží na tom, co si chcete pořídit. Můžete mít desku za deset, padesát, sto i pět set korun. A pokud mluvíme o nějaké sběratelské lahůdce, pak se cena může vyšplhat třeba i k tisícům. Popravdě ale nepreferuji drahou politiku. Ideálně by si zákazník za tisícovku měl odnést alespoň tři čtyři desky, na druhou stranu nelze ignorovat sběratelskou hodnotu věci, Nirvanu v dobrém stavu pod 700 korun v kamenném obchodě specializovaném na muziku pravděpodobně nekoupíte.

A.cz: A jakou sběratelskou lahůdku a za kolik se podařilo prodat vám?

Velvet Underground za 2150 korun. To ale neznamená, že každá deska Velvet Underground má takovou cenu. Cena gramodesky je velmi individuální záležitost. Hledí se na mnoho aspektů, kde a kdy a v jakém nákladu byla vydaná, v jakém je stavu - hledí se i na obal, a samozřejmě zda je o ni vůbec zájem.

A.cz: Chodí k vám častěji Češi, nebo cizinci?

Rozhodně Češi. 

A.cz: A jací jsou Češi sběratelé?

V Čechách býval pohled na ceny gramodesek trochu pochroumaný. Za komunismu byli lidé ochotni dát za desku na burze i pět set korun, což byla mnohdy i půlka jejich platu. Dneska když prodáváte za pětistovku tu stejnou desku, tak mají někdy pocit, že je to moc drahé. Ale samozřejmě to není pravidlo a je třeba to brát s nadhledem. Obecně se nám daří tento a mnoho dalších mýtů o cenách vyvracet. Vidno dle fungujícího obchodu.

A.cz: Cizinci jsou v tomto ohledu jiní?

Cizinci ze Západu ano. Zahraniční zákazník, když přijde a vidí třeba Kraftwerk za 40 eur, tak to naprosto neřeší, položí peníze na stůl, vezme desku a odchází s tím, že dobře koupil.  A koupil. K ceně nemá žádné připomínky. Zobecňovat toto nelze. Čech, nebo cizinec, je to individuální. Je to o přístupu jak zákazníka k obchodníkovi, tak obráceně.

A.cz: O jaké desky je největší zájem?

Samozřejmě rock a pop, ale mají také zájem o českou produkci, především jazz.

A.cz: Dalo by se nějak specifikovat, jak vypadá váš průměrný zákazník?

To asi ne. Rozhodně má rád muziku, gramofon, gramodesky a pohodu. Díky hudební selekci i cenové politice potkáte v obchodě lidi různého věku i sociálních vrstev.

A.cz: A jaké gramodesky vás živí?

Zahraniční rock a pop se prodává nejlépe. Rozhodně to bude i selekcí.

A.cz: Co je naopak opravdovou raritou?

Na to nemám jasnou odpověď. Z hlediska peněz vše, co tu stojí nad 1000 korun. Ale může to být i Moravanka za deset korun.

A.cz: Existuje nějaká deska, respektive interpret, který se u vás nenajde, protože ho nechcete prodávat?

To asi ne. V mém obchodě má otevřené dveře každý zákazník, ať už poslouchá jakoukoliv hudbu, pokud se tedy chová slušně. Je to jednoduché, pro mě je můj krámek obživou, neprodávám v něm svoje přesvědčení. Stejně jako v jiném byznysu zkrátka nemůžu soudit lidi podle toho, jaký nosí účes nebo co poslouchají. Prioritou pro mě je, aby zákazník odešel spokojený.

A.cz: Jakým způsobem desky získáváte?

Mám několik dodavatelů, nebo gramodesky vykupuji osobně.

A.cz: Naceňujete si je sama?

Ano.

A.cz: Čím se řídíte při nákupu desek?

Kalkulací a pocitem.

A.cz: Dá se na první pohled odhadnout, po jaké desce zákazník sáhne? 

Až tak konkrétně to nelze, ale odhad na to mám myslím slušný. Je to o praxi.

A.cz. A na co byste tipla mě?

Rozhodně spíš na rock než pop a viděla bych to na Davida Bowieho.

Vinyl přežil díky dvěma oblastem - dýdžejům, taneční muzice a metalu, undergroundovým labelům, říká specialista. Podle obchodního šéfa firmy, která vinyly vyrábí, jsou lidé z cédéček unaveni. | Video: Martin Veselovský |  18:51

autor: Petra Jansová | 3. 7. 2015 14:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama