Praha – "Dva ze tří Čechů mají doma starý telefon, místo toho, aby ho odevzdali k ekologické recyklaci nebo darovali někomu, kdo ho potřebuje," říká Pavel Latoň, který svým novým projektem upozorňuje na to, že lidé nedají věcem šanci zestárnout.

Na začátku byl jeden rozbitý mobil a nechuť zatěžovat životní prostředí. Proto vznikl projekt Opravárna.cz, který nabízí nejenom práci lidem znevýhodněným na pracovním trhu, ale dává dohromady sousedy, kteří si vypomohou v rámci své komunity.

Ambiciózní portál, který se rozjel na začátku roku 2015, není jediným cílem čtveřice mladých podnikavců. V hledáčku je i opravárenské centrum, které by poskytovalo lidem výrazně levnější opravy všeho druhu.

Jsou Češi ochotni vzdát se neustálého pořizování věcí ve prospěch životního prostředí? Na jakém principu funguje Opravárna.cz? Přečtěte si rozhovor s Pavlem Latoňem.

Aktuálně.cz: Není nebezpečné opravovat staré spotřebiče? Asi bych neměla důvěru ve dvacetiletý mixér, který by mi doma mohl explodovat.

Pavel Latoň: Naši opraváři jsou zkušení a doposud nemáme žádnou zpětnou vazbu, že by se výrobek po opravě pokazil. Navíc u starších věcí je výhoda, že se lépe opravují než ty nové. Dříve se vyráběly tak, aby něco vydržely. Dnes se věci porouchají tři týdny poté, co vyprší záruční lhůta. Například starší remosky fungují na principu jednoho kabelu, takže je snadné je opravit. Nové ale stojí cca 3,5 tisíce, přesto jsou jejich součástky mnohdy nenahraditelné.

A.cz: Dokážete lidi naučit, aby nechali věci zestárnout?

Je to o lidech a jejich vnímání světa. Když máte doma gramofon třeba 20 let, je vám líto ho vyhodit. Někteří lidé si vytváří k věcem citové vazby. Já kupříkladu nemám smartphone, a pokud se mi telefon porouchá, vezmu si jiný od někoho, kdo ho nepoužívá. Jde mi o myšlenku cirkulární ekonomiky, která říká, že věci by měly mít daleko větší životnost a daleko déle kolovat v oběhu. Měli bychom opustit model koupit, spotřebovat, vyhodit a spálit.

A.cz: Jsou už na to Češi dostatečně vyzrálí?

Ten trend tu pozorujeme. Lidé se nechtějí účastnit spotřebního šílenství, které tady vzniklo v 90. letech. Na naši první OpraKavárně bylo na 200 lidí, a to jak starší, tak mladší ročníky. Lidé začínají mít větší ekologické cítění a nechtějí věci jen tak vyhazovat.

A.cz: Nebojíte se toho, že je to jen další módní vlna jako eko a bio?

Teď je to módní, ale podle mého by ekologické smýšlení mělo být běžné. Ročně vyprodukujeme neuvěřitelné množství odpadu. Je načase se zastavit a popřemýšlet nad tím, jestli je nutné si kupovat neustále nové věci.

A.cz: Jak to lidi hodláte naučit?

Vzděláváním, to je jediná cesta ke zlepšení světa. Musí se změnit spotřební chování lidí. Je fajn mít nejnovější telefon, ovšem pokud ho člověk nemá jen na SMS, volání a kalendář.

A.cz: To jsem přesně já!

Na co potom ten smartphone je? Mít moderní telefon je fajn, ale nemusíte ho měnit co tři měsíce, když vyjde nový model.

A.cz: Jaký máte mobil vy?

Obyčejný oldschoolový mobil. Stačí se podívat na statistiky. Dva ze tří Čechů mají doma starý telefon místo toho, aby ho odevzdali k ekologické recyklaci nebo darovali někomu, kdo ho potřebuje.

Náš portál spolupracuje se systémem kolektivního sběru odpadu, který recykluje staré elektro výrobky. Do budoucna máme také v plánu tyto výrobky vybírat a zabýváme se možnostmi znovuvyužití. Dají se z nich totiž vyrobit různé věci. Stačí to jen vytáhnout ze šuplíku.

Související

FOTO Aktivista na cestě Amerikou jí odpadky a myje se v řece

10 fotografií

A.cz: Jaké věci zbytečně obnovujeme?

Obecně nové a nové technologické vymoženosti nebo oblečení, které se obměňuje i kvůli zanedbatelným škodám. V tomhle jsem ale jako muž neobjektivní. Nemyslím si, že by bylo potřeba každý rok vyměnit celý šatník.

A.cz: O co tedy ve vaší Opravárně vlastně jde?

Základním cílem Opravárny je právě předcházet vzniku odpadu. Propojujeme šikovné lidi, kteří umí něco opravit, s těmi, kteří nechtějí výrobky předčasně vyhodit nebo utrácet za nové. Takže šetříme přírodu i peníze. V původním plánu Opravárny je i pomoc lidem, kteří jsou hůře uplatnitelní na trhu práce. Jak těm nad 55 let, tak zdravotně postiženým. Tam ale právě narážíme na legislativu.

A.cz: Proč je to problém?

V případě lidí na úřadu práce je systém nastaven tak, že si nemohou legálně přivydělat. Mohou mít příjem do výše cca 4800 korun, z čehož musí odvést daň a navíc se jim daná částka strhává z podpory. V tomto případě by to byla spíš psychologická motivace, kdy nečekají na práci, ale něco dělají. Finančně ale nejsou nijak motivovaní, protože stejné peníze by za nic dostali na úřadu práce.

A.cz: Co všechno vaši opraváři nabízejí?

Nechali jsme opraváře, aby si sami vytvořili kategorie, co vlastně umí opravit, a vzniklo cca 80 kategorií. Nejčastějším segmentem jsou ale mobilní telefony, drobné elektro a oděvy. Celkově máme cca 900 uživatelů z pohledu nabídky i poptávky.

Opraváře se ale snažíme ověřovat, abychom předešli případným problémům. Absolvujeme s nimi pohovor a ze začátku dostávají menší zakázky. Když se osvědčí, spolupráce už funguje standardně. V současné chvíli se snažíme vytvořit skupinu opravářů, za kterou budeme schopni se zaručit.

A.cz: Mobilní telefon a ponožky budou asi standard. S jakými nejzvláštnějšími věcmi ale lidé přicházejí?

Opravovali jsme elektrické vláčky, staré ledničky, fény. Zajímavostí bylo, když jsme nechali opraváře vytvářet vlastní kategorie oprav. Přihlásila se jedna paní, která tvrdila, že umí opravit manželství. Takovou kategorii jsme jí samozřejmě nemohli schválit.

A.cz: Opravárna je založená, tuším, na anglickém vzoru. V čem se od něho lišíte?

Inspirací je více. V Anglii se jedná o Ifixit, což je neziskový model založený na principu udělej si sám. Dávají prostor opravářům, za kterými chodí lidé, co si chtějí věci opravit vlastními silami, jen si nechají poradit nebo půjčit nářadí. Tento model funguje jen na příspěvcích lidí.

Také jsme si psali se zakladatelkou úplně prvního Repair Café, které vzniklo v Holandsku. Tam ale mají s neziskovým modelem velký problém, protože lidé nepřispívají tolik. V Čechách jsme primárně internetová platforma a byznys model je založený na tom, že vybíráme od opravářů 15 procent provize za zprostředkování opravy. Snažíme se tak být ne zcela závislí na grantech a státu.

A.cz: Předpokládali jste tedy, že by Češi také jen zdarma využívali služeb?

Jde o to, že my jsme v první řadě internetová platforma. Obdoby Repair Café, kterým říkáme OpraKavárna, děláme jako jednodenní akce. Do budoucna plánujeme otevření prostoru s opraváři, který by byl trvale přístupný, ale internetová podoba je to hlavní.

A.cz: Když zpoplatňujete opravářům zprostředkování oprav, nečekáte, že ceny mohou stoupat?

Vše je na rozhodnutí zákazníků. Pokud se vám porouchá počítač za 20 tisíc a oprava by stála tři tisíce, tak si ho opravit necháte. Pokud vám ale nějaká paní nabídne, že vám zaštupuje ponožky za 20 korun a nové by stály 35 korun, tak už je to na zvážení.

A.cz: Ve vašem projektu vidím i snahu o vytvoření komunity v místě bydliště.

Fakticky by to tak mělo být, aby se lidé poznali a pochopili, že v okolí je spousta šikovných lidí, se kterými mohou komunikovat, scházet se, nechat si něco opravit nebo se naučit opravovat.

To, k čemu by náš projekt měl směřovat, je seznámení se s lidmi v komunitě. Člověk bude vědět, že o tři vchody dál umí Franta opravit pračku, Pepa zase telefon. Chceme vytvořit tak husou síť opravářů, aby nikdo nemusel jezdit přes celé město, ale aby skutečně všichni věděli, že kolem sebe mají šikovné lidi, kteří to umí.

A.cz: Pokud ale takto všechny seznámíte, nepozbudou vaše služby smysl?

Je to riziko. Na druhou stranu - jak často se vám pokazí pračka? Můžete pak žít jinde nebo nemít telefonní číslo na stejného opraváře. Různé věci se porouchají v průběhu času pokaždé jinak. Pokud si ale kontakty budete uchovávat, tak za pět let se ve vašem okolí vytvoří komunita, kde budete znát na každou věc nějakého šikovného opraváře, a toho jsme si vědomi.