Slovák postavil soběstačný hotel na stromě. Noc stojí tisíce

Petra Jansová Petra Jansová
Aktualizováno 30. 3. 2015 22:16
Peter Gorčár pochází ze Slovenska, ale už 14 let žije v Kostarice. Oženil se tu, postavil unikátní dům na stromě a koupil spolu s manželkou pár hektarů deštného pralesa.
Peter Garčár s manželkou
Peter Garčár s manželkou | Foto: Nature Observatorio

Rozhovor - Slovák Peter Garčár postavil v Kostarice unikátní stavbu na stromech, která ho vyšla na 60 tisíc dolarů. Dům slouží jako observatoř pro vědce nebo hotel. Hlavním smyslem celého projektu bylo upozornit na problematiku kácení deštných pralesů. "Podstatou je, že živý strom vydělá víc, než kdyby se pokácel," tvrdí Garčár. Noc v hotelu v korunách stromů totiž vyjde na 160 dolarů.

Za originální stavbu získal i významné ocenění za ekoturismus (World Responsible Tourist Awards). "Je to způsob, jak ukázat, kam by se měla ekologie a turismus ubírat v budoucnosti. Jak můžeme žít v souladu s přírodou, aniž bychom ji nutně museli devastovat," vysvětluje Gorčár, který v Kostarice žije již 14 let. Ve Střední Americe mu skoro nic nechybí. "Večer se procházím se svými psy po pláži a trochu si zasurfuji. Vedu prostě takový jednoduchý život bez stresu a zbytečné materiální zátěže," tvrdí.

Peter Garčár
Peter Garčár | Foto: Nature Observatorio

Aktuálně.cz: Pocházíte ze Slovenska. Jak jste se najednou ocitl zrovna na Kostarice?

Peter Gorčár: Byla to prostě shoda náhod. Jak se říká "cesty Páně jsou nevyzpytatelné". Měl jsem stavební firmu a stavěl domy pro lidi, kteří chtějí žít v důchodu v exotickém prostředí nebo jen chtěli postavit dům, kde by mohli trávit dovolenou.

A.cz: To asi nebyli Slováci, že?

Většinou bohatí Američané nebo Němci.

A.cz: Takže do Kostariky jste se dostal díky jedné ze zakázek?

Přesně tak. Vůbec nic jsem o této zemi nevěděl. Nejvíc jsem se těšil, že si zlepším španělštinu. Až tady jsem zjistil, že většina lidí na karibském pobřeží, kde jsem pracoval, mluví anglicky. Takže vlastně štěstí. Na stavbu domu jsme si najali lidi z vesnice, kterým jsem velmi dobře rozuměl.

A.cz: Jak se vám tam poprvé líbilo?

Procestoval jsem velký kus světa, ale velmi zřídka jsem se vracel na stejná místa, do Kostariky jsem se vracel každý rok. Stejně jako se vracíte domů. Cítím se tady prostě velmi dobře. Jako když čtete knihu Robinsona Crusoea a jste na opuštěném ostrově. Ve zdejší džungli najdete tisíc odstínů zelené barvy, nádherné opuštěné pláže s kokosovými palmami a tyrkysově modré Karibské moře plné korálových útesů. Kostarika je zároveň zemí s největší diverzitou žijících živočichů na naší planetě. Vyhovuje mi i zdejší klima.

A.cz: A co tamní lidé, jací jsou?

Neuvěřitelná směs mnoha různých kultur, od místních Indiánů, afro-karibských obyvatel, domácích "tico", ale zároveň přistěhovalců z Evropy, Severní i Jižní Ameriky. Celé karibské pobřeží se nese ve stylu reggae.

Nature Observatorio v Kostarice
Nature Observatorio v Kostarice | Foto: Nature Observatorio

A.cz: Projektem "stromodomu" se snažíte upozornit na kácení tropického deštného pralesa. Jak to vypadá v praxi?

Přesně tak. Plochy tropického deštného pralesa se čím dál víc zmenšují. Měli bychom si uvědomit, že jde o plíce celé planety a měli bychom se podle toho chovat. V opačném případě se přeci řítíme do záhuby. Problém je v tom, že živý strom nemá žádnou monetární hodnotu, a proto se především v chudých zemích musí jeho dřevo prodat. Půda se po vykácení pak mění na pastviny pro krávy nebo se na ní pěstuje sója, palmy na olej, banány, ananasy a tak dále. Zatímco v našem případě na sebe strom prostřednictvím konstrukce vydělá peníze i živý. Podstatou tohoto projektu je, že živý strom vydělá víc, než kdyby se pokácel. Zachráníte tak nejenom jeden strom, ale i hektary okolních.

A.cz: Slouží totiž jako hotel.

Ano. Lidé na něj vylezou buď po lanech, nebo prostřednictvím výtahu. Mohou v něm strávit pár hodin nebo i několik dnů v naprostém komfortu dvoupodlažního bydlení, se dvěma ložnicemi, sprchou a toaletou. Prostě se vším, co vám poskytnou ty nejlepší hotely, kromě výhledu. Z výšky 25 metrů máte celou okolní džungli a blízké moře jako na dlani.

A.cz: A je o ubytování v něm zájem?

Ze začátku to nebylo jednoduché. Většina lidí má o džungli mylnou představu a také se jí možná bojí. Nedokázali si představit, jak polezou někam na lanech a zároveň představa spánku ve výšce 25 metrů na zavěšené konstrukci ve vzduchu mohla být pro slabé povahy trochu silná káva. Po odvysílání dokumentu se to ale lidem začalo líbit a začali jezdit. Všichni, co přijeli, byli nadšení a informovali o svém zážitku další. Takže se to rozjelo a teď máme téměř naplněnou kapacitu.

A.cz: Jak stavbu vnímali domorodci?

Lidé, se kterými pracuji, pochází z kmene Nasso Teriba, jsou to původní obyvatelé této oblasti. V podstatě to byli oni, kteří mi pomohli najít ty pravé stromy. Jsou to moc milí lidé s neuvěřitelným smyslem pro humor. Ještě nikdy jsem je neviděl utrápené nebo vystresované. Přestože mnohdy mají jen pár let formálního vzdělání, mají neuvěřitelný rozhled. Vlastně se vzájemně respektujeme. Když se stavba dokončila, rozdělali oheň, zatančili a poprosili strom a ducha lesa, aby naši stavbu akceptovali. Jsou velmi hrdí na to, co jsme postavili. Váží si především toho, že nepoškozujeme strom a okolní přírodu.

A.cz: A jaký mají vztah k vám? Přijali vás mezi sebe?

Jsou to mí přátelé, znám celé jejich rodiny. Ze začátku mě všichni oslovovali "seňor" (pane), tak jsem je opravoval. Neexistuje tady hierarchie šéf a zaměstnanec, jsme si všichni rovni. Oni mě učí, jak to funguje v džungli, co můžu sníst a co ne, které rostliny jsou léčivé. Já jsem je zase naučil lézt na laně.

A.cz: Jak se dorozumíváte?

Já se je snažím učit anglicky, oni mě místní dialekt.

A.cz: Můžete přiblížit konstrukční řešení "stromodomu"?

Jde o první zcela zavěšenou stavbu, je kruhového tvaru se zábradlím z plexiskla a bambusu. Střecha je z pevné plachtoviny, přes otvíratelný poklop se dá vylézt ještě dalších třicet metrů do koruny stromu. Elektřinu vyrábí solární panel, z ekotoalety se dělá kompost a voda na mytí je ze sebrané dešťové vody.

A.cz: Na jaké problémy jste při stavbě narazili?

Na problémy snad ani ne, jako spíš na nepochopení místních úřadů. Všude se mluví o tom, že zelené projekty se mají podporovat, ale když přijdete s něčím novým a zároveň nejekologičtějším, co může být, tak nikdo neví, co s tím. Trvalo mi to celé tři roky a stálo tisíce dolarů, aby vůbec úředníci přistoupili na to, že nejde o klasickou stavbu, protože konstrukce vlastně nemá základy, dá se rozebrat a přenést tak na jiný strom.

 

Právě se děje

Další zprávy