Češi se začali ve velkém vracet do kempů a na oblíbená místa, potvrzuje sociální geografka

Petra Jansová Petra Jansová
20. 6. 2018 9:05
Řada Čechů se nasytila svobody vycestovat na dovolenou za hranice a začínají se hromadně vracet do českých kempů. Tento trend v posledních letech sílí, potvrzuje na základě výzkumů sociální geografka Dana Fialová. Napřed návratu k domácím dovoleným pomáhala hospodářská krize, v poslední době je to zase zase strach z teroristických útoků v cizině, říká.
autokemp Živohošť
autokemp Živohošť | Foto: ČTK

O víkendu jsem navštívila pár kempů a uvědomila si, kolik Čechů na těchto místech tráví víkendy a zřejmě i dovolenou. Zaparkované karavany si zkrášlují a zabydlují i okolí. Lze tento jev spatřit i v jiných zemích?

Budete se divit, ale ano, lze. Něco podobného jsem viděla například i na Novém Zélandu, i tam jsme narazili na zabydlené karavany, do nichž se jezdí podobně jako na chatu. Většinou to bylo u jezera nebo u moře. Tedy i tam sehrává důležitou roli voda. A podobně to například mají také Němci.

Kdy a kde vlastně vzniklo kempování?

Základy kempování se začaly pokládat na konci 19. století v souvislosti s urbanizací a průmyslovou revolucí. Lidé se za prací začali stěhovat do měst, v nichž panovaly dosti nepříznivé životní podmínky. Obyvatelé proto potřebovali ve volném čase utíkat do přírody a třeba i do vesnic, odkud zpravidla pocházeli. Díky rozvoji dopravy navíc měli možnost. Stejně jako se z Velké Británie šířila průmyslová revoluce, šířily se i její doprovodné jevy, tedy i kempování.

Prvopočátky českého kempování tedy rovněž spadají do konce 19. století?

V Česku, nebo chcete-li v Českých zemích, se do přírody začalo vyjíždět ještě před první světovou válkou. Hodně silným impulzem ale byl především vznik republiky, který můžeme považovat za velký společenský řez, a pak také válka. Vojáci svůj zvyk pobývat pod stanem přinesli i mezi běžné lidi. Hodně to také souvisí se skautingem a s trampingem, který se rozvinul i díky návratu emigrantů a legionářů. Navíc za první republiky byly velmi populární rodokapsy, které propagovaly Divoký západ a trampování. Pracovní týden byl tehdy šestidenní, a tak se vyjíždělo v sobotu večer do přírody, kde lidé zůstávali do neděle - pod širákem či pod stanem.

A jak proměnil podobu kempování rozvoj automobilismu v 60. letech?

Lidem se rozšířila škála možností. Nebyli už závislí na vlaku nebo vodě (vodáctví je u nás tradiční). Nejčastěji se cestovalo za koupáním nebo do hor.

Jaký vliv měla na kempování normalizace?

Například za socialismu byla vybudována řada přehradních nádrží, u nichž se už dopředu počítalo s tím, že budou sloužit k rekreaci. Klasickým příkladem je vltavská kaskáda. Když se v 50. letech začaly budovat Slapy, existovaly perfektní projekty na to, jak to tam má vypadat - kde bude umístěn hotel, kde bude kemp. Navíc nad námi visel zákaz cestovat za západní hranice a také se mohutně rozvíjel automobilismus. Začalo se tudíž logicky jezdit převážně po Česku. Tehdy začaly vznikat první jednodušší autokempy a v souvislosti s touto dobou tedy můžeme mluvit o jakémsi boomu kempování.

Opadl zájem Čechů o kempování v souvislosti s otevřením hranic po roce 1989?

Češi začali vyjíždět do zahraničí na takzvané "paštikové zájezdy". V zahraničí se tehdy spalo, kde se dalo. Česko si hojně oblíbili Holanďané, kteří vystřídali v kempech na čas Čechy. Nizozemci hledali zvlněnou krajinu, která by se nacházela blízko jejich vlasti. U nás pro ně navíc bylo levno. Tím pádem se jim kempy začaly přizpůsobovat, co se týká kvality. Holanďané si některé z nich posléze začali i kupovat.

Devadesátá léta se tedy nesla v poklesu zájmu Čechů o kempování. Děje se to pořád, nebo se Češi do autokempů zase ve velkém vracejí?

První vlna návratu souvisela s rokem 2010 a ekonomickou krizí. Další pak souvisí s aktuální světovou situací, migrační krizí i hrozbou teroristických útoků. Od roku 2015 tedy můžeme zaznamenat obrovský nárůst domácího cestovního ruchu, což má samozřejmě několik příčin. Jsme bohatí, máme tady bezpečno a zároveň je turismus obrovsky propagován. Všechny tyto okolnosti se sešly najednou. Určitou roli hraje i společenská atmosféra, hodně lidí rezignuje, což se může projevovat návratem na oblíbená místa, na chaty, chalupy nebo do kempu.

A kdo do kempů nejčastěji jezdí?

Všichni, ať mladí, nebo staří, svobodní, nebo i rodiny s malými dětmi. Dnes totiž všichni cestují. Například dnešní sedmdesátníci jsou velmi aktivní. Dřív to tak nebylo. Cestovali buď mladí svobodní lidé, nebo padesátníci. Nedá se to zaškatulkovat ani podle vzdělání, ani podle sociální třídy. Například v minulosti koloval takový mýtus, že chaty a chalupy vlastní převážně obyvatelé sídlišť, což jsme vyloučili při našich výzkumech.

Nedá se tedy říct, jak vypadá typický Čech, který tráví dovolené a víkendy ve stejném kempu. Můžu jen odhadovat nějaké jeho priority a hodnoty. Je to člověk, který má rád své pohodlí - a navíc na místech a s lidmi, které dobře zná. V žádném případě to není samotář, který by se stranil společnosti. Má rád vodu a rád si zasportuje.

Češi kvůli obavám z možných teroristických útoků mění svoje zvyky, dovolenou ale nevynechávají, říká zástupce cestovních kanceláří Jan Papež. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy