Sex bez lásky i chlebíčky. Blogeři hledají poslední důvod, proč se nezabít. Pátrání vydali i knižně

Petra Jansová Petra Jansová
30. 5. 2018 12:00
Petr Cífka, Anna Vodrážková a Jiří Vaněk spolupracovali už na populárním blogu 1000 věcí, co mě serou. Tentokrát se trojice pustila do existenciálnějšího tématu a pomocí fejetonů, které opěvují třeba venkovský fotbal, chlebíčky nebo sex bez lásky, hledá Poslední důvod, proč se nezabít. Teď vydala i knihu a dočkala se i divadelního zpracování. "Základní premisou je skutečně to, že hledáme poslední důvod, proč se nezabít. Snažíme se najít hezké věci, ale v momentě, kdy životní radosti moc nepřichází. Na blogu a v knize sice najdete hezké věci, ale nemůžu říct, že by šlo o vyloženě optimistické kusy," přibližuje Anna Vodrážková v rozhovoru.
Petr Cífka, Anna Vodrážková a Jiří Vaněk
Petr Cífka, Anna Vodrážková a Jiří Vaněk | Foto: Poslední důvod proč se nezabít

Kdo jsou vlastně Marťas, Agáta a Daniel, kteří na blog Poslední důvod, proč se nezabít přispívají?

Jsou to naše literární postavy, které jsme si sami vymysleli. Nedá se říct, že bychom to byli zcela my, ale samozřejmě to, co píšou, je námi inspirováno. Agáta nejsem stoprocentně já, ale částečně ze mě vychází.

A o jaké typy lidí tedy konkrétně jde?

Každá z postav má svou výchozí polohu. Agáta je třicetiletá žena, která má za sebou několik rozchodů se svou životní láskou. Řeší si samotu, kterou zažívají ženy kolem třicítky. Neřeší ji ale přes nějaké hluboké věci, ale přes obyčejné, jako je chození do sauny, nebo přes to, že se člověk vejde do starých úzkých kalhot.

A mužské postavy řeší podobné problémy jako Agáta?

V podstatě ano, ale samozřejmě jiným způsobem. Jejich příspěvky se týkají více sexu nebo fotbalu. (smích) Samozřejmě těžko budou psát o kosmetice jako já. Jako Agáta ale oba dva řeší problémy s láskou.

Má blog Poslední důvod, proč se nezabít vůbec ambici nějak pobavit?

Základní premisou je skutečně to, že hledáme poslední důvod, proč se nezabít. Snažíme se najít hezké věci, ale v momentě, kdy životní radosti moc nepřichází. Na blogu a v knize sice najdete hezké věci, ale nemůžu říct, že by šlo o vyloženě optimistické kusy. Kniha v žádném případě není plná motivačních citátů a to stejné platí o divadelní hře. Nicméně i Poslední důvod měl pobavit. Ideálně také dát lidem návod, jak se o mně obecně ví, tak já moc ráda lidi poučuju. (smích) Navíc v případě 1000 věcí šlo o jednotlivé vtipné kousky a tentokrát jsme chtěli jít hlouběji. Postavy jsou spolu vzájemně propojené a vyvíjí se. Doufám, že se nám to povedlo.

Všem ženám kolem třiceti bych přála, aby došly smíření samy se sebou a se svou samotou a aby si uvědomily, že není nutné být s někým za každou cenu a že by jejich hodnota byla určována pouze skrze partnera.

A jak posouvá fejetony na blogu kniha a divadelní hra?

Kniha je dokončením blogu. Najdete v ní finální důvody, které na blogu vůbec nejsou, stejně jako definitivní konec. Navíc je kniha obohacena skvělými ilustracemi od Nikoly Logosové. A divadelní hra je úplně někde jinde. Například postava "mojí" Agáty je posunutá úplně jinam. Vyvinula se tak, jak není naznačeno ani na blogu, ani v knize. Vlastně nevím, nakolik to můžu prozradit. V podstatě jde o takový temný kabaret v produkci divadla FX Kalby.

A líbí se vám divadelní zpracování "vaší" Agáty?

Naprosto. Já i herečka Bára Kubátová (hraje Agátu v divadelní hře Poslední důvod, proč se nezabít, pozn. red.) roli Agáty milujeme. Myslím, že jde o nejsmutnější postavu, ale jak víme, "holky těžší to maj". Možná si to ale myslí i kluci. Minimálně je pro mě postava Agáty tou nejlidštější. O zachycení univerzální lidské zkušenosti mi šlo vlastně nejvíc.

A ta je v případě Agáty jaká?

Snažím se ji zachytit přes drobné detaily, univerzální pravdu asi sdělit nemůžu. Nicméně doufám, že v knížce se nachází spousta věcí, s nimiž se budou moci čtenáři ztotožnit. Postava Agáty je v podstatě takovou kronikou mých rozchodů a vlastně i rozchodů mých kamarádek. Všem ženám kolem třiceti bych přála, aby došly smíření samy se sebou a se svou samotou a aby si uvědomily, že není nutné být s někým za každou cenu a že by jejich hodnota byla určována pouze skrze partnera.

Nevznikají tyto pocity prázdnoty tím, že nemusíme řešit mnohem závažnější problémy?

Je to tak. Když člověk má ten luxus, že nemusí řešit existenční věci, řeší zkrátka ty existenciální. Myslím si, že každý člověk na světě, který by se dostal do naší situace, řekněme životního přepychu, tak by řešil to samé. Samozřejmě mě štve, že jsou lidé, kteří existenční problémy řešit musí, ale to neznamená, že já nemám právo řešit ty své v jiné situaci.

Jsou Češi smutnější a opuštěnější než jiní Evropané?

Myslím, že ano. Je nám vlastní jistý sklon k nadsázce a přehánění, za kterým se může skrývat i smutek.

Máte na Poslední důvod nějakou zpětnou vazbu?

S podobnými názory, tedy co že to vlastně řešíme, jsme se setkávali hlavně v případě 1000 věcí. Teď už to není tak časté, zřejmě protože nejde o tak kontroverzní téma. Pokud přichází, pak spíš pozitivní.

Na rozdíl od předchozího projektu, v němž jste se nechtěli pouštět do politických témat, se na Posledním důvodu pár fejetonů inspirovaných politikou objevilo.

Bylo jich ale opravdu jenom pár. Internet ale není prostor pro konstruktivní politickou debatu, a proto jsme se do těchto témat záměrně nepouštěli.

Blog 1000 věcí byl váš nápad, s Posledním důvodem přišel Petr Cífka. Co dalšího má vaše trojice v plánu teď?

Zatím nic. Čekáme, s čím přijde Jirka Vaněk. Teď je řada na něm.

Je to náš způsob, jak se vyrovnat s negativní energií, říkají autoři blogu 1000 věcí, co mě serou. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy