reklama
 
 

Rozchodí i ochrnutého psa. Půlka úspěchu je psychika, říká zvířecí fyzioterapeutka

18. 11. 2018 6:47
Pokud člověk v důsledku zranění nebo nemoci ochrne, už se na nohy většinou nepostaví. Psí tělo ale funguje jinak než lidské. Zvířecí fyzioterapeutka Kateřina Plačková (35) dokáže rozchodit i psy, kteří na zadní končetiny ochrnuli a necítí je. „Pejsci žijí tady a teď. Během pár dní zapomenou, že nějaké zadní nohy vůbec kdy měli. A cvičit se jim samozřejmě nechce. Já a jejich páníčci je musíme přesvědčit, že by měli nohy začít znovu používat,“ vysvětluje Plačková.

Jak vás napadlo, že by mohli ochrnutí psi začít znovu chodit?

Ta myšlenka nepřišla takhle jasně, spíš vyplynula z let praxe. Před deseti lety jsem nastoupila na kliniku Vetcentrum, kde jsem se zvířecí fyzioterapii začala věnovat. Ale téměř nic jsem neuměla, absolvovala jsem jenom lidský masérský kurz. Na klinice jsem dostávala pejsky po operacích a měla jsem udělat cokoli, co by jim mohlo pomoci. Třeba dát je do speciální vany a ve vodě je zkusit rozchodit, ačkoli nohy byly "mrtvé".

Dneska se těm začátkům směju, jak jsem tápala a vůbec nevěděla. Inspiraci jsem brala z lidské fyzioterapie a hlavně od těl zvířat. Postupně jsem si začala všímat, že ačkoli je noha ochrnutá, na nějaký stimul, třeba štípnutí, se pohne. Pracovala jsem v domnění, že nohy nefungují, ale přece jenom se v těle něco děje. První žárovka se mi v hlavě rozsvítila, když jsem cvičila s jedním francouzským buldočkem.

Co se tehdy stalo?

Já jsem ho během fyzioterapie držela za zadní nohy a majitel nad ním seděl a svačil. Vtom pánovi upadl drobek. Buldoček se za ním chtěl vrhnout, ale já jsem mu pořád pracovala s nohama a držela ho. V tu chvíli jsem cítila, že jeho zadní nohy začaly kopat, ačkoli byl ochrnutý a necítil je. Chtěly se mi vytrhnout z rukou. Tenhle okamžik mě uvedl do toho, že může existovat něco jako spinální chůze. To znamení, že psí noha se může samostatně pohybovat, i když zvíře přišlo o takzvanou hlubokou citlivost, takže o pacce neví.

Jak je to možné?

Zatím se na to nevedl žádný vědecký výzkum, takže vysvětlení spíš odhaduji. Ze zkušeností předpokládám, že to funguje zhruba takto: pes má mezi čtvrtým a pátým bederním obratlem takzvané reflexní centrum. Impuls běží z packy do centra a zase zpátky, to znamená, že nemusí doputovat až k mozku, a noha se přece pohne. Přišla jsem tak na systém cvičení, The Spinal Walks System, díky němuž jsem schopná postavit psa opět na nohy a postupně ho naučit chodit.

Takže pejsci vlastně nevědí o tom, že používají zadní končetiny?

Myslím, že si to neuvědomují. Já je učím držet tělo tak, aby mohl probíhat reflex pohybu nohou. Pejskové jsou zlatí v tom, že okamžitě zapomenou, že vůbec nějaké nohy měli. Páníčkové mají často pocit, že pes musí být smutný, protože už nemůže běhat po lese jako dřív, ale jemu je to vlastně úplně jedno. V tom je jejich krása. My lidé pořád řešíme "proč já a za co". Pro psa to není konec světa, pokud se tak k němu nechová majitel. Zvíře po pár dnech zapomene, co to je chodit po všech čtyřech. Takže ho musíme co nejrychleji uvést znovu do pohybu.

Baví psy cvičení?

Ne, psi jsou líní. Nechce se jim. Nechtějí používat něco, na co už zapomněli a co necítí. Psa rehabilitace rozhodně nebaví, dělá to pro nás. Perfektní je, když bere pamlsky, když spolupracuje na žrádlo. Horší je to s arogantními pejsky, kteří odmítají pochvalu i pamlsek, a dělají, že tam nejste. Můžete nadávat, vyhrožovat, prosit. Někdy je nutné odstranit majitele z dohledu. Když přijde osm let rozmazlovaný jezevčík, kterému je jedno, že nechodí, a my po něm chceme fyzicky náročnou práci, bývá to náraz.

Kateřina Plačková

Kateřina Plačková

  • narodila se před 35 lety
  • původní profesí je účetní
  • zvířecí, především psí fyzioterapii se věnuje deset let
  • založila vlastní kliniku Centrum fyzioterapie zvířat Physiodog
  • vymyslela techniku The Spinal Walk System, díky které dokáže rozchodit i ochrnuté psy

Jakým způsobem psy učíte chodit? Musí být náročné přesně jim vysvětlit, jak se mají hýbat.

Učí se na povel. Když udělají určitý pohyb, pákou se jim zadnice zvedne. To je povel "nahoru". Pak přicházejí další: umí se zvednout, umí udržet rovnováhu, první krok a umí jít. Prvním povelem je "zůstaň ležet", což bývá hrozný problém a první konflikt. My si psa položíme na bok, abychom mohli cvičit, nastimulovat, posílit a obnovit tak reflex, který je někdy velmi slabý. Doma musejí cvičit, to ale samozřejmě nechtějí. Zdrhají pod gauče a někteří lidé si to berou osobně. Pejsek neví, že mu člověk chce pomoci.

Jak dlouho léčba trvá ochrnutého pacienta?

Cokoli od dvou měsíců do půl roku je úplně normální. Pokud se pes rozejde za 14 dní, jenom lížu smetanu po dobrém chirurgovi. Někdy se ale stane, že ani operace nepomůže, pokud došlo k velkým změnám. Zhruba 90 procent psů se ztrátou hluboké citlivosti jsem schopná rozchodit. Pokud se ale ani po čtyřech měsících s nohama nic neděje, je něco špatně. Rok léčby je pro mě maximum. Okolo roku už bojujeme s psí hlavou.

Pokud už v ordinaci chodí perfektně, ale doma a venku ještě ne, bohužel je to tím, že majitel není schopný psa vést. Zvíře se umí zatvrdit a říct: nechci a nebudu to dělat. Rok je pro mě tedy psychologická hranice, pak už se snažím při každé návštěvě tlačit na majitele. Jak to, že vám doma nechodí, když u mě ano? Zatněte zuby, buďte na něj chvíli oškliví, vydržte to a pak to půjde.

Musíte tedy být i dobrá psycholožka?

Řekla bych, že práce s psychikou je minimálně polovina úspěchu. Musíte psa přesvědčit, aby dělal přesně to, co dělat nechce. Jemu by se líbilo chodit po předních, vyhovuje mu to. Jenže takový pohyb velmi přetěžuje přední část těla. Za svou praxi už jsem pracovala s tisíci psy. Jsou velmi inteligentní, umí se na nás napojit a často nás mají "na háku". Myslím, že je hodně podceňujeme.

V čem?

Psi totiž komunikují na úplně jiném levelu vnímání než lidé. A my si to neuvědomujeme. Psi o nás vědí všechno: znají naše pocity, emoce i záměry. Zní to neuvěřitelně, ale mám to vyzkoušené z vlastní práce. Když třeba se psem cvičím a pomyslím si, že mu ještě protáhnu nohu a pak skončíme, v tu ránu se pes začne zvedat a je po cvičení. Přečte si moje myšlenky a pocity, tenhle konkrétní případ jsem několikrát zkoušela.

Je po vaší léčbě poznat, že zvíře chodí jinak?

Na některých to poznat není. Když je vidíte chodit, řeknete si, že to není možné. Šlápnete psovi na nohu, a on to neví. Kdyby ale měl cválat, zadní začnou hopsat snožmo jako králík. Přenos vzruchu je pomalejší, zadní nohy nestíhají. To je jediná věc, u které to poznáte. Ještě může být problém vylézt schody. Psi taky nejsou schopní se pánevními končetinami podrbat za uchem. Pejsek si nastaví hlavu, pošle impuls, ovšem noha se nepohne. Ale když vůbec nevíte, že něco jako spinální chůze existuje, nepoznáte, že by ten pes necítil nohy.

Jak obecně je v Česku rozšířená psí fyzioterapie?

Před deseti lety, kdy jsem začínala já, to byla úplná novinka. Teď ten obor velmi roste, pořád ale musíme za vzděláním cestovat do zahraničí. Spousta veterinářů vidí zvířecí fyzioterapii jako šarlatánství, protože se o ní na škole neměli šanci cokoli dozvědět. Není také přesně dáno, kdo smí a nesmí dělat tenhle obor. Je spousta lidí, kteří absolvovali pár víkendových seminářů, a vybrali si jednu metodu, jež jim vyhovuje. Určitě zastanou spoustu práce, ale fyzioterapie není o jedné technice. Musíme kombinovat pasivní i aktivní cvičení a pohybovou terapii, musíme znát trochu z neurologie a trochu i z ortopedie. Lidí, jako jsem já, kteří opravdu vycestovali a obětovali vzdělání, čas i peníze - jsou to statisícové položky -, je v Česku zhruba deset nebo patnáct.

Je o dobré fyzioterapeuty nouze?

Určitě, já mám velký přetlak pacientů, a to u mě na klinice pracuje několik lidí. Trochu mi vadí, že v tomto oboru si nikdo netvoří kolegy, ale konkurenci. Často se mě lidi ptají: proč děláš kurzy, vždyť si vyrábíš konkurenci? Já tedy spíš doufám, že si dělám kolegy. Těch psů je tolik, a možností léčby samozřejmě taky, že pokud na něco člověk nestačí, měl by umět referovat a poslat pacienta k někomu jinému.

Napadá mě ještě jedna teoretická otázka: byla by spinální chůze možná i u člověka?

Pravděpodobně ne. Ačkoli se psí tělo velmi podobá lidskému, a můžeme tak pro zvířata čerpat hodně inspirace z běžné fyzioterapie, v tomto bodě se lišíme. Ochrnutý člověk už většinou není schopný chodit. I když, kdo ví - před pár lety jsem ještě nevěděla, že je spinální chůze možná u zvířat. Třeba to jednou objevíme i u lidí, kdo ví?

autor: Nikola Sedloňová | 18. 11. 2018 6:47

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama