Praha - Svině nevěsta, O Romovi, kterému se posmívali, že jí zdechliny, O krvesmilném otci, Jak se Rom chtěl oběsit a další tituly romských pohádek napovídají, že tento žánr rozhodně nebude vhodný jako vyprávění pro děti na dobrou noc.
Přestože se o nich mluví jako o pohádkách, romské příběhy, pověsti nebo anekdoty jsou určeny výhradně dospělým. Vyprávěli je pouze muži, takzvaní paramisara. Ty dětské, podobné klasickým českým, měly na starosti ženy.
"Hlavní rozdíl je v tom, že české pohádky se vyprávěly dětem. Oproti tomu romské si vyprávěli dospělí mezi sebou. Sešli se u ohně, seděli a vyprávěli si. Někdy byly peprné a vůbec nevhodné pro děti," říká jeden z uznávaných romských autorů a pamětníků Andrej Giňa s tím, že hlavní myšlenka zůstává stejná. Dobro zvítězí nad zlem.
"Zlo mohou reprezentovat například čerti, ale i gádžové. To jsou ti pánové, co nás trápí a nad nimiž my musíme zvítězit fištrónem nebo vykutáleností, protože nemáme reálnou moc. Jakým způsobem ale gádže doběhneme, i když to může být způsob zvnějšku vnímaný jako krutý či přinejmenším diskutabilní, na tom nesejde. Důležité je, aby utlačovaný zvítězil nad tím, kdo má moc," říká romistka Karolína Ryvolová z Karlovy univerzity.
Gádžové pak mohou být v pohádkách reprezentováni sedlákem, králem nebo například farářem, což je podle Ryvolové nejčastější případ. Romové jsou pak vždy ti ctnostní, chudí a zastupují dobro.
Pro většinovou společnost je to zločin
Tradiční křesťanské pojetí morálky v tomto případě rovněž neplatí. Při čtení romských pohádek je nutno oprostit se od vžité představy toho, co je správné a co ne.
"Je tu jinak postavená morálka. Pokud jde o to, zadarmo se najíst nebo něco získat, a to nemusí být jen formou krádeže, ale i formou vychytralé lsti, tak to samozřejmě může většinová společnost vnímat jako zločin a překročení zákona. Ale pro toho, kdo nemá nic a jehož morálkou je nakrmit děti, je to naopak pozitivum a prokázání schopnosti postarat se o své bližní," říká Ryvolová.
Mnozí v romské slovesnosti postrádají princip zásluhovosti, který je často hlavním motivem v klasických pohádkách. Dvanáct měsíčků pomůže Marušce díky její dobrotě, Honza si vyslouží ruku princezny svými chrabrými činy...
V tomto případě čtenář pozná pouze chudého, ale chytrého Roma, který vyzraje nad vypaseným knězem. Jak poznamenává Karolína Ryvolová, i v romských pohádkách existuje lidské ponaučení - vše lze zvládat s humorem a nadhledem. Z pohádek je poté patrný důraz na rodinu, pospolitost a vzájemnou výpomoc.
"Je to do určité míry obraz světa jako každá pohádka. Ukazuje modelové situace, psychologii menšiny na periferii. Majoritní čtenář má šanci prostřednictvím pohádek a vůbec romské literatury nahlédnout pod pokličku a porozumět tomu, jaké to je, být celoživotně na ocase společnosti. Ať děláte co děláte, jste bezmocným objektem, se kterým se manipuluje. Prožíváte pocit frustrace a zoufalství, že nejste pány svého osudu," vyzdvihuje Ryvolová zásadní fakt, který si čtenář může z této literatury odnést.
Má romská literatura budoucnost?
Romská kultura zažívá v současné době vlnu zapomínání. Přichází o to nejcennější, lidovou slovesnost a jazyk. "Bohužel, starší generace pomalu vymírá a mladí už k tomu nejsou vedeni. Nikdo je to neučí, nemají možnost vidět, slyšet. Takže se kultura pomalu vytrácí," potvrdil spisovatel Andrej Giňa.
Jak ale říká romistka Karolína Ryvolová, dnes je tu střední generace nadějných autorů, kteří stále ještě píší literaturu v původním jazyce.
"Romština se etabluje jako literární jazyk. To, že díla pak vycházejí v českých překladech, nedevalvuje fakt, že tady řada autorů píše v romštině. Ilona Ferková, Andrej Giňa, Emil Cina, Gejza Horvát. Někteří z nich vyšli dvojjazyčně, někteří jen v překladech," dodává Ryvolová.
