Luigi Pinzo letos oslavil 80. narozeniny a k profesi kadeřníka se dostal už ve 12 letech. Začínal jako brigádník, kdy jenom zametal podlahy a čistil klientům oblečení od vlasů. Vlastní holičství si v zámožné čtvrti Říma otevřel v roce 1977 a postupně si získal věrnou skupinu zákazníků. Ta mu vydržela až do letošního února, kdy Itálii zasadila tvrdou ránu pandemie koronaviru.
"Od té doby lidé zůstávají více doma a já mám mnohem méně práce. Navíc se sám bojím, že se nakazím. Jako holič bych mohl virus kdykoli chytit, což v mém věku představuje velké riziko. Je to smutné, ale nedá se s tím nic dělat," řekl Pinzo pro agenturu Reuters. Opětovné zpřísnění opatření proti šíření pandemie ho přimělo zavřít.
Jeho provozovna přitom dlouhé dekády zůstávala skoro nepozměněná. Na stěně nad třemi koženými křesly měl Pinzo vystavený certifikát italského prezidenta, který ho za jeho úspěšnou kariéru v roce 1993 ocenil Řádem zásluh o Italskou republiku. "Neznám žádného jiného holiče, který by se v byznyse udržel 68 let jako já," pochlubil se Ital.
Do Říma se přestěhoval v 16 letech a podle svých slov měl vždycky velkou ambici se dále zlepšovat. V době, kdy začínal, bylo zvykem, že se mladí holiči dlouho zaučovali a pracovali především s nůžkami. Nyní je podle něj standardem, že si kadeřník bez dostatečných zkušeností otevře krám a používá hlavně elektrické strojky.
"Moje profese ztratila duši. Stala se příliš mechanickou. Když zákazník vstoupí do dveří, musíte si ho pořádně prostudovat, sledovat, jak se obléká, jakou má náturu, a na základě toho pro něj vymyslet správný střih. To je umění, které dnes bohužel vymírá," posteskl si Pinzo.
Když se mezi věrnou klientelou rozneslo, že odchází do důchodu, mnoho lidí se k němu přišlo naposledy ostříhat. "Navždycky si budu pamatovat, že když jsem přišel do tohohle holičství, mohl jsem se tu uvolnit a strávit čas v příjemné společnosti člověka, který pocházel z jiné doby," vyzdvihl jeden ze zákazníků Jacopo Romagnoli.
