Začínáte si připadat jako "mediální hvězda"? Loni jste byl u Martina Veselovského v DVTV, teď krátce po sobě u Jana Krause a Karla Šípa...
Moc nevím, v čem to spočívá. Je mediální hvězdou každý, kdo se občas objeví v médiích? V tomto ohledu možná ano, ale to označení se mi moc nelíbí, zdá se mi trochu bulvární.
Co říkáte udělení zvláštní ceny Gratias Tibi a ohlasu publika na vaše ocenění? Měl jste nejbouřlivější potlesk.
Chtěl bych poděkovat Člověku v tísni, že se rozhodl mi cenu udělit. Vážím si podpory lidí, jsem rád, že určitá část společnosti vnímá mé aktivity také pozitivně. Každopádně pro mě bylo potěšující zjistit, kolik zajímavých projektů mladí lidé v Česku dělají, a je dobře, že o tom je díky Člověku v tísni nějaké povědomí.
Jan Kraus vám ve svém pořadu nabízel, zda nechcete být ministr. Teď při našem rozhovoru za vámi došla nějaká babička a žádala o podpis, prý aby mohla říkat "to je podpis prezidenta, když byl ještě malý". Co říkáte těmto očekáváním, která na vás lidé směřují?
Podle mě to spíš ukazuje na hlubokou personální krizi naší politiky, kdy nemáme kvalitní politiky, a tak nezbývá než doufat, že ti mladí budou lepší. Třeba ten prezident, to mě naplňuje pesimismem - jak složité je najít kvalitního kandidáta, kterého zároveň občané zvolí. Pak se nedivme, že lidé jsou tím stavem docela frustrovaní a upínají se k nějaké alespoň částečné naději, kterou pro ně může ztělesňovat každý, kdo je jen trochu aktivní.
Pročítala jsem si váš blog na Respekt.cz a žasla jsem, jakými tématy se zde zabýváte. Například primátorce Prostějova jste vyčítal, že nedodržuje princip subsidiarity, jak slibovala před volbami. To je docela vysoký level politologie na vašich patnáct let…
Není to ze dne na den. Není to tak, že bych si intenzivně něco načítal. Snažím se co nejvíce sledovat média. Ale to jsou taková kvanta kvalitního materiálu, že to ani není v časových možnostech vše obsáhnout. Článek, co zmiňujete, byla trochu provokace paní primátorky. Dostal jsem se k dlouhodobému programu ČSSD a v něm jsem se dočetl, že ČSSD prosazuje princip subsidiarity. To slovo jsem si vyhledával už dříve, takže jsem věděl, že to je princip rozhodování na co nejnižší úrovni.
Vy se o politiku zajímáte již od malička?
Je to úplně přirozené. Přece i malého dítěte se dotýká, že na něj nezbude místo ve školce, protože je příliš malá kapacita, zajímá se o to, proč jsou v tom novém tobogánu v aquaparku spáry a nedá se na něm jezdit.
Akorát se to ale většinou u dětí nepřetaví v zájem o politiku a v aktivní diskusi s politickými představiteli…
Lidé mají pocit, že politika je něco, co se jich netýká. Že politiku řeší v těch parlamentech a zastupitelstvech papaláši, kteří s nimi nemají nic společného. Ale tak to podle mě není, tenhle pohled se musí překonat. Politika se extrémním způsobem dotýká i čtyřletého dítěte.
Člověk by z takového globálního celorepublikového pohledu řekl, že v Prostějově je klid, pohoda, skoro až nuda a že se tam žádné politické aféry nedějí. Vy však, coby prostějovský občan, stále upozorňujete na další nepravosti.
Ona tam pohoda a klid byly skoro dvacet let. Od roku 1998 vládla koalice ČSSD a ODS. Jakmile vládne velká koalice, jde to totálně do háje, velká koalice škodí demokracii. V momentě, kdy dvě největší strany vládnou spolu, tak je tam nulová kontrola jejich vlády. V obcích a městech se to dělalo dvacet let, neměly žádnou opozici a mohly si dělat, co chtěly. Obhospodařovaly veřejné peníze a tím měly mechanismy, jak zlikvidovat jakoukoli opozici. Teď je v Prostějově živo proto, ne že by se tam děly horší věci, ale protože se na ně vidí a ryje se do nich.
Jak vás mají prostějovští zastupitelé rádi?
S většinou zastupitelů nepřijdu do osobního kontaktu. Část opozičních zastupitelů mi fandí, že někdo na ty problémy upozorňuje. Vládnoucí zastupitelé nejsou z mé činnosti nadšení a také mi to dávají najevo.
Setkáváte se s reakcí: "Ty jsi ještě na politiku moc malý, chlapečku, jdi si hrát!"?
Setkávám. Ale nejčastěji na internetových diskusích, což je zase svět sám pro sebe. Tam se o sobě dozvím ledacos. Třeba že jsem autista, to nevím proč. Pak mě přirovnávají ke všem možným lidem, nejčastěji k Matěji Stropnickému, ale i k různým jiným politikům, od Kim Čong-una po Václava Klause či Miloše Zemana. A třetí typ komentářů je: "To já jsem v jeho věku…" A tam si lidi doplňují, co v mém věku dělali…
Jo, to jsem četla, často vám tam mladí lidé píšou, že byste měl jít raději "chlastat do hospody" jako oni, když byli v pubertě.
Ano, přesně tak, píšou: "To já jsem v jeho věku chlastal, to já jsem v jeho věku chodil za holkama, já jsem v jeho věku trávil čas na ulici, a tak je to normální, protože tak jsem to dělal já." Ale jinak se mnou do ostrého konfliktu nechodí. Jen mi třeba lidé říkají, že se mnou nesouhlasí, že mě nepodporují a že by se mladí lidé neměli do takových věcí plést.
Děláte ve volném čase i věci "přiměřené vašemu věku"?
Otázka je, jaké činnosti jsou přiměřené věku. Kdo stanovuje, co je přiměřené tomu či onomu věku? Tak jak je to většinové? A je správné být většinový? Pokud jde o můj volný čas, nežiji jenom politikou, já k tomu přišel přes média, to je věc, která mě pořád docela zajímá. Podobně mě také baví divadlo.
Také vám říkají, že jste kverulant a potížista.
Tak mě dokonce označil jeden člověk, který bohužel sedí na radnici jako náměstek primátora. Říkal, že jsem kverulant, který pořád hledá, čím by mohl někomu uškodit. Jenže ono je to naopak. Pokud oni nebudou porušovat zákon, já nebudu mít na co upozorňovat. Pokud nebudou dělat kroky v rozporu s veřejným zájmem, tak já ztratím náplň svojí činnosti.
Někteří vám vyčítají, že věci, za které proháníte prostějovské vedení, jsou v podstatě marginálie, žádné velké kauzy.
Do jisté míry bych s tím i souhlasil. Věci, které se v médiích nejvíc objevovaly – infozákon a petiční zákon –, nebyly úplně klíčové pro život. Problém ale je, že já tam několik let upozorňuju na dvě velké kauzy – na stavbu obchoďáku v centru města a na brutální zničení a zbourání kasáren, což je městská památka. Problém je, že tam ten můj osobní podíl není tak velký a tolik tam nefiguruji. Ale samozřejmě se zajímám i o tyto větší případy.
Kdy se chcete dostat do politiky? A do jak vysokých pater?
Je zajímavé, že u mě lidi automaticky předpokládají, že chci jít do politiky. I když ona je otázka, co to je být v politice. Jsem v politice, když jsem politický aktivista? A nejde vlastně do politiky každý, kdo jde k volbám? Plánuji studium politologie, i když to není úplně jisté. Rád bych se kolem politiky motal, ale ne nutně jako politik, ale třeba v nějaké protikorupční organizaci. Nechci říct v "neziskovce", to by mi zase lidé nadávali do vyžírků.
Jak vidíte vaši bezprostřední budoucnost?
Studuji obchodní akademii, takže nejdřív bych rád udělal maturitu, pak se uvidí.
Jaké budou podle vás komentáře pod tímto článkem?
"Já jsem v jeho věku dělal to a to", "neměl by to dělat, je na to ještě malý". A třeba se tam najde i nějaká pozitivní reakce, jako třeba že se v tom vyznám. No, uvidíme.
