


Působil jako obyčejný soused od vedle. Místo toho Robert Berdella vedl dvojí život plný brutality. Za zdmi jeho domu se odehrávalo systematické mučení, které by spíš patřilo do hororu než do poklidné čtvrti v americkém Kansas City. O všem si vedl pečlivé zápisky, uchovával fotografie jako suvenýry. Vše vyšlo najevo až ve chvíli, kdy se jedné z obětí podařilo nemožné: utéct.
V tiché ulici v kansaském Hyde Parku se 2. dubna 1988 odehrála scéna, která připomínala spíš horor než realitu. Z okna druhého patra nenápadného domu vyskočil nahý mladý muž. Na krku měl psí obojek a ruce otlačené od provazů. Při skoku si zlomil nohu, ale i přes bolest běžel ulicí, dokud nenarazil na člověka, který zavolal policii.
Ten muž se jmenoval Christopher Bryson. A právě jeho útěk odhalil jednu z nejděsivějších sérií vražd v moderních amerických dějinách.
Za zdmi domu, ze kterého Bryson uprchl, žil Robert Andrew Berdella Jr. Muž, kterého sousedé znali jako přátelského obchodníka s kuriozitami, aktivního člena komunity a organizátora sousedské hlídky. Jenže policie, která brzy poté vstoupila do jeho domu, narazila na něco, co proměnilo poklidnou čtvrť v místo noční můry.
V domě našli lidskou lebku. V šuplících stovky fotografií svázaných mužů. A také pečlivě vedené deníky, v nichž Berdella dokumentoval utrpení svých obětí. Kansas City právě odhalilo „Řezníka z Kansasu“.
V tiché ulici v kansaském Hyde Parku se 2. dubna 1988 odehrála scéna, která připomínala spíš horor než realitu. Z okna druhého patra nenápadného domu vyskočil nahý mladý muž. Na krku měl psí obojek a ruce otlačené od provazů. Při skoku si zlomil nohu, ale i přes bolest běžel ulicí, dokud nenarazil na člověka, který zavolal policii.
Ten muž se jmenoval Christopher Bryson. A právě jeho útěk odhalil jednu z nejděsivějších sérií vražd v moderních amerických dějinách.
Za zdmi domu, ze kterého Bryson uprchl, žil Robert Andrew Berdella Jr. Muž, kterého sousedé znali jako přátelského obchodníka s kuriozitami, aktivního člena komunity a organizátora sousedské hlídky. Jenže policie, která brzy poté vstoupila do jeho domu, narazila na něco, co proměnilo poklidnou čtvrť v místo noční můry.
V domě našli lidskou lebku. V šuplících stovky fotografií svázaných mužů. A také pečlivě vedené deníky, v nichž Berdella dokumentoval utrpení svých obětí. Kansas City právě odhalilo „Řezníka z Kansasu“.
Robert Berdella se narodil 31. ledna 1949 v městečku Cuyahoga Falls ve státě Ohio ve Spojených státech. Na první pohled šlo o nenápadného chlapce z katolické rodiny. Ve škole měl výborné známky, ale zároveň byl samotář. Spolužáci se mu posmívali kvůli silným brýlím a lehkému šišlání.
Ani doma nenacházel mnoho opory. Otec ho podle pozdějších výpovědí trestal řemenem a dával najevo, že preferuje mladšího syna Daniela. Když Berdellovi bylo šestnáct let, otec náhle zemřel na infarkt. Krátce poté se jeho matka znovu provdala a vztah mezi nimi se ještě zhoršil. Berdella to vnímal jako zradu vůči mrtvému otci.
V průběhu svého dospívání začal navíc Berdella projevovat agresi, býval hrubý a povýšený k ostatním, zejména k ženám. Právě v té době se také odehrály události, které později Berdella označill za zlomové. Viděl filmovou adaptaci knihy Sběratel od Johna Fowlese – příběh o muži, který unese mladou ženu a drží ji v zajetí. Ten pro něj podle jeho vlastních slov představoval „naplnění těch nejtemnějších fantazií“.
V roce 1967 díky svým excelentním studijním výsledkům nastoupil na Kansas City Art Institute. Snil o tom, že se jednou stane univerzitním profesorem. Talentovaný student umění se však rychle zapletl do drog a alkoholu. Policisté ho dokonce zatkli za prodej amfetaminu a později i za držení LSD a marihuany.
Uměleckou školu nakonec nedokončil. V roce 1969 si koupil dům v kansaské čtvrti Hyde Park – právě ten, který se o mnoho let později stal místem jeho zločinů.

Berdella se postupně etabloval jako kuchař v několika známých restauracích. Zároveň se začal věnovat prodeji starožitností a podivných artefaktů, které získal od svých kontaktů v Africe, Asii a Jižní Americe.
Na bleším trhu otevřel stánek s výmluvným názvem Bobův bizarní bazar. Prodával všechno možné – starožitnosti, okultní knihy a exotické kuriozity. Zákazníci ho považovali za excentrického, ale sympatického obchodníka.
Současně začal otevřeněji mluvit o své homosexualitě. Často se stýkal s mladými muži z okraje společnosti, drogově závislými nebo prostituty. Některým z nich dovolil bydlet u sebe výměnou za práci v domácnosti. Tvrdil, že s nimi nemá žádné fyzické styky a že se jim jen snaží pomoci postavit na nohy.
V červenci 1984 měl Berdella odvézt devatenáctiletého Jerryho Howella za zábavou. Seznámili se právě na bleším trhu, kde prodávali i Jerryho rodiče, a od té doby spolu udržovali kontakt.
Místo toho však mladíka zdrogoval, odvezl do svého domu a přivázal k posteli. Následujících 28 hodin prožil Howell v zajetí. Berdella ho opakovaně mučil a znásilňoval. Vše pečlivě fotografoval a zapisoval do deníku.
Howell nakonec zemřel – podle Berdelly se Jerry „buď udusil vlastními zvratky, nebo kombinace roubíku a léků pro něj byla příliš silná, takže se nedokázal nadechnout“. Berdella tělo odnesl do sklepa, zavěsil ho hlavou dolů a nechal krev vytéct do nádoby. Poté tělo rozřezal, části vložil do pytlů na odpadky a nechal je odvézt popeláři. Ostatky nikdy nikdo nenašel.
V následujících letech Berdella zavraždil minimálně dalších pět mužů – Roberta Sheldona, Marka Wallace, Jamese Ferrise, Todda Stoopse a Larryho Pearsona.
Jeho metoda byla téměř vždy stejná. Oběť nalákal do domu, zdrogoval ji a svázal. Poté začalo mučení, které někdy trvalo dny nebo týdny. Berdella používal elektrické šoky, chemikálie, injekce i různé improvizované nástroje. Některým obětem aplikoval bělidlo do očí, vstřikoval žíraviny do hlasivek a v jednom případě oči dokonce vydloubl, aby „viděl, co se stane“.
Jeho brutalita se přitom neustále stupňovala. Vyšetřovatelům například sdělil, že během zajetí jeho posledních tří obětí nastaly situace, kdy si přestal dělat poznámky do svých deníků, protože předpokládal, že oběť „už nebude schopna vydržet o mnoho déle“.

V březnu 1988 si Berdella vyhlédl další oběť, dvaadvacetiletého prostituta Christophera Brysona. Toho několik dní věznil, znásilňoval a mučil. Pak však Brysonovi sdělil, že mu začíná důvěřovat. Naznačil, že je ochoten mluvit o některých aspektech násilí a mučení, kterým ho vystavoval. Rozhovor zakončil chladným varováním: „U jiných už jsem se dostal takhle daleko – a dnes jsou mrtví, kvůli vlastním chybám.“
Třetí den už si Bryson získal dostatečnou důvěru, aby někdy mohl mít ruce svázané před tělem, a ne pouze přivázané k posteli. Další den pak Berdella udělal chybu – nechal poblíž zápalky. Bryson jimi pomalu propálil provazy, které ho svazovaly, a když Berdella odešel z domu, mladý muž vyskočil z okna ve druhém patře a utekl.
Jeho útěk odstartoval vyšetřování, které brzy odkrylo pravdu.
Berdella vše dokumentoval. Deníky, které policie později našla, obsahovaly přesné časové záznamy o každé injekci, každém pokusu o mučení i fyzickém stavu obětí.
Někteří muži zemřeli udušením. Jiní podlehli zraněním nebo infekcím způsobenými dlouhodobým týráním. Po smrti Berdella jejich těla rozřezal a většinu ostatků vyhodil do odpadu. Dvě lebky si však ponechal. Pátrání také odhalilo několik lidských obratlů nesoucích stopy po pilce na kov i noži a několik lidských zubů uložených ve dvou obálkách. V suterénu domu vyšetřovatelé našli jak pilku na kov, tak motorovou pilu, na níž byly patrné stopy krve, tkáně i ochlupení.
Policie v domě Berdelly objevila více než 300 fotografií obětí spolu s podrobnými záznamy mučení, které byly natolik přesné, že vyšetřovatelé dokázali rekonstruovat průběh jednotlivých vražd. Policisté Berdella zatkli a obvinili z několika trestných činů.
Přesto se většinu mužů na snímcích stále nedařilo identifikovat. Koncem dubna byla lebka nalezená ve skříni Berdelly spojena s Robertem Sheldonem, a to díky dentálním rentgenům. Policisté také na Berdellově zahradě našli rozkládající se lidskou hlavu, kterou se podařilo identifikovat jako Pearsonovu.
Právě z Pearsonovy vraždy ho soud odsoudil na doživotí. Přestože se Berdella 13. září 1988 nejprve ke zbývajícím pěti obviněním z vraždy nepřiznal, nakonec se dohodl s prokuraturou, aby se vyhnul trestu smrti. V rámci této dohody se zavázal podrobně přiznat, koho zabil, jaké hrůzy obětem způsobil, jak je zabil a co udělal s jejich těly výměnou za to, že prokuratura nebude usilovat o trest smrti.
Po odsouzení v roce 1988 Berdella poskytoval rozhovory médiím a dopisoval si s lidmi. Sám sebe označoval za „souseda od vedle, který se dostal do bodu, kdy páchal monstrózní činy, což ale není totéž jako být monstrem“. Tvrdil, že ho média nespravedlivě démonizovala. V jednom z rozhovorů dokonce obvinil policisty, že ho dříve nezastavili.
Robert Berdella strávil ve vězení pouze necelé čtyři roky. 8. října 1992 zemřel ve věku 43 let na infarkt v missourské státní věznici – potom, co si v dopisech stěžoval, že mu dozorci nedávají jeho léky na srdce. Když se o jeho smrti dozvěděl soudce Alvin Randall, který předsedal Berdellově procesu, sarkasticky poznamenal: „Nemohlo se to stát milejšímu chlapíkovi.“
Zdroje: The New York Times, BBC, NY Daily News, Huffpost, Radford University









Kvalita výroby čínských aut se po čase zase dostala pod mediální drobnohled. Loni řešila problém Omoda, u níž v polském testu nevydržel sloupek řízení, teď stín dopadá na Maextro, což je jedna z nejluxusnějších čínských značek. V domácím testu totiž nevydržel brzdový pedál jeho luxusního MPV. A ne u jednoho auta, ale hned u tří různých kusů.



Ve vládních kuloárech se znovu spekuluje o výměně ministrů. Šéf resortu školství Robert Plaga (ANO) by mohl podle zákulisních informací přijít o post kvůli sporům o inkluzi. Jeho nástupcem by se pak stal Motorista Matěj Gregor. Na ministerstvo životního prostředí by se zase mohl vrátit Richard Brabec (ANO). Sám premiér Andrej Babiš (ANO) ovšem vládní rošádu odmítá.



Byť od konce druhé války uteklo 81 let, v Postoloprtech na Lounsku se nyní krvavé dědictví z května a června 1945 opět připomnělo. Při stavbě developerského projektu totiž stroje narazily na končetinu, která nejspíše patří jedné z tisícovek německých obětí Čechy řízené genocidy. „Bylo předvídatelné, že k podobnému nálezu tam prostě dojde,“ říká Michal Pehr z Ústavu pro studium totalitních režimů.



Vystupoval v uniformě, urážel vojáky polské armády, zveřejňoval jména velitelů a vyhrožoval jim, nelegálně natáčel ve vojenských objektech. Tvrdil, že polská armáda je rozkradená, vybavení posílané na Ukrajinu chybí vlastním vojákům a že polští důstojníci slouží zájmům cizích mocností. Během pondělního vysílání si pro četaře Mateusze Rittera došlo v přímém přenosu policejní komando.