Retro langoše jsou stále in. Jak se vzaly v Česku a s čím je Maďaři mají nejraději?

Co je symbolem českého koupaliště? Maďarský langoš. Jenže jak vypadá ten pravý? A je s kečupem, tatarkou, nebo obojím? Vydali jsme se na pátrací akci, kde se langoš u českých koupáků objevil a jak ta poctivá klasika vypadá – a můžeme zodpovědně říct, že zodpovědět tuhle otázku není vůbec jednoduché.

Smažené langoše jsou v historii kulinářství relativní novinka, původně se langoše pekly z chlebového těsta na kraji chlebové pece. Stejně tak se kdysi v českých pecích pekly podplamenice – ostatně, maďarsky lángos znamená plamenný nebo ohnivý, oba druhy pečiva totiž na kraji pece tu a tam „olizovaly“ plameny.

Zatímco podplamenice víceméně zmizely spolu s domácími či obecními pecemi na chleba, langoše se přestěhovaly do rozpáleného oleje a milují je davy nejen Maďarů, ale i okolních národů dodnes.

Z Balatonu na českou ves

Smažit se v Maďarsku langoše začaly zhruba ve 40. letech 20. století a od 50. let se postupně staly nedílnou součástí maďarské pop kultury – trhy, jarmarky, festivaly, léto na Balatonu a koneckonců i dodnes fungující stánky s čerstvými langoši nejen v ulicích Budapešti, u nichž se stále stojí fronty.

„Do Československa se nejspíš dostaly s rozvojem cestovního ruchu hlavně v 70. a 80. letech,“ vysvětluje Kristina Šemberová, která vede projekt Retrovaření. „Třeba v Hévízu, lázeňském městě na pobřeží Balatonu, najdete na Rizling Placc malou expozici s historickými fotografiemi zdejších stánků s langoši – a samozřejmě taky jeden stánek současný, kde si ho můžete rovnou dát,“ doplňuje.

V Maďarsku se langoše jedí ke snídani (pouliční stánky langoše smaží klidně od půl sedmé ráno!), k obědu, na svačinu i večeři. O langoších Maďaři skládají písně a vypráví vtipy. Příměr ke studeným langošům se používá pro špatné a chudé roky. Jak mi vysvětloval kolega Martin Egyed, název lángos neodkazuje jen k pecím na chleba, ale i k zásadní podmínce jejich konzumace: tahle pochoutka prostě musí být pořádně žhavá.

Sajtos-tejfölös lángos? I langoše drží krok s dobou

Když prý když Maďar řekne „sajtos-tejfölös lángos“ (tedy langoš se sýrem a smetanou), automaticky se myslí sýr trappista. Oproti eidamu je o fous aromatičtější a lépe se roztéká, takže na horkém langoši vytvoří se zakysankou krémovou peřinku. Česnek obvykle nesmí chybět a leckde vám ochotně přidají i opečenou slaninu.

V Česku se zabydlela verze s česnekem, kečupem a eidamem a v redakci se při přípravě tohoto článku rozhořela diskuse, jestli na něj automaticky patří i tatarka, nebo naopak vůbec – hlasy bojující za tatarku na každý langoš povinně i v Praze, kde aby ji člověk pohledal, byly hlasité.

„Maďaři se vždy děsí, když slyší, že by někdo rád langoš s kečupem – ale mnozí stánkaři už jsou dnes připraveni a rádi vyhoví,“ glosuje český spor kečup vs. tatarka Hajnal Kassaiová, ředitelka Lisztova institutu v Praze.

Lehce paradoxně k tomu sdílí svoji zkušenost Kristina Šemberová: „Zastihla jste mě zrovna v Maďarsku a včera jsem si langoš dávala. Dostala jsem ho bez česneku, s kečupem, sýrem, smetanou a cibulí,“ říká. „Co mě ale zaujalo, byly langoše plněné podobně jako pizza calzone, se smetanou a slaninou,“ doplňuje badatelka.

Ostatně tuhle novinku zmiňuje mezi bizarními novinkami i Hajnal Kassaiová. „Nejbizarnější ale asi je, když si němečtí turisté – hlavně děti – objednají langoš s nutellou. To je vždy obrovské překvapení,“ uzavírá s tím, že varianta s marmeládou ovšem funguje překvapivě dobře, i když by to Maďar spíš taky nejedl.

Který langoš je ten pravý?

Ani maďarský langoš zkrátka dávno není jen sajtos-tejfölös. Když před časem v Praze otevřela Langošérije, která Čechům představila langoš třeba s lososem nebo tzatziki, českým gurmet-internetem se rozhořela debata o tom jediném pravém langoši. Mladí Maďaři by se ovšem u menu nekřižovali.

„V lepších podnicích, ne u stánkařů, si můžete vybrat i ze sytějších langošů třeba místo oběda,“ vysvětluje Kassaiová. „Oblíbený je boloňský langoš s rajčatovo‑masovou omáčkou. Ano, opravdu existuje,“ směje se a vypočítává další: masový (se šunkou, klobásou, slaninou nebo mletým masem), řecký (s tzatziki, fetou a olivami), mexický (s fazolemi, kukuřicí, pálivou omáčkou a jalapeños).

Spory o jediný a správný langoš jsou zkrátka stejně vášnivé jako česká diskuse nad svíčkovou. S novými trendy přichází samozřejmě langoše bezlepkové, bezlaktózové i veganské a stranou diskusí není ani množství česneku a to, jestli je jíst hezky pěkně z ruky, nebo z talíře a s příborem – podobně jako u burgerů nebo pizzy ale stále převažuje obliba varianty se špinavýma rukama.

Langoš je zkrátka guilty pleasure, které k létu a pohodě patří. Tak až si příště u stánku kousnete do křupavé placky, vzpomeňte si, že v rukou držíte kus historie. A je vlastně jedno, co si na něj naložíte.

Zdroj: autorský článek, retrolangos.hu, Český rozhlas