Řeka tehdy vydávala těla celé měsíce. Ze školního výletu na Pálavu se domů nevrátily desítky dětí

Bylo úterý 26. května 1936. Do výletních vozů usedlo 95 rakvických školáků. Mířili na Pálavu. Čekal je vlastivědný výlet, na jaké se děti těší týdny dopředu. Cesta však vedla přes Dyji u Nových Mlýnů. A právě tam se odehrálo neštěstí, které se navždy zapsalo do historie obce Rakvice i celého Československa.

Jak uvádí autentický zápis ve školní kronice, který dnes zveřejňuje web obce Rakvice, školní výprava se přes řeku přepravovala po částech přívozní pramicí. Děti doprovázeli správce školy Bohumil Horňanský, učitel Jindřich Novotný a učitelka Zdeňka Žáková. Když přišla na řadu třetí skupina, na pramici nastoupily děti společně s koňmi zapřaženými do povozu.

Související

Na stromech visela těla obětí. Tragédie přehrady na Bílé Desné rezonuje i po letech

„Když se přepravovala třetí část výpravy, jež vstoupila na pramici zároveň s koňmi, potopila se pramice a v několika minutách za strašného zděšení a nářku utonulo 31 dětí a čeledín,“ stojí v tehdejším kronikářském zápise. Pozdější pátrání však ukázalo, že obětí bylo ještě více. Celkový počet vystoupal na 32 dětí a jednoho dospělého.

Podle informací zveřejněných v roce 2016 serverem iDnes.cz sehrála osudnou roli série tragických okolností. Krátce před výletem vydatně pršelo a tehdy ještě neregulovaná Dyje byla rozvodněná. Řeka stoupla přibližně o metr a půl a v místě přívozu se valil silný proud.

Přívoz navíc nebyl v dobrém stavu. Badatel a znalec místních dějin Ladislav Valihrach při studiu archivních dokumentů zjistil, že dřevo bočnic bylo vyhnilé a děravé dno bylo provizorně ucpáváno hadry. Voda tak do pramice prosakovala už před neštěstím.

,Kluci, to se jede!‘

První dvě plavby ještě proběhly bez problémů. Při třetím převozu se ale na pramici nahrnulo 52 dětí společně s povozem a koňmi. Podle archivních svědectví byli koně neklidní a děti se před nimi postupně stahovaly do zadní části plavidla.

„Ta se asi deset metrů od můstku silně naklonila dozadu, vnitřní vztlak vody vyrazil fošny dna, prám se rychle naplnil vodou, rozpadl se, klesl pod hladinu a všechno na něm se ocitlo v divokém proudu běsnící Dyje,“ citoval Ladislav Valihrach archivní zápisy vyšetřovatelů.

Většina dětí neuměla plavat. Ledová voda a silný proud jim tak nedaly téměř žádnou šanci. Mezi těmi, kteří tragédii přežili, byl i Květoslav Štefka. Když na událost po osmdesáti letech vzpomínal, vybavil si jeden z nejbolestnějších okamžiků svého života.

„Jako spořádaný chlapec jsem čekal na čtvrtém voze, až na nás přijde řada,“ vzpomínal. A pak popsal poslední okamžiky svého spolužáka Vaška Bednaříka: „Seděl po pádu do Dyje na takovém větším kusu dřeva z té rozsypané pramice. A když jsme pak běželi kolem řeky do blízkého mlýna pro pomoc, křičel na nás z toho svého voru uprostřed řeky: ,Kluci, to se jede!‘ Což byla poslední slova, která v životě řekl.“

Záchrana tonoucích byla mimořádně obtížná. Voda unášela děti směrem ke splavu vzdálenému asi 120 metrů. Několik dospělých se vrhlo na pomoc okamžitě. Mezi nimi i kočí František Belech. Podle dobových záznamů nejprve zachránil několik dětí, poté se pokusil osvobodit koně uvázané k vozu. Při tom však sám zahynul.

Do pátrání se ještě téhož dne zapojili hasiči, četníci i ženisté z Břeclavi. Přesto bylo na záchranu většiny obětí pozdě. Řeka vydávala těla dětí ještě dlouhé měsíce po tragédii. Poslední oběť, Božena Pešová, byla nalezena až po deseti měsících. První pohřeb se konal už 28. května 1936, tehdy se však podařilo najít pouze jedenáct utonulých dětí. Nejhorší chvíle ale teprve přicházely. Rodiče museli identifikovat těla svých potomků.

„Docházelo k srdcervoucím scénám, když rodiče zjišťovali totožnost svých dětí. Mnohdy to bylo možné jen podle šatů,“ vzpomínal v minulosti Ladislav Valihrach. Pohřebních průvodů s bílými rakvemi se účastnily tisíce lidí. Událost tehdy otřásla celým Československem.

Následovalo vyšetřování i soud. Jak připomíná web obce Rakvice, Zemský trestní soud v Brně v září 1936 odsoudil převozníka Leopolda Schustera k deseti měsícům nepodmíněného vězení. Správce přívozu a majitel pramice Josef Veverka dostal pětiměsíční trest s podmíněným odkladem. Doprovázející učitelé byli obžaloby zproštěni. Přesto ani oni neodešli bez následků. Po procesu se museli z Rakvic odstěhovat. Místní jim jejich podíl na tragédii nikdy zcela neodpustili.

Devadesát let po neštěstí zůstává rakvická tragédie jednou z největších školních katastrof v českých dějinách. Připomíná nejen sílu přírodních živlů a následky lidského podcenění rizika, ale především osudy dvaatřiceti dětí, které se z obyčejného školního výletu už nikdy nevrátily domů.

VIDEO: Tragédii u jezera Lhota nešlo zabránit, xenofobie za ní není, svědci byli pod tlakem, říká novinářka

Zdroj: iDNES.cz, Obec Rakvice, autorský text