Řecké Seychely si chtěli koupit Beatles. Dnes se sem jezdí za mořem, termály i horami

Oblázková pláž a přes záliv obrysy Evie, to je výhled z pláže přímo u hotelu Sissy, jednoho z tradičních hotelů ve městě. Stará se o něj už třetí generace jedné rodiny.

Tyrkysová voda v přístavu, bílé domy na nábřeží a nad nimi zalesněný Knimis. Kamena Vourla už má největší slávu za sebou, stále ale rozhodně má co nabídnout.

Večerní procházka po pláži v centru města je malebná.

Palmy, střechy a hora Knimis hned za humny. Ranní výhled z hotelu Sissy je idylický.

Nábřeží Kamena Vourla: průzračné mělčiny a za zálivem hory, v nichž se můžete celé dny procházet po stezkách.

Voda v zálivu je mix termální a mořské vody, díky čemuž tu prý žije opravdu spousta druhů ryb – aspoň tak nám to říkal průvodce. Jestli je to pravda, nevíme, zdejší grilované ryby v restauraci To Limanaki nedaleko přístavu ale byly skvělé.

Brázda za lodí a hory na obzoru. K ostrůvkům je to asi půl hodiny.

Loďky u pláže a mělčina, na které se vyřádí i nejmenší děti. Tady oblázky do nohou netlačí.

Slaměné slunečníky a lehátka na pláži Lichadonisie. V hlavní sezoně sem vyrazte brzy ráno, ať se na vás dostane.

Zelené kopce Evie za souostrovím Lichadonisia.

Mezi borovicemi a planými olivami Lichadonisie prosvítá další ostrůvek.

Návrat do přístavu v letovisku Kamena Vourla. Z lodi je vidět celé městečko jako na dlani, cesta zpět trvá jen pár minut.

Na Lichadonisii žije jeden z nejvzácnějších savců Evropy, tuleň středomořský.

Granátovník obsypaný plody, pár kroků od moře: takhle vypadá podzim v Řecku.

Kaplička na oblázkovém břehu, jak je v Řecku zvykem. Bílé domky s modrými okny jsou však typické pro ostrovy, nikoliv pro pevninské Řecko.

Mapa značených stezek na Knimisu, kterou najdete přímo na nábřeží Kamena Vourly.

Řecké zákusky k odpolední kávě: medové, ořechové, pomerančové i čokoládové. Ty opravdu tradiční jsou bez krému a hodně sladké a v Akrogiali Café na hlavní promenádě je prý dělají nejautentičtější.

Ze serpentin ke klášteru se otevírá výhled na celý záliv.

Nádvoří kláštera Proměnění Páně: červené střechy, cypřiše a muškáty, k tomu všemu vám zpívají ptáčci v klecích a dostanete drobné občerstvení.

Začazené fresky uvnitř kostela v klášteře Proměnění Páně.

Tyrkysová tůň pod horkým vodopádem nedaleko Thermopyl láká ke koupání. Paní Holčáková s manželem si výlet pochvalovali dešti navzdory.

Plastická mapa průsmyku v informačním centru. Tam, kde před 2500 lety byl jen 20 metrů široký pás země mezi horami a mořem, jsou dnes zhruba čtyři kilometry.

Bronzový král Leonidas na pomníku u Thermopyl z roku 1955, dílo sochaře Vasose Falirease. Po stranách leží dvě mramorové postavy, zosobněné pohoří Taygetos a řeka Evrotas, tedy krajina, ze které Sparťané pocházeli.

Zbytky Fókidské zdi u Thermopyl nyní archeologové rekonstruují a již příští rok k nim bude dokončený turistický chodníček.

Pozůstatky nádob určených na vaření i Fókidské zdi dokazují, že tu Řekové netábořili jen pár dní, ale byli tu delší dobu.

Apollónův chrám v Delfách.

Sloupy Apollonova chrámu pod strmými skalami. Tady Pýthie věštily budoucnost a celé starověké Řecko sem chodilo na poutě. Věštby ale byly tak drahé, že si je obyčejný člověk nemohl dovolit.

Bronzový vozataj, asi nejslavnější exponát delfského muzea.