Studentka Natálie Zimmlová je teprve chvíli plnoletá, ale prošla si tolika odpornými věcmi, které by vyšly i na několik životů. Máma, která měla být jejím milujícím průvodcem, zajistit jí bezpečné zázemí a zahrnovat ji láskou, své dceři připravila tolik bolesti, že je s podivem, že z toho Natálie vyvázla živá.
Matka začala hodně pít. Malá holčička si už ani nepamatovala, kdy ji naposledy viděla střízlivou. Bylo to šílené a na jeden čas odešla pryč s tátou. Máma je v podstatě vyhodila z bytu.
"Máma tátovi řekla, že když jí nechá byt a auto, tak se mnou může odejít. Jestli jí to nedá, tak už mě táta nikdy neuvidí. Odešli jsme jen s peřinou, to bylo jediné, co jsme si mohli odnést," přiznala Aktuálně.cz studentka obchodní akademie.
Pár let žila s otcem. Když jí bylo 12 let, soud rozhodl, že se vrátí do péče matky. Prý se u ní neprokázal alkoholismus. To odstartovalo nejhorší dobu jejího života. Sama nechápe, co se soudci honilo hlavou, že musela zpět k rodiči, který o ni pár let nejevil zájem.
"Matka si našla přítele, se kterým oba pili, a přišlo velké násilí. On mě mlátil, máma mě mlátila. Jednou mi dala pěstí, že mi zlomila čelist. Tekla mi z pusy krev a utekla jsem k tátovi domů. Táta zrovna přijel z práce a zděsil se. Vzal mě do nemocnice do Motola, ale bohužel ze strachu jsem zalhala, že to byl jen úraz. Proto jsem se musela vrátit zpět k mámě," přiznává dnes usměvavá brunetka plná životního elánu.
U soudu neměla zastání
Když chtěla mámu nahlásit, ta se vytasila s lékařskou zprávou, že v nemocnici o zlomené čelisti mluvila jako o úrazu, nikoliv o týrání z její strany. Byla to pro ni ještě větší zrada. U soudu ukazovala papír, že její dcera lže a prý by na ni nikdy nevztáhla ruku.
"Neměla jsem u soudu zastání. Přitom mi máma ubližovala tím, že mi nedávala najíst, používala tělesné tresty. Když jsem si šla během koronaviru pro jídlo do školní jídelny, vzala mi ho a vyhodila z okna. Pak se mi z toho vyklubala porucha příjmu potravy," dodala smutně.
Největší oporu měla v tátovi. Vždycky se o ni postaral. Byl taková máma a táta v jednom. A nikdo nechápal, proč soud před lety nesvěřil křehkou Natálku do jeho péče. Nakonec Natálka od mámy odešla sama. Bohužel si s ní život ještě hodně pohrál.
Temné období plné drog a depresí
"Začalo moje temné období. Byla jsem ragbyovou reprezentantkou, chtěla jsem být vždycky dobrá, ale úraz kolene mi tuto životní motivaci vzal. Jako bych ztratila kus sebe, byl to jediný motor, který mě hnal. Přišla éra poflakování, což jsem do té doby neznala, protože jsem měla hodně tréninků. Stal se pak ze mě drogově závislý člověk. Spadla jsem do silného hulení marihuany. Vyhulila jsem denně třeba i šest jointů," vyprávěla dál svůj neuvěřitelný příběh.
Pomocnou ruku jí podala kamarádka, kterou jsme kvůli anonymitě pojmenovali Kostík. Jenže to Naty netušila, že tato známá má svých problémů taky dost. Nevěděla, co ve svém volném čase dělá. Ale i přes varovné signály se k této holce nastěhovala. Pak zjistila, že bere drogy a živí se prostitucí.
"Začala jsem s ní obíhat kluby, což jsem dřív nedělala. Problém nastal, když přinesla domů něco nového, a to kokain. Když jsem mohla, lajnu jsem si dala. Byť jsem se toho ze začátku bála," přiznala s tím, že to nepomohlo jejímu psychickému stavu. Alkoholu se vyhýbala kvůli alkoholismu své mámy.
Ale život se jí sypal mezi prsty. Přišel pokus o sebevraždu. Podřezala se, ztratila hodně krve, poranila si páteř, když spadla na umyvadlo. Dostala se do nemocnice na Moravě, kde studuje. Její táta orodoval za to, aby šla na Dětskou psychiatrickou kliniku v Motole.
"Zpětně si uvědomuji, že to ode mě bylo sobecké. Je tu dost lidí, kteří mě mají rádi, chtějí mi pomoct. Dohromady jsem se pokusila o sebevraždu pětkrát. Problém mám i v těžkém ADHD, bez léků nedokážu vnímat okolní svět jako zdraví lidi. Pro mě je normální hodně zapomínat, nedokážu rozeznat své emoce. Mám to v mozku vše tak urychlené, že někdy nestihnu ani postřehnout, že se něco děje," dodala s tím, že jí v nemocnici diagnostikovali ještě těžké deprese a hraniční poruchu osobnosti.
Nový začátek
Ale i přes nepříznivý osud se Natálka nechtěla vzdát. Po ukončení léčby v Motole se zapřísáhla, že si žádné drogy už nevezme, bude vše řešit s odborníky a na život si taky nesáhne. A už rok se jí to vše daří.
"Chtěla bych lidem, kteří si prožívají to samé, vzkázat, že mají na to, ten boj vyhrát. Stojím si za tím, že doktoři vám mohou dát léky, rodina vás může podporovat, ale ten posun musíte udělat vy. Je to o tom si nastavit mysl, že chci žít a pracovat na sobě," uzavřela vyprávění holka, se kterou se život nemazlil.
A svůj slib drží. Dala se zdravotně dohromady, mohla zase začít rád ragby, chodí na pravidelné kontroly k psychiatrovi a má konečně radost ze života. S mámou nemluví, neviděla ji několik let. Jen se dozvěděla, že stále pije a propadá se na větší a větší dno. Jen Natálka už u toho být nechce. Sní o tom, že bude jednou studovat veterinu, protože miluje zvířata.
Teď se stala tváří charitativního merche Love my life na podporu dětské psychiatrie v Motole. Je to pod záštitou projektu (ne!)ZÁVISLÁ a módní návrhářky Kláry Nademlýnské. Tato mladá dáma je velmi inspirující bytostí a ráda by ukázala, že světlo na konci tunelu existuje pro všechny.
Drogy u dětí nejsou výjimka
Drogově závislých dětí přibývá. Nemusí jít jako u Natálie o fyzické týrání od rodičů, ale může za tím stát i to, že máma s tátou nevěnuji pozornost svým dětem. Těch spouštěčů může být více, u každého dospívajícího je to individuální.
"Je to vyústění nějakých obtíží. Může něčeho mít moc či málo. Třeba se bojí jednoho z rodičů, protože je impulzivní. A užívání návykových látek mu v tom pomáhá," prozradil adiktolog Jiří Zemina.
Například loni publikovaná Souhrnná zpráva o závislostech v České republice za rok 2023, kterou sepsalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, ukazuje, že 24 až 26 procent 16letých studentů užilo v posledních 12 měsících nelegální drogu, 23 až 26 procent užilo konopné látky, shodně po dvou procentech extázi a halucinogenní houby, přibližně jedno procento mladistvých užilo kokain či pervitin. Po kratomu sáhla čtyři procenta dospívajících.
