První spatřil ledovec, pak ho dostihly noční můry. Tragický osud muže z hlídky Titaniku

Na moři strávil Frederick Fleet většinu svého života. Zpátky se nedržel ani poté, co se mu podařilo přežít potopení slavné zaoceánské lodi Titanic. Prožitá hrůza si na něm ale vybrala krutou daň. Na to, co viděl v osudnou noc z 14. na 15. dubna 1912, nedokázal zapomenout do konce života.

Přežít potopení „nepotopitelného“ Titaniku, v jehož troskách našlo hrob 1500 lidí, s člověkem otřese. Pokud by někdo z přeživších už nikdy nechtěl vkročit na palubu lodi, nikdo by se mu nedivil. To ale nebyl případ námořníka Fredericka Fleeta, který se na moře vrátil jen dva měsíce poté, co ho ze záchranného člunu číslo 6 vylovila posádka lodi Carpathia.

Příběh Titaniku je i díky stejnojmennému hollywoodskému trháku notoricky známý. Méně se však mluví o tom, jak trauma ovlivnilo životy těch, kteří unikli smrti v ledových vodách Atlantiku. Dnes je to 114 let od tragédie a pro svět jde už jen o historické výročí. Pro Fredericka Fleeta to však byl stín, který ho pronásledoval každý den.

Pověrčivost kolegů a nucený odchod

Na Titaniku sloužil Fleet jako hlídka ve „vraním hnízdě“. Po katastrofě se okamžitě nechal najmout na sesterskou loď Olympic. Brzy však pocítil, že námořníci jsou pověrčiví. Přeživší z tragických nehod měli stigma nositelů smůly. Také společnost White Star Line se k němu chovala odtažitě – byl nepříjemnou připomínkou jejich největšího selhání.

Bakterie, koroze a mořské proudy ohrožují zejména kajuty posádky. | Video: Aktuálně.cz

U White Star Line vydržel Fleet jen do srpna 1912. Dalších dvacet let se plavil pro jiné společnosti, než v roce 1936 zakotvil na pevnině. I poté zůstal věrný přístavu v anglickém Southamptonu, kde pracoval jako lodník a pomocná síla.

Fleet se oženil a založil rodinu, jeho vnitřní klid byl však křehký. Když mu v roce 1965 zemřela manželka, jeho svět se zhroutil. Její rodina jej vykázala z domu a sedmasedmdesátiletý veterán oceánů skončil v bezvýchodné situaci. Krátce po Vánocích se na zahradě domu oběsil. Přátelé i historici se shodují: nebyla to jen chudoba, co ho zlomilo. Byla to celoživotní tíha vzpomínek na noc, kdy „selhal“.

„Neměli jsme nic, jen vlastní oči“

V osudný okamžik měl Fleet hlídku s Reginaldem Leem. Byl to právě Frederick, kdo jako první spatřil temný masiv před přídí. Třikrát zazvonil na zvon a telefonoval na můstek: „Ledovec přímo před námi!“

Kormidelník se pokusil o úhybný manévr, ale srážce zabránit nedokázal. Na to už bylo příliš pozdě. Fleet později před vyšetřovací komisí musel čelit nepříjemným dotazům. Jeho svědectví o chybějících dalekohledech se stalo jedním z nejslavnějších bodů procesu.

„Neměli jsme vůbec nic, jenom vlastní oči,“ konstatoval tehdy. Na otázku, zda by s dalekohledem viděli ledovec dříve, odpověděl rezolutně: „Dost na to, abychom se mu vyhnuli.“ Jak se později ukázalo, dalekohledy byly v zamčené skříňce. Klíč od ní měl v kapse důstojník David Blair, kterého těsně před plavbou přeložili na jinou loď a on jej v rychlosti zapomněl odevzdat.

Zdroje: Allthatsinteresting.com, Titanicinquiry.org